kkarx

Pokus o prohození rolí - žena spadá do zhoubného vlivu velmi zkaženého muže a sama se ocitá na šikmé ploše. Zde je muž ještě zoškliven tím, že je vraždící maniak psychopat. Bohužel tohle schéma moc nefunguje a působí nadměrně melo-dramaticky. Ženě jsem totiž nemohl odpustit její chování, protože je přesně tím typem, pro kterou nemám nic jiného než jen pohrdání a chybí ji jediná osvobozující kvalita a cit, pro který bych s ní snad mohl nějak lidsky sympatizovat.

Pozor možný SPOILER: Groteskní příběh a jak říká Sherlock Holmes, za groteskností se často skrývá zločin. Tino přijíždí na návštěvu za svým strýcem Fabiem. Fabio je vážený, ctěný, přísný muž, který pečlivě dbá na disciplínu. Za manželku má krásnou, mladou Sofii. V domě s nimi žije ještě bratr Fabio, který přišel o rozum. Ve zprvu na pohled idylickém manželství začíná Tino odhalovat trhliny. Manželství zdaleka není tak šťastné a zdá se, že ho postihla nějaká velká tragédie. Proč se bratr Fabia zbláznil a co to má dočinění se Sofií a samotným Fabiem? Je to typ filmu postavený na rozuzlení. Musím říci, že jsem čekal nějakou hrozivou nehodu, spor, strašlivé rodinné tajemství, vraždu... Po hodině a půl sledování jsem se dočkal groteskního, úchylného, pedofilního rozuzlení, po kterém se člověk cítí akorát vyčerpaný a morálně znechucený. Fritzl by zajásal. Temné, depresivní, dekadentní. Čekal jsem nějaké prvky gialla, nicméně film je do tohoto žánru chybně zařazen. Nenechte se jako já zmást, jinak budete akorát zklamáni. S giallem nemá totiž nic společného.

Přišlo mi to příšerně zdlouhavé, i kvůli nezajímavému překombinovanému příběhu, hlavnímu protagonistovi - autistovi a účetní nudě. Film obsahuje jednu z nejstupidnějších bojových tréninkových scén v historii filmu. Malí kluci se mají utkat s cca o 70 kg těžším chlapem a když jim dává přes hubu a už je nechce dál bít, tak jejich otec na to řekne genialitu ve stylu "Budou pokračovat. Kdyby byli už dobří, tak jste od krve vy a ne oni."

Kdyby film nebyl roztahaný na dvě hodiny a netrpěl dobovými nectnostmi, pak bych uvažoval i o lepším hodnocení. V první půli se velmi pomalu seznamujeme s postavami (bohužel i s některými úplně zbytečnými, jež vůbec nezasáhnou do dalšího dění) a druhá polovina se koncentruje už jen na obranu nevelké nemocnice. Právě první část je však příliš dlouhá a zkrácení minimálně o 30 minut by věci jenom prospělo.

Wow, nejtemnější a nejskličující noir, který jsem dosud viděl a nepředpokládám, že kdy uvidím něco, co by mi tolik pohnulo žaludkem. Skutečně hodně nepříjemný film bez jakýchkoliv odlehčujících momentů, vtipů či alespoň hudby, jak bývalo v žánru mnohdy zvykem. Odehrává se ve dvou rovinách. V první, (anti)hrdina příběhu Howard, muž ve středních letech, manžel a otec, s manželkou v očekávání druhého potomka, neúspěšně hledá práci. V baru narazí na ze dne na den života užívajícího si kriminálníka Jerryho, který mu nabídne místo řidiče při loupežích benzínových pump a menších obchodů. Po počátečním váhání Howard Jerryho nabídku přijímá. Po čase tvoří sehraný tým, jenže Jerry chce víc, než se dá loupežemi vybrat, proto naplánuje únos dospělého syna bohatého podnikatele. Howard přijímá, ale netuší, že Jerryho plán je mnohem horší, než si představoval. V druhé rovině sledujeme novináře, píšící bulvární titulky, které hýbou s malým městečkem... Hodně nadčasový a perfektně udělaný film, jehož téma je každým dnem aktuálnější. Ve 40. - 50. letech se točily z dnešního pohledu neuvěřitelně kvalitní filmy, které nejsou ani nijak známy.... Mám pocit, že jsem tento kdysi dávno viděl na ČT.

Bondovka, kterou Connery nechtěl snad ani dělat a je to znát. Scénář mizerný. Po letech jsem ani nepamatoval, že se odehrává v Japonsku! Bond se tu v jednu chvíli vydává za Japonce, jde cvičit do karate školy a její sensei prohlásí, že z něj udělá za tři dny ninju.... Tohle by neprošlo snad ani Moorovi. Bylo to tak trapné, že jsem to raději vytěsnil z paměti. Jediné, co člověku po letech uvízne v je Blofeld a závěrečný boj v sopce. Tímhle filmem začalo nevýrazné šestileté období, kdy se pořádně nevědělo jak dál.

Jako děcku se mi tenhle díl strašně líbil, zvlášť pak padouch s hákem místo ruky. To bylo něco, co mě jako kluka pohltilo a napínalo. Měním na pět. V českému dabingu s Brabcem je to větší sranda, :-)

Tak tohle je zatím nejlepšího Cobrucciho western co jsem viděl. Strašně se mi líbil Franco Nero jako žoldnéř s vousem, ten fakt neměl chybu. Tony Mustane je zase známý z Argentova "Ptáka s křišťálovým peřím" a Jacka Palance představovat nemusím. Skvělé je, že je to téměř bez hluchého místa a pořád se něco děje. Ve filmu se kromě banditů objeví menší armáda, děla a dokonce dvojplošník! Opravdu štědrý rozpočet. Nerova postava je díky svému vzhledu a chování přímo hypnotická a hlavní pískací motiv tomu dodává správný šmrnc. Ještě se těším na Cobrucciho Companeros s mým oblíbencem Milianem :) Jeden z nejlepších spaghetti westernů, i když trochu netypický.

Mnohými je tento film považován za nejlepší Cardoneho western a já se přiznám, že se mi ho nepodařilo dokoukat ani na tři pokusy. A to jsem si myslel, že se mi bude líbit. Jenže rodinné drama či psychologický western Italové neuměli, to byla doména Američanů. Jedna nudná scéna se střídá s další. Ke kladům patří vypjatej destruktivní výkon Garka jako psychopatickýho bratra Steffena a zajímavé jsou i některé lokace. O nějakém ději se nedá moc mluvit, a tak zbývá jen ona nepovedená, nudná, špatně napsaná dramatická rovina.

Garko jako cynický Django? No nevím. Na Cobrucciho Djangovi se chtěla přiživit stovka dalších filmů. V těch lepších případech zůstalo jméno Django jenom v názvu, v horších tak nazývali i hlavního hrdinu. Tady hraje navíc stejná herečka jako hrála v původním Djangovi a ještě k tomu prakticky stejnou roli v podobně vypadajícím baru. S Djangem prožívá milostný románek. Garko mi k tomu přišel, že se snažil kopírovat Nera. Kvůli tomu mi pořád přicházelo na mysl srovnání s Cobrucciho westernem. Děj mi nepřišel moc zajímavej a zamilovanému Garkovi, i přes jeho dobré herecké schopnosti cynismus prostě uvěřit nedokážu. Co jsem hodně postrádal byla ironie, takže nakonec asi budu jeden z mála komu se vtipný Girolamův Johnny Yuma líbil podstatně víc.