Zulu

Suchý děj, suché bitvy, suché vtípky. Je vidět, že se to odehrává v Africe. Chvilku mi trvalo, než jsem poznal Batmanova majordoma, ale je fakt, že tam hrají tak nějak suše úplně všichni, takže je to úplně jedno, kdo jakého rudokabátníka hraje, hlavně, že střílí do černochů. Největší paradox je, že na první pohled neumětelsky ztvárněné nabíhání Zulů přímo do salvy je přesně to, s čím Zulové na Brity šli a na co vlastně navzdory x-násobné přesile dojeli. Tři červenokabátnické hvězdy, víc tomu nemůžu dát, cca 50 % filmu byla nuda jako prase. (15.03.2014)

Zulu působí jako výlet na venkov do starého domu po zesnulých prarodičích, který už léta chátrá opuštěný na samotě a čeká, kdo by ho navštívil. Otevřete dveře a objeví se zachovalé zařízení, které páchne zatuchlostí a vypadá tak nějak roztomile starosvětsky. Bydlet byste v tom sice nechtěli, ale milovníky antikvit může okouzlit. Otevřete skříň a vidíte oblečení dávno vyšlé z módy. Zulu kdysi mohl působit jako výpravný velkofilm, ale dnes už může vyvolat spíš shovívavý úsměv. V určitém smyslu mi připomíná staré mayovky nebo indiánky, kde osadníci putující na západ prérií odrážejí útoky divokých Komančů. Snímek je holdem vrcholné éře koloniální Británie za viktoriánské éry, kdy bílí muži brali svůj podíl na koloniálních výbojích jako civilizační misi Evropské kultury do divočiny. Nevyskytují se tam ani tak živoucí charaktery, jako spíš lidské typy, a chování důstojníků mi připomnělo jeden z dílů Neuvěřitelných historek z dílny Michaela Palina, který si bral na paškál zkostnatělost britské armády. Filmu se dá vytknout z dnešního pohledu mnohé, počínaje choreografií a patosem konče. Kdo si ale potrpí na krásně barevné uniformy a na svět, který byl jednoduchý a měl černobílý rozměr, ten si může Zulu užít i dnes. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2016)

Film, který bych si užil tak ve svých dvanácti letech na letním kině, takhle přišel pozdě. Takový britský western (southern), neb stačilo by vyměnit červené kabáty za modré a zulské bojovníky za lstivé rudokožce a všechno ostatní by mohlo zůstat - čacký velitel s ostře řezanou tváří, švarný důstojnický zelenáč, strohý seržant (se sice hluboko uloženým, ale dobrým srdcem), vzpurný a mravně rozkolísaný voják, který se zocelí v ohni bitvy i ten praštěný pastor s praštěnou dcerou a na konec masa anonymních nepřátel k odstřelu. Vlastně přehlídka klišé, včetně základní zápletky, kdy hrstka bělochů (zástupců civilizace a rozumu) se brání záplavě barbarů (a nevědomí), přičemž se tak nějak cudně pomíjí ta skutečnost, jak se ti civilizátoři na ta barbarská území dostali. Ostatně podobná schémata by se jistě dala najít i v literatuře a kinematografii neevropských národů, které někdy měly či mají civilizátorské svrbění (napadají mne Číňani a Japonci), neb imperialism není evropským patentem. Nevím, nakolik se tento film drží historické skutečnosti, ale zde ti Zuluové bojovali tak pitomě, že se zdá být podivné, že před tím zmasakrovali britské voje u Isandhlwany. Jinak je to film pěkně a opulentně natočený. (06.07.2011)

Africký western aneb Malá bezemoční oslava britského imperialismu. 1) Podrobností k britsko-zulské válce i k bitvě u Rorke´s Drift v roce 1879 je internet plný, zájemce tedy odkazuji na hodného strýčka Googla. Snímek je plný historických nepřesností a filmařské fantasie, celkově však na mě zapůsobil autenticky. Tak nějak se vše mohlo odehrát, pokud se to tak neodehrálo. 2) Pokud skousnete až karikaturně pojaté postavy důstojníků, vojáků, duchovního a jeho dcery a pomalejší tempo, můžete se nadít docela pěkné podívané, zvláště ve druhé polovině. 3) Laikovi mého typu snímek poskytuje základní taktické poučky, jak vést boj v afrických podmínkách...asi jako vinnetouovky. 4) You know this boy? Name is Cole, sir. He's a paper hanger. Well, he's a dead paper hanger now. (27.01.2016)

Tak jsem konečně viděl tenhle legendární film o ještě legendárnějším střetnutí civilizací. Nic jiného to nebylo. Střet civilizace západní s tou africkou. Střet vyspělé civilizace s civilizací pohybující se vývojově hned kdesi za pravěkem a dobou železnou. Když už se Zulům podařilo u Isandlwany převálcovat těch 1000 britských vojáků díky chybám velení, měli za to, že ta stovka v misijní stanici bude snadné sousto. Ona se ale se stala právem legendou. Odvahou, houževnatostí, výstrojí, výcvikem, taktikou a disciplínou. Tyto veličiny je nutno vždy započíst, protože i tisícinásobná početní převaha je k ničemu, když se toto podcení. Pro diváka jsou pastvou pro oči už jen britští vojáci ve svých uniformách. V této době se ještě na maskování nehrálo, s tím se začalo krapet koketovat až ke konci první světové války a tak bílé přilby, červená saka, bílé opasky a černé kalhoty skvěle kontrastují s temně modrou oblouhou, hnědými kopci v dálce a sluncem do žluta sežehlé africké trávou. Boj samotný je tak trochu poplatný své době, občas je vidět, že vojáci bodáky jen bodnutí naznačují, stejně tak krev je taková ta klasická hustá jasně červená kečupoidní barva, pokud už se vůbec někde objevuje. Zuluové občas při tom neustálém nabíhání na britské opevněné pozice občas až okatě padají, jako že po zásahu. Co mně ale bralo byla ta střelba tří řad vojáků a jejich obměňování, přičemž se řady vlastně neustále pohybovaly kupředu ! Baker i Caine byli skvělí, škoda jen, že z nějakého důvodu neměli na rozdíl od svých historických originálů kníry. Získávání kolonií pro korunu nebylo vždy jednoduché a neobešlo se vždy beze ztrát vlastních armád a bez podmanění si primitivního původního obyvatelstva. Dovoluji si však tvrdit, že z britské ,,okupace'' Jihoafrická unie (dnes JAR) dodnes těžila a těží, podobně jako je v jiných místech kam vkročila noha Evropana. A to často i desítky let po tom co dané země získaly nezávislost po dekolonizacích, hlavně po druhé světové válce. Ale ať už šly dějiny jakkoliv, obránci od Rorke's Drift si svoji nehynoucí slávu právem zasloží! Dávám za 4 náboje do pušky Martini-Henry! * * * * (07.04.2019)