ainny

Jedním slovem? Zklamání. Těšila jsem se na svoji milovanou knížku, těšila jsem se na úžasně ponurého Čarodějova učně. Těšila jsem se na krásu Lužických hor, které máme slušně prochozené a ničeho z toho jsem se nedočkala. Ten film má s Krabatem společné snad jenom jméno. Nicméně ho úplně zadupat nemůžu, protože to je moje srdeční záležitost a taky můžu být ráda, že ho nenatočili Amíci, to by to dopadlo mnohem hůř.

Můžu doporučit i tomu, koho válečný filmy neberou. Tohle dílko není jenom o válce, je i o přátelství, o lásce a o chuti k životu. Navíc je chvilkami i prošpikován jemným humorem, který celou tragédii války odlehčí. Kouzelná je scéna, kdy jeden z hrdinů vrátí do života umírajícího kamaráda se slovy: Zkus to ještě jednou a zabiju tě!. :^)

Můj první Miyazaki, kterýho jsem si před časem pustila s tím, že ho přetočím ze set-top-boxu na DVD a budu při tom něco dělat. Ehm, někdy jsem fakt až trapně naivní. Najednou byly titulky a já jsem zjistila, že sedím, valím bulvy na obrazovku a práce stojí, i když nemá nohy. Co už, aspoň neutekla.

K 18.6.2012 - 2.326 fanoušků a 72%. Asi jsem divná, ale mě to nějak nebere. Genzer se Suchánkem už se mi dávno okoukali a dneska už mě nebaví. To si raději pustím tydýta Pavláska a motorkáře Kotka. Ti mě rozesmějí i po padesátý.

Lepší průměr. Trochu drsný a trochu romantický, ale něco mi tam chybělo. Asi ten Zatoichiho laskavý humor. Nevím... I když je stopáž u obou filmů téměř shodná, tak Ichi mi připadala mnohem delší než Samuraj. OT - DVD od Vapetu mě pěkně nakrklo, protože sice obsahuje originální zvuk, ale titulky tam jaksi chybí, takže jsem se musela spokojit s dabingem. :^(

Krásně ulítlá záležitost, která je ale paradoxně nesmírně civilní. Doplněná mistrovsky zvládnutou kamerou, poslouchatelnou muzikou a jemným humorem. Stejně jako Tyler a Vavča už vím co si pustím, až budu mít 25. narozeniny (tedy v mém případě až je budu slavit po druhé). ;^)

Do třetice japonská "zlatá mládež"... Přišlo mi to trochu slabší než Kurôzu Zero nebo Doroppu, ale to neznamená, že je to v něčem nepředčilo. Svojí rozvláčností, ledovým klidem a přirozenou inteligencí hlavního hrdiny, v kontrastu s kvetoucími tulipány a sakurami, na mě působil mnohem depresivněji, než zmíněné dva filmy. Panoptikum nejrůzněji "postižených" postav dává celému filmu originální i ponurý ráz. Film je černý jako školní uniformy hrdinů, jenom sem tam místy probleskne veselejší barva, aby ukázala, že nějaká ta radost v tom bezútěšném světě ještě je.

Nostalgický návrat o X let zpátky, kdy byl můj dospělák ještě chlapíčkem a já povinně koukala na Tintina v Magionu, nebo kde ho to dávali. Tenhle je sice oblečen do moderního hávu, ale úplně stejně nestárnoucí. Bavil mě, kapitán i několikrát rozesmál a ty nuly s jedničkami (tedy počítačová animace) mě nepřestávají fascinovat. Tak jak už tolikrát - IMHO Spielberg ví co dělá. Těším se na pokračování.

Tak jsem na to dneska přepnula náhodou, když už film běžel. I povídám manželovi. To je Quaid? Ten vypadá jako Clinton. A ono jo. No a jelikož ho mám ráda (tedy Quaida), tož jsem to nechala běžet. Maskéři odvedli opravdu dobrou práci, protože jsem neměla problém jednotlivé politiky identifikovat. Politika jako taková mě nebere, i když ji kouskem oka sleduju a kouskem ucha poslouchám. Stejně tomu bylo i s tímhle filmem, jako kulisa k práci na PC to docela šlo.

Jsem vážně hvězda. Vězeňské tématice se celkem úspěšně vyhýbám (i když výjimky se najdou), protože mi to fakty nedělá dobře. A sledování odsouzených na smrt obzvlášť. No a pak si pustím tohle... S tradičně krásnou hudbou a neuvěřitelně silným příběhem. Na začátku protivná holka, který bych docela s chutí vyťala z každý strany jednu. Jejím protihráčem je kluk, u kterýho mám pocit, že drsná skořápka je jenom ochrana před světem. Navzdory pomalému tempu i celkem očekávanému vývoji postav, příběh v posledních minutách opravdu neskutečně vygraduje. Ale ani přesto mě to kupodivu psychicky nevyždímalo natolik, abych kvůli tomu nemohla spát.