ainny

Obrazová báseň vytvořená skvělou kamerou. Přesto ale chvilkami zanudí a ten, kdo nezná kung-fu se v ději asi bude ztrácet. Nevím nakolik to bylo dáno českým překladem a nakolik tvůrci filmu předpokládali u diváků znalost jednotlivých kung-fu škol. Dějově to u mě je průměrný film, protože chvílemi se mi zdálo, že jsou jednotlivé části k sobě poslepované bez ladu a skladu a nedokázala jsem pobrat souvislosti. Ale už zmíněná kamera z něho dělá nadprůměr. Stejně jako souboj Ziyi Zhang na nádraží, který patří k vrcholům celého filmu.

Tak tahle kombinace Modroočka, kocourka Whiskase a Deweyho se Japoncům povedla. Zjistila jsem, že se půl hodiny culím na monitor jako pako, abych si ve zbytku času říkala, že přece nebudu brečet. Jasně, že jsem se neudržela. Jenže víte, co je zajímavý? Že já jsem se i přes ty slzy culila dál. Tohle je prostě pohlazení jakého je člověku třeba, aby se ve svém spěchu zastavil a nechal čas kolem sebe plynout. Ne nadarmo se říká, že kočka je nejlepší antidepresivum, a proto je tenhle "minifilm" lékem na odpoutání se od všedního dne.

Moje první anime, které jsem sice kdysi dávno neviděla celé, ale i tak zůstalo nezapomenutelným. Candy má všechno, co mám ráda - krásný příběh, hudbu a lásku. Ale čas pomalu smývá děj v mých vzpomínkách, takže přišla chvíle na její návrat na výslunní. Začala jsem ji překládat...

Nepatřím k menšině a tenhle příběh se mi přesto hodně líbil. Vzhledem ke zpracování je mnohem kontroverznější než Zkrocená hora, ale je v podstatě o tom samém. Navíc plyne v poklidném tempu, má klasické schéma červené knihovny (bohatý/chudý), aby plynule přešel do další části romantických filmů (rozchod) a vyústil do finále, v kterém jsem přestávala dýchat. Dokonce jsem si i připravila kapesník, ale když se ozvala závěrečná skladba, tak mi došlo, že tady potřeba nebude. Oběma hlavním představitelům pomyslně smekám, protože jít do takového snímku na začátku kariéry, to asi nebylo moc lehké rozhodnutí. U mě je to za plný počet, já opravdu nevím, co bych tomu mohla vytknout. Navíc mám pro tyhle nízko rozpočtové záležitosti úchylku či co. A ještě ke všemu chce Kim Nam-gil tolik jet do Prahy. :^) Prostě a jednoduše. Nádhera.

One man show, která mě docela slušně bavila. Horory moc nemusím, ale když je to King... tak to není jenom horor, to je určitá nadstavba, u které se musí přemýšlet. A tak to mám ráda. Navíc ve chvíli, kdy si myslíte, že už je po všem, vyjde najevo, že všechno je jinak a ta noční můra ještě neskončila.

Ani nevím, proč jsem to vlastně dokoukala. Nelíbilo se mi tu snad vůbec nic. Asi jsem na začátku každého dílu čekala na zázrak, který nepřišel. Prostě nuda završená na konci každého dílu rádoby filozofickými myšlenkami. Jednou stačilo... P.S. Tam byli nějací oslnivě krásní kluci? Nevšimla jsem si.

Letošní rok je v Koreji úrodný na kvalitní seriály a Yawang je jedním z nich. Nemám absolutně co vytknout. Sledovala jsem ho jedním dechem. Byly chvilky, kdy bych hlavní hrdinku s velkou chutí zahlušila a hlavního hrdinu majzla pánví po hlavě, aby se mu rozsvítilo. A právě to dokazuje jak skvěle byl příběh ženy, která jde za svým cílem naprosto bez ohledu na cokoliv dalšího, napsaný. Ale i natočený a v neposlední řadě zahraný. Soo Ae byla tak přesvědčivá, že si snad bude muset budovat kariéru zase hezky od začátku. Kladnou hrdinku jí asi hned tak někdo věřit nebude.

Jedna z nejpovedenějších dvojek, jaké jsem kdy viděla a pobavila jsem se velice velmi. Je vidět, že si ústřední čtveřice natáčení užívala a tím pádem jsem si užívala jako divák i já. No a když se k tomu přidal i svlečený Byung-hun, tak to už byl skoro ráj. Jedničkou stejně jako v jedničce ale u mě zůstává John Malkovich. Je zkrátka a dobře dokonalý. A to, myslím si, už stačí. Jinak bych mohla být obehraná jako staré banjo... Jo, a vyletí kakuša, to u nás doma asi zlidoví. :^)))

Váhám jestli jít na maximum nebo ne. Ale asi spíš jo. Mám slabost pro příběhy, které píše Kim Jee-woo a ani tentokrát mě její ponurý příběh lásky, zrady a temné minulosti nezklamal. Yi-soo hledá pravdu i za cenu vlastní bolesti a nevzdá se hledání ani když ví, že tím ubližuje lidem, které má rád. Obsazení seriálu bylo skvostné - od představitelů hlavních rolí až po ty úplně nejmenší. Mělo tradičně dobrý soundtrack, který nebyl přeplácaný písničkami, ale těch pár co tam bylo, přesně zapadalo do nálady. A pak měl tenhle seriál ještě jednu výjimečnou věc. A tou byla kamera. Ta byla naprosto famózní. Takové využívání hry světla a stínů, záběrů přes zlom skleněných tabulí, odrazů v lesklých plochách, nebo souběžného sledování dvou postav, jsem už dlouho neviděla. Vizuální pojetí díla mě naprosto uchvátilo a právě pro něj musím hodnotit tak, jak hodnotím.

Tak jako Vilík dobrý, ale John Malkovich ten byl prostě boží. Dokonce jsme i chvilku zapomněli na to, že z nás leje. Já zapomněla na to, že koukám na Amíky a ne na asiaty a prostě jsem se bavila. Téměř dokonalá akce šla v ruku v ruce s komedií a romantická vsuvka neměla skulinu. No a příští týden se půjde do kina na dvojku...