Freemind

Já těm Italům nikdy nepřijdu na chuť. A nepomůže ani nálepka filmové klasiky. Dvě hvězdy za ukecanou a zmatenou první polovinu a podprůměrné technické provedení (ledabylý střih a kamera, hodně špatný filmový materiál, za což patrně můžou i tehdejší podmínky). Pět hvězd za druhou polovinu, kdy všechny postavy a konflikty nádherně vykvetou.

Naprosto tuctová hudební biografie, nevím, odkud se bere ten povyk. Za kýčovité scény z dětství a finální zobrazení spirituálního prozření mám chuť srazit hodnocení ještě níž. Sice jsem se hodně dozvěděl o důležitém člověku i období v dějinách moderní hudby, ale ke konci jsem zjistil, že jsem si Raye Charlese před tímto filmem vážil víc. Slepec, ne-slepec, byl to morální slaboch.

Tleskám scénáristovi, který si opravdu vyhrál se skicami všech hlavních postav. Ty byly nakonec výtečně obsazeny (až na Clooneyho, ale když se režisér obsadí sám, tak s tím nikdo ze štábu nic neudělá:)). Mými (anti)hrdiny jsou tedy Giamatti, Gosling a Hoffman, kteří výtečně rozehráli strategickou partii podrazů a blafování. Dialog Goslinga, který dostává kopačky od Giamattiho je naprosto strhující. Bohužel film jako takový postupně začíná ztrácet dech, což ve mně ve spojení s nepříliš dobře zvládnutým koncem (zcela zbytečný a školácký pokus o uzavření kruhu uvedením nové stážistky) uhasilo jakékoliv hlubší emoce či reflexe. Solidní, ale snadno zapomenutelný kus filmařské práce.

Jeden z nejlepších Almodovarových filmů - což není kdovíjaká poklona vzhledem k tomu, že mi Pedro leze dlouhodobě na nervy. Čerpání z exploitation horrorů paradoxně způsobilo, že má děj nečekaný tah na bránu a všechny značkové bizarnosti páně Almodovara tady najednou zapadají naprosto přirozeně, někdy dokonce i roztomile vtipně. Kdyby si rejža neodpustil na závěr tu svou klasickou telenovelu se setkáním po letech, mohlo to být i za čtyři.

Snímek, který nikterak nevybočuje z žánru rockových biografických filmů, které jsou tradičně zamořeny příšerným množstvím klišé - stejně jako například filmy o sportovcích. Pro mne to splnilo pouze funkci lehce stravitelné dávky kousku hudební historie, nic víc. K formální stránce nemám co říct, je to zručně, ale standardně podaný příběh o hrstce holčin, které se z garáže (přívěsu) prohrály a prošňupaly až na stadiony. Herecky uspokojivé, i když Michael Shannon nemusel tolik tlačit na pilu se svou kreací potrhlého manažera. Film taky notně pohořel u masek - u všech postav jsem měl pocit, že jim musí každou chvíli spadnout paruky. Zhlédnout a zahodit.

Trochu zdlouhavé krimi drama s westernovým chuťovým ocasem. Vynikající dialogy, nebanální konstrukce děje a několik opravdu slušných hereckých výkonů. Velmi dobrý průměr.

Manchesterská hudební scéna mi pranic neříká, takže není divu, že jsem si tuhle biografii odzíval. Ian Curtis byl možná zpívající proklatý básník, a možná tak trochu tragéd a pozér, to jsem bohužel nestihl vyřešit a ani nemám chuť se tomu věnovat. Jedno vím jistě - určitě si zasloužil lepší biografii, než tato tuctová, dvouhodinová nuda. Černobílý vizuál je mrtě artový, woe.

Ač jsem finanční múzou nepolíben a mám problém spočítat účet v hospodě, vcelku jsem si užil tuhle jízdu na gumových hřbetech kreatur, které odstartovaly celou tu legraci, ve které se teď všichni rochníme. Bez moralizování, bez umělých póz a velkolepé dramatické klenby, syrově - a někdy i trochu mdle - tedy tak, jak to servíruje život sám. I když s tím suchým realismem to přece jen trochu přeťápli, chápu, že některé diváky tahle nálož povídaček v kravatkách může uspat. Je ale radost sledovat po delší době tolik známých tváří v top formě (mluvím o Paulovi, Kevinovi a Jeremym, Demi je zde jako obvykle hlavně na ozdobu). Kam se hrabe Wall Street 2, to se nedá srovnat.

Jediný Romerův film, na který jsem se koukal bez pocitu trapnosti. Všechny klasické prvky jeho tvorby, které mě tak štvou, se sice blýskají i tady - nudná kamera a střih, plytká společenská metafora, zvuk nahrávaný snad z druhého konce místnosti, takže vše působí jako studentská prvotina, toporní neherci etc. ... Martin dostal ale do vínku opravdu zajímavý a neotřelý scénář, hravou variaci na upírské téma s mnoha nedopovězenými, dráždivými detaily, živými postavami a dialogy. Snad bych dal i vyšší hodnoecní, když ale kněz ve filmu zmíníl čtyřhvězdičkového "Exrocistu", rychle jsem se vzpamatoval. Nicméně - dejte Martinovi šanci, je možné, že najdete svůj nový kultovní horror.

Celá italská kinematografie - až na Antonioniho a spaghetti westerny - je mi naprosto cizí a jejich horrory/giallo už tím tuplem nechápu, takže ty tři hvězdičky berte jako velkou poctu. "Torso" totiž funguje překvapivě dobře, s červenou barvou je zde zacházeno střídmě, takže jsem ani jednou nevyprskl smíchy u detailu na fušeřinu nějakého maskéra, film je vcelku hezky vystavěn a moc se mi líbilo rozčlenění na dva světy - město a vesnici. Musím pochválit dobrou hudbu i výtečnou kameru (která většinu času tráví sjížděním po nahých hrudnících a poodhalených půlkách lepých studentek). Stále tady ale zůstává příšerný postsynchron, blbé dialogy a herci jako z ochotnického spolku Horní Lhotka, takže ... Bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát ...