Freemind

"Bez zlého úmyslu" je předzvěst desetiletého úpadku žánru. Nemastné, neslané, překomplikované, ale poměrně slušně natočené krimi s vynikajícím Newmanem a příšernou Sally Fieldovou - vím, že to asi zazní krutě, ale je mi záhadou, koho napadlo obsadit do hlavní role tak mdlou, nenadanou a naprosto asexuální ženskou. Zbytečný film bez tempa a pointy.

Na poličce mi už asi 12 let straší dvoj-CD s broadwayskovu verzí "Bídníku" - mnohokrát jsem si to z nudy pustil a nikdy nedoposlouchal, celou dobu jsem tedy Bídníky považoval za trochu absurdní hype, muzikál, který nesahá ke kotníkům mé svaté muzikálové trojici, tedy JChS, FotR a H. O to větší šok pro mě bylo to, že jsem se nechal tak snadno, rychle a bezbolestně uhranout filmové verzi - tenhle film se dotýká přesně těch strun, u kterých to očekávám, je dokonale obsazený a skvostně nazpívaný. No nic, přidávám si k trojici LM.

Tak nevím, jestli ta pátá hvězdička není z nostalgie, film jsem poprvé viděl jako puberťák a od té doby patří k mým oblíbencům, na které můžu koukat vždy a všude. Bezchybná taškařice plná zvratů i barvitých figurek ("Nobody fucks with Jesus!"), skvěle zahraná i zrežírovaná.

Doporučuju se na to podívat před Tudorovci, protože je královna dobře doplňuje coby jejich prequel. Kvalitativně to ale jde o stupínek níž, je to celé takové... holčičí. Pár uhlazených tvářiček s perfektním chrupem, hodně achání, ochání a zvlhlých pohledů, hlavně mě ale štvaly neustálé vsuvky s čarováním a magií, které někdy přechýlily žánr z historického dramatu na fantasy. Stejně je to ale příjemná lekce historie, takže... je ne regrette rien.

Demo verze : fascinující, bergmanovsky laděná variace na téma "u nás na vesnici". Chladně, precizně, na kost. Veledílo. Plná verze : Po dlouhé době dávám nejvyšší hodnocení bez mrknutí oka a sebemenších výčitek. Černo-bílé filmy sice v dnešní době zavánějí tendenční artovostí a pomáhají skrýt neschopnost kameramana - zde ale nebylo třeba nic schovávat, Bílá stuha je pracně a pečlivě vybroušený klenot. Nechme stranou celou formální stránku, která je klasicky dokonalá a v pravém slova smyslu krásná - tuto krásu navíc nechává vyniknout naprostá absence doprovodné hudby, která nezazní dokonce ani u titulků. Hlavními hrdiny jsou zde v prvé řadě herci - už dlouho jsem neviděl tolik přirozených, uvěřitelných výkonů, navíc u několika tak mladých lidí! Nejzřetelněji to lze asi vidět v případě vztahu mladého páru - společně s hrdiny se stydíte, bojíte nebo se cítíte trapně. Vše ale drží pohromadě vynikající scénář, který mne dostal do kolen ve všech svých rovinách. Jedna - představení tehdejšího modelu patriarchální rodiny seskupené kolem despotického otce. Dvě - krásně propletený a gradující příběh s příchutí detektivky. A konečně tři - celá hrst strhujících scén. Chlapec a smrt; neskutečně krutý rozhovor lékaře a jeho milenky (viz rozhovor kněz/milenka v Hostech večeře Páně); pastor a jeho "hříšný" syn ... kdyby se libovolný z těchto obrazů vyskytl v nějakém průměrném filmu, okamžitě by zvedl mé hodnocení nejméně o 20 procent. Haneke to vyhrál na celé čáře a já jen doufám, že neusne na vavřínech. Čekám na další dílo, Mistře!

Tady opravdu nevím. Film má naprosto jedinečnou atmosféru - dlouhatánská scéna souboje v zakouřeném baru, všechno to dřevo, stíny, nedopalky a jazz úspěšné navozují nutkání všeho nechat a věnovat se sladkému zevlování v nějaké poloprázdné hospůdce. Celá ta krásná retro nálada časných 60tých let mi voněla Kerouacem, postupně mi ale začalo vadit hned několik věcí - a výjimečně nešlo o to, že je to sportovní film, čili kategorie, kterou z celé duše nesnáším. Spíš mi vadila Newmanova nevýraznost, začínám mít pocit, že až na sladký kukuč a nenucené chování to nikdy nebyl obzvlášť excelentní herec. Měl jsem navíc problém s Piper Laurie, která mi připadala totálně asexuální - díky čemuž jsem vlastně přišel o celou chemii mezi dvěma ústředními postavami. Ke konci filmu jsem navíc zjistil, že scénář má dost hliněné nohy, sune se sem a tam bez konkrétního cíle, je to spíš slepenec nahodilých scén, nečetné dramatické okamžiky pak působí jako pěst na oko. Ale jak říkám - tentokrát za to opravdu ruku do ohně nedám, je ostatně dost dobře možné, že se k tomuto snímku opět vrátím. Už pro to dřevo a jazz.

Baletní humodrama na pozadí hornických stávek v městečku burácejícím glam-rockovými hity? Tož, proč ne? Billy Elliot je britská variace na hollywoodský motiv "kterak odstrkovaný mamlas ke slávě přišel", ale naštěstí servíruje provařená klišé s příjemným nadhledem, takže neuráží divákovu inteligenci a lechtá bránici nenásilně a nenuceně. Právem oslavovaná klasika.

Ještě dnes je tahle klasika napínavá jako ďas, ve čtyřicátých letech u toho museli lidi v kinech kvičet strachem. Za zmínku stojí především James Cagney jako archetypální záporák - hypochondr, asociál a psychopat s úžasným oidipákem. Honičky, gadgety, střílečky, břitké dialogy plus nekompromisní, výbušné finále. I love it.

Je to naivní, sentimentální a pramálo originální doják, ale ... prostě funguje. Někdy to jde sice přes hranu (romantická vsuvka v druhé polovině filmu, natahované scény, celkově trochu zbytečně dlouhá stopáž), teď, po letech mne už taky místy štve italské přehrávání v komediálních i smutných scénách, ale přesto přese všechno je to i díky scénáři výborný film. Nepřemýšlet a nechat se unést. Tak.

Trapná artová pozérština. A to mi artové pozérštiny obvykle nevadí.