Freemind

Jako člověk pravidelně týrán filmovými přepisy divadelních her (obzvláště historických) jsem se zpočátku bál. Zbytečně. "Becket" je nejen tango pro dva geniální herce, je to především nečekaně záživná přehlídka krásně vybroušených, vtipných a chytrých dialogů. Pokud se na to tedy chystáte, ujistěte se, že se budete dívat na solidně přeloženou verzi, protože by byla věčná škoda přijít o ty drobné slovní perličky a jehly bodané do protivníků. Od poloviny film sice začíná trochu sentimentálnět, panbíčkařit a stavět mravorové pomníčky, štvala mě taky ryčná, naprosto zbytečná hudba, to jsem ale nakonec - rád - překousl. Co víc? Uděluji bodíček pro škodolibou bukvičku, krále Francie. A obrovskou poklonu pro Petera O'Toole'a, který ve scénách rozervání mezi vlastní slabostí a citem k příteli dochází snad až na samotné hranice toho, čeho může být herec schopen.

Scorsese se (opět) může schovat. Mys hrůzy sice nenabídne na konci katarzi v podobě krvavé pomsty, na kterou jsme zvyklí z novodobých krváků, ale přesto dýmá dusnem a vlhkem agrese, strachu a odporu. Celkový dojem místy kazí snad jen dotěrná, příliš doslovná hudba. Jakmile ale nastane ticho, ze tmy začínají vylézat démoni. Pomalu gradující, krásně zvládnutá atmosféra zahaluje scénu, na které se utkávají dva titáni - archetypální správňák Gregory Peck versus animální, degenerovaný antagonista Robert Mitchum. Jak bylo napsáno na jiném místě - De Niro hraje zkaženého hajzla, Mitchum JE zkažený hajzl. Na svou dobu vzniku nečekané syrový a krutý film, temný a zneklidňující jako noc na floridské bažině.

Do posledního okamžiku jsem si nebyl jist, zda jde o něžný pohled na zmatené vztahy a zmatenou sexualitu jedné generace nebo o jejich krutou karikaturu - a myslím si, že tato nejednoznačnost je záměrná. Tykwer je mi ohromně sympatický tím, že na rozdíl od mnoha jiných kultovních tvůrců nerezignuje na experimenty a kontroverze, nezakademičtěl, ještě stále si dokáže hrát. Taky proto si mě opět získal, kluk ušatá. "Drei" je výtečná, invenční a místy vcelku vtipná podívaná - proto se nevylekejte roztěkaných 10 minut na začátku filmu, pak to opravdu stojí za to.

Jak nemám rád filmy o sportovcích, tak tenhle ujde! Sice si rejža zase neodpustil tradiční klišé "hodného chlapce z lidu, který to daleko dotáhne", ale což. Je to napínavé a dojemné, Russel Crowe válí, výtečný Giamatti dodává moc hezký kontrapunkt, Zellwegerová se jim to snaží moc nekazit. Palec nahoru.

Je vidět, že to točil scénárista - film obsahuje tucty scénáristických frajeřinek a předváděček, což bohužel kontrastuje s předvídatelností a plytkostí hlavní zápletky. Přesto jsem si to užil, na čemž má hlavní zásluhu neonoirová atmosféra smísená s floridským dusnem, výborný William Hurt a Kathleen Turner jako ultra-bitch. Stylovka.

Kvůli dílům jako je toto vznikla filmová kamera. Respektive - je pro mne přijatelnější vize, že kamera vznikla pro tvorbu rozmáchlých, artových onanií, než pro plození popcornových vycpávek sobotních večerů. Na rozdíl od mnoha ostatních diváků jsem neměl pocit, že by zde režisér vytvořil nějakou náboženskou agitku. Jsou mezi námi věřící a pochybující lidé, a tento film je odrazem jejich myšlenkových pochodů - a to odrazem jdoucím až na dřeň, nepodbízejícím se a hlavně oproštěným od zbytečné sentimentality. Neskrývám, že mnohem bližší je mi Bergmanova vize mlčícího Boha, ale proč bych se nemohl seznámit s někým, kdo má odlišný názor? Navíc takto podaný! Mallick natočil své ultimátní, nekompromisní dílo, svou Vesmírnou odyseu, své Zerkalo. Je to obrazová symfonie, která vzrušujícím způsobem proplouvá z jednoduché dějové linky do pasáží impresí, symbolických výjevů a proudů asociací. Popcorn Vám ale u toho chutnat nebude.

Ještě dnes je tahle klasika napínavá jako ďas, ve čtyřicátých letech u toho museli lidi v kinech kvičet strachem. Za zmínku stojí především James Cagney jako archetypální záporák - hypochondr, asociál a psychopat s úžasným oidipákem. Honičky, gadgety, střílečky, břitké dialogy plus nekompromisní, výbušné finále. I love it.

Neutěšený život aboriginců, kdysi svobodných lidí degradováných na společenskou spodinu. Nejde ale o žádný traktát o lidských právech, příběh je podán zcela bez emocí, syrově, až asepticky. Nekonvenční, mlčenlivé road movie o lidech, kteří už nejsou schopni cítit ani beznaděj.

Tož co s tím ... Nebe a peklo je velmi povedený thriller - v první polovině klasické drama o únosu, v polovině druhé pak klasické krimi popisující postup policejního vyšetřování. I když jde ale paradoxně o jeden z kratších Akirových filmů (má "pouhé" dvě hodiny), trpí spoustou prázdných míst a natahovaných scén, naprosto geniální okamžiky se zde vyskytují vedle mírně rozpačitých momentek. Atmosféra, herecké výkony, vynikající kamera, ano, to všechno tady je - přesto dávám čtvrtou hvězdu spíše ze zvyku a z úcty k ostatním Kurosavovým dílům.

Takhle má vypadat správný erotický thriller. Napětí roste, emoce sílí, rozhořčení střídá vztek, touhu střídá touha po pomstě. A ten Hitchockovský závěr! Měl jsem jen jeden problém ... Glenn Close to sice zahrála přesvědčivě, bohužel i jako mladice vypadala jako Baba Jaga nebo špatně nalíčený transvestit, takže za sebe můžu říct, že bych na Douglasově místě klidně tomu pokušení odolal :D Jinak vřele doporučuji, jde o neprávem opomíjenou klasiku.