Adam Bernau

Film, který mě umí rozplakat už při úvodních titulkách. A vůbec ne proto, že by mi bylo líto zdecimovaného lidstva nebo broučích mláďat.

Po prvním díle nevim. Nejmíň o ligu lepší než Trpaslík, ale čekal jsem pokus o poctivé socioautentično a ono je to spíš jako nějaký sitcom s kontextu zbavenými "typickými" figurkami. Takže v Severce se samozřejmě sejdeme všichni, včetně Cikána Franty reprezentujícho romskou menšinu. Vtípky na něj (a taky celá kausa "Dáša") se tváří nekorektně a fobisticky jako lid sám, přitom ale fungují jako velmi zřetelné sdělení divákovi, jak jsme antifobní, otevření, všelidští a vůbec. Druhý díl už úplně nepokrytě jede na výchovné vlně. Pořád mě to ještě baví, ale mám pocit, že téměř výhradně zásluhou Hofmannova Luďana, který se od začátku stal mým hrdinou. Od třetího dílu zvrat. Parádně se to rozjelo, chci víc. Přestože vypořádání se s místním kmotříčkem Romanem je opravdu únosné jen v sitcomu, přestože jsem doufal, že Luďan bude pár dílu vybírat a dostávat se tak do čím dál "hlubších rozporů", přestože některými velmi slabými místy a ochotnicky prvoplánovými řešeními (neúspěch s gymplačkou) mě tvůrci upomínají na slušně řečeno nevydařeného Trpaslíka. Přes to všechno to začíná mít drajv, v čemž pokračuje i čtvrtá epizoda, která je už kritickou mezí: tady se už divák musí rozhodnout, jak celý seriál vnímat, chápat a hodnotit. Protože sluníčkové antifobní a vůbec pozitivní vychovávání diváka útočí už opravdu masivně, přímočaře, doslovně a odevšad. Nejde jen o vztah k rasovým či sexuálním menšinám, ale i o ten přepálený sociální distanc gympl-učňák. U mě krize dopadla dobře: Most! je komedie o Luďanovi z Mostu, který se po celkem poklidném luďanském životě začíná dostávat do všemožných "fobo" situací, přesněji řečeno celý jeho mosťanský život se začal dostávat do této situace. Menšinové bytosti, které ho infiltrují, útočí nejen svou existencí a osobním vztahem, ale i všemožnými pozitivními klišé. Jde to ze všech stran, nemá to konce a do pavučiny tolerance jsou neúprosně zaplétány i osoby z Luďanova okolí. Úměrně tomu na diváka útočí zase všechny ty positif-pipula edukace, tudíž se divák ocitá ve stejné situaci jako Luďan a jako on se s tím vším musí nějak poprat. Z tohoto hlediska hodnotím vysoko, navíc je nutno ocenit ortodoxní lokační autenticitu. Most! a těším se na pátý díl. (///) K hodnocení druhé půle viz můj komentář k 8. dílu. K celku ještě dodávám, že si laskavý divák může ušetřit mnohé ideové a ideologické ujímání, když si včas uvědomí, že Most! je s realitou nějak nakládající pohádka. Jo, prostě skvělá pohádka.

Paní Adamcová, mohu vás ubezpečit, že jsem tento film neviděl a vidět nebudu. Snad to pomůže.

ČT zjevně neví, kudy kam. A vidět v jakémkoli (natož "svém") pořadu kohokoli, jak neustále drží v ruce cedulku s jeho názvem, vyvolává buď opovržení, nebo lítost. Herce Koptu mám rád (major Špalek!), takže lítost.

Scénář Josef Klíma? Jaktožemětonikdynenapadlo? (Viděno v 16 letech u nás v obecním kině.)

"Kdo jste a co chcete?!" "Jsem profesor Ludolf a chci dovnitř!" Jak je u Hoblových filmů zvykem, je i jeho muzikálová hříčka „matikář kontra 30 slečen“ veselou zdánlivou blbůstkou (zde navíc s krásně okatým prkenným herectvím a bohužel i s několika nezáměrně béčkovými replikami), přitom i tentokrát vkusným, chytře propracovaným, zaníceně provedeným a velmi příjemným dílkem. Na rozdíl od ostatních mnou viděných hoblovin neskrývá humorná dužina tohoto filmu žádné vážné až temné jádro. Mnohem více než ony se vyžívá v estetizaci. Některými jejími nenápadnými prvky (např. detaily jako kalamář nebo ředitelský telefon, ale i chodby gymnasia) velmi nápadně odkazuje k dobám dávno minulým, což není samoúčelné: Autor si frivolně pohrává s prvky prvorepublikových školských komedií, míse staré s novým. Infiltraci starých časů, resp. jejich obrazu z dobových komedií, místy provádějí vedle některých dějových prvků i některé humorné úryvky skvělých písňových textů Jiřího Štaidla. Krom toho je zde velmi okatě kopírována kostra filmu Kantor ideál z roku 1932, jehož závěr je otevřeně parodován. (V mém pěkném komentáři k této romantické komedii s Lamačem a Ondrákovou viz výčet převzatých stavebních prvků.) Nejde na jedné straně o pouhé odkazy nebo inspirace, na druhé straně ale také není Hoblův film nějakou předělávkou: Spíše je starší film bezohledně použit (se zřejmým předpokladem divácké znalosti) jako jedna z tvůrčích složek nového díla. V tomto ohledu by bylo zajímavé vědět, jaký je vlastně vklad (a představa) autora původního námětu Oty Hofmana a jaký až Hoblův (kromě něj a autora dialogů Zd. Svěráka má film dle titulků ještě tři další scénáristy). Řekl-li jsem, že se zde „frivolně pohrává s prvky starých školských komedií“, jest se ptát, neslouží-li naopak spíše tyto k frivolnímu pohrávání si s vlastní dobou, v níž film vznikl. Očividně se v této době odehrává, ale prakticky všechny složky filmu jej z ní vytrhují do jakéhosi ahistorického bezčasí. Snad pokus o únik z normalizačního roku 1973? Tento film je naprosto husákfrei (mj. též zásadně „pane profesore, řediteli“ apod. místo „soudruhu“), dobovou realitu neodráží ani věrně, ani falešně, ani jinak, nýbrž ji zcela ignoruje, ba likviduje, což ve své době muselo být velmi osvěžující. Pokud jde o mne, na třicet nebezpečných údajných panen s archetypální Schallerovou v čele, s rozkošným Menzelem, neodolatelným Gottem (sic) a zhudebněnou Sókratovou anamnésis se kdykoli rád podívám znova a až budu senilní stařec, budu si ji pouštět obden. Už úvodní Högerův komentář je odbourávající. Pěkným unikátkem je lehce suchařípovský fousatý Brodský. Krásně se předvádí Lenka Filipová. Školník rulez. (Vsadím všechny své body, že na ředitelovu otázku „Komenský?“ měl původně odpovědět „Visí“, kdežto stávající „V pořádku“ je náhražka po zásahu cenzora.) Hudba Angela Michajlova je vynikající. Štaidlovy texty jsem už pochválil, nicméně u některých si ho jako autora vůbec nedovedu představit, obzvláště ne u "řekněte mi tedy, zda má plocha čtyřhranná...". Z jiného světa: Ve sborovně sedí mlčící autor dialogů dr. Svěrák, mezi reportéry nepřehlédněte dr. Bruknera.

Slušná prvácká kamera, slušný prvácký střih, ale nechtěl bych být v kůži pana Oberfalcera, až se na tu svou obersračku za pár let podívá. To bych teda fakt nechtěl.

Komentátory, kteří rádi používají gastronomické metafory, bych rád upozornil, že chtějí-li vědět, co jsou tématicko-žánrové JEDNOHUBKY, měli by si dát Burákovy povídačky. Radost z jejich preciznosti mi sice zkazilo zjištění, že jde o doplňkový sortiment k prvoplánově komerčnímu produktu, ale konec konců je to vedle Pohádek o mašinkách s kouzelníkem Zababou jediný snesitelný seriál s dopravními prostředky jako postavami. (Navíc s nebývale dobrým českým dabingem.)

Nič moč. Protivné laciné "efekty", jimž vévodí královská koruna blikající jak vchod do vietnamské samoobsluhy, nenahradí chybějící spád, napětí, naraci. Naštěstí si klasicky pojatý příběh dobrosrdečného slepého (ta slepota je z nějaké předlohy, nebo vlastní vklad?) hrdiny vystačí sám o sobě no a ten hrdina je přesně takový, jak má být ze země, v níž má nějaký ten zakletý Kriváň za humny každá dedina, což ovšem oceníte pouze v původním slovenském znění (Martinův hlasový projev, v dabingu setřený). Čímž zase ztratíte originální hlas otce Fury Vaculíka, ale stojí to za to. Nevím, kolik dobrých důvodů má Česká televize k předabovávání původní slovenské tvorby, ale je to dobrý důvod vyhodit ji do povětří. Ježibaba dobrá, princezna líbila.

Je to teda úplně strašný, ale aspoň se tam nezpívá a Hrušínský je jako dementní král docela vtipnej.