Freemind

Škoda, že tam nezbylo místo na vtipy s prděním, to by teprve byla bžunda! Jinak tam máme čůrání, agenty FBI, kteří nosí barevné tdenýtdky, veselou hudbičku podbarvující komické okamžiky, bum-ratata-bum mega roboty, souboje bez kapičky krve (to abychom mohli vycucat ze vstupného i drobotinu) a dokonce i patetické proslovy Pana Kamioňáka Filosofující truck! Již nemohu, přátelé, svět se blíží k záhubě.

Kočár zastavil a kněžna vyhlédla z okénka na drába políčkujícího pohublého vesničana. "Strašné" - špitla a složila dlaň na prsou. Kočár se rozjel a knežna ještě notnou chvíli uklidňovala tlukot srdce zrychleným máváním vějíře. Přesně takový pocit mám ze všech reakcí na Hotel Rwanda. Sám tento film považuji za evidentní, vypočítavé šáhnutí na Oskara, které zredukovalo rwandskou genocidu na sladkobolnou skorodisneyovku. Vše se řídí jednoduchým heslem : ukázat zrovna tolik zla a násilí, aby si paničky mohly "zaochat" a "zaachat", tedy - dojmout je, ale neznechutit. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy u filmu takhle namíchl - cítil jsem se ne podveden, ale přímo zneužit. Režisér si byl tak jist tím, že samotné téma stačí, aby šli všichni do kolen, že rezignoval na všechny ostatní technické aspekty. Výsledkem je film, který není pouze průměrně natočen, ale přímo bohovsky zvrzán. Hotel Rwanda zosobňuje všechno, co mě štve v angažované kinematografii - podbízivost, klišé, útok na city, sterilnost a teatrální odstup. "Odpad" jako protest proti samotnému filmu i proti jeho vysoké pozici v žebříčku NEJ. Chcete genocidu ve Rwandě? Koukněte na autentické záznamy. Máte slabší žaludek? Koukněte na Shooting Dogs, který podává mnohem přesvědčivější a pravdivější obraz.

Viz J*A*S*M. Zázrak se nekonal i když slibných prvků bylo mnoho - film sice vznikal z poloviny na počítači, ale všechny zvláštní efekty vypadají přirozeně a uvěřitelně, Padilha skvěle zvládá akční scény a je to inteligentní chlapík, takže nová inkarnace Robopoldy neskončila ani jako puberťácka kravina, ani jako ztuhlá, sentimentální poklona někdejšímu kultu. Celé je to ale jaksi bez jiskry - teoreticky bych se měl bavit, ale nebavil jsem se, jedna třetina dialogů mohla klidně zmizet, mdlý pocit dovršil rozpačitý konec. Jak znám ty hollywoodské vyčůránky, tak nás dvojka stejně nemine - tož uvidíme.

Vedle Scorseseho další schopný režisér, kterému postupující senilizace a narůstající počet dioptrií nenávratně zkorodovaly estetický vkus. Redford kdysi uměl komorní dramata ("Ordinary people") i malebné krajinky ("The Horse Whisperer") - to ještě nebyla klíčovací plátna a celá estetika obrazu stála a padala s řemeslem kameramana a střihače. Scénografii "Konspirátora" asi lepila horda mlaďochů v After Effects - celek totiž vypadá jako plochá, televizní produkce s počítačově dokreslenými budovami a komparzisty. Jo, měl bych říct něco o ději ... Škoda, že si toho moc nepamatuju, protože jsem počítal pixely.

Velký film? Leda tak stopáží. Sentimentální rodinná sága popisující milostný čtyřúhelník do poloviny baví, pak nudí a ke konci už vyloženě leze na nervy. Za to ale asi může předloha, protože technicky je vše na jedničku - moc hezká kamera, skvělá Hornerova hudba, velmi vyrovnané herecké výkony, perfektní kostýmy ... Jen ten děj, panejo. Nekonečné pentličky, hloupé zvraty a rádobydramatické gradace udělaly ze slušně natočeného filmu dvouhodinovou přehlídku klišé z červené knihovny. To muselo dát příšernou práci - a přitom taková blbost.

Leoneho vykrádačka Tarantino-style - a dokonce ještě horší, protože "Gallowwalkers" je nejen hloupost, ale navíc hloupost, která se bere vážně. Pomačkat, zahodit.

Sorry, byl jsem statečný, ale nevydržel jsem to. Cruise, Zellwegerovou, sportovní filmy, romantické komedie, buclaté chlapečky s brejličkama a atmosféru raných devadesátek dokážu jakž takž zvládnout odděleně, ale to vše soustředěno do jedné nálože bylo nad moje síly. Vypnul jsem to po 25 minutách.

Blitková symfonie, ohavná freska, kde výměšky byly barvou a pubické ochlupení štětcem. Zvrhlé potěšení intelektuálů, kteří spiklenecky mrkají na strýce Sigmunda při sledování scény, v níž je hlavní hrdina vcucnut do matčina panděra. Fuj, hurá, blé! Vzdávám se hodnocení.

100 bodů za slovo "vzdechlina" v popisu filmu.

Jeden z filmů, u nichž můžete nasolit jak odpad, tak pět hvězd a stejně nebudete mít čisté svědomí. Směs křiklavě nesourodých a iritujících prvků je ale svým zvláštním způsobem přitažlivá a "cool", čemuž vydatně napomáhá živelná a plastická kamera. Typicky japonská ujetost se zde vyskytuje v takové koncentraci, že si poprvé neumím představit americký remake. Jedině, že by ho společně režírovali Lynch a Burton. Největším úspěchem filmu je ale vytvoření surreálného světa (ale kompaktního ve své "pocitovosti" a nahodilosti). Světa, který je podivný, nelogický, bizarní, ale "svůj". Odmítám hodnotit, každopádně za zhlédnutí to stojí.