Adam Bernau

Land of eternal darkness. Pohádka pro celou Veselovic rodinu. Je to tak čisté, že prostě nedokážu dát odpad, ale hvězdička by byla přece jen moc velký odvaz.

Taková hezká povrchní studie. Už tady je vidět, že čím víc filmů Soukup časem udělá, tím líp pro mne.

Konečně jsem spatřil klíčový obraz: Mladistvý otrok klečí u nohou filosofky Hypatie a podává jí bílý šátek, který ona opakovaně upouští k zemi, aby tak studentům demonstrovala důsledky centrálního postavení Země v kosmu. Zbývá několik otázek, z nichž postavení Země v kosmu není nejdůležitější. http://media0.webgarden.cz/images/media0:510a81013e3f8.jpg/LK02%20kopie.jpg

Vaření mě nezajímá a pořady o něm mi působí těžké nechutenství, jakákoli jen letmo zahlédnutá reality šou zase pohrdání lidstvem. Ale Šéfa jsem sjížděl všechny dostupné díly a pořád jsem neměl dost. Pohlreich je alfaborec. Vychytaná znělka. Komentáře: Shadwell (!!!)

Skutečnost Antikrista je nepochybná, ale za dva tisíce let nikdo nebyl schopen ho přesvědčivě konkretizovat. Máme pouze nepřeberné množství konkurujících si návrhů různé kvality, včetně návrhu jeho nekonkretizovatelnosti. Sotva tedy můžeme očekávat, že by to v Trierově filmu a s Trierovým filmem mělo být jinak. (Jenomže já vím, kdo je Antikrist: tady na čsfd si říká Subjektiv!)

Původní název filmu mi připadá ještě blbější než jeho česká náhražka, ale jelikož mi údajný ideál starogermánských válečníků stát celou věčnost jako socha ve Valhalle po vidění tohoto filmu už nikdy nemůže připadat tak nepochopitelný a úchylný jako dosud, něco na tom názvu možná bude. Oneeye je tak radikální postava, že mi moji milovaní Kurosavovi strozí hrdinové najednou připadají jako sentimentální užvaněné primadony. (Dál SPOILERY.) Křesťany jsem tam žádné neviděl, umanuté "MŮJ nový Jeruzalém" bylo dost přetažené, ale zase: ten střet "nositelů", náboženská konfrontace na úplně neviditelné úrovni, navíc tak zakonfůzovaná, že nevím, čí jsem a samozřejmě zajížďka místo do Svaté země do Nového světa... No a jeden barevný obrázek za druhým, divačkám se taky našinec nediví, kupodivu nikdo ani slovo na oblíbené téma "děti ve filmu"... bodejť. Koho tento film neuhranul, ten ho neviděl. Hezky o něm referují Radek99 a hirnlego.

Nakonec dávám jen čtyři, protože tento skvělý film sám sebe trestuhodně oslabuje, např. hned úvodní přetaženou scénou komického nahánění husy nebo povrchní zarputilostí strýcova ochranného zákazu vycházení a vůbec oblíbenou lacinou komformní konstalací rolí jednotlivých postav a jejich činností (např. pojetí místních iluminátorů jako dobráckých komických šmoulů). Především se ale film tolik zhlíží v sebeurčení motivy keltské výtvarné kultury a z něj čerpající skvělé iroskotské tradice knižní iluminace, že zcela pouští ze zřetele, čemu toto umění sloužilo. "Kniha" je neustále skloňována takřka jako zdroj vší moudrosti a spásy, její ilustrace (a "nejdůležitější stránka") jako posvátné veledílo, ale vůbec nevíme, proč. O co v této knize jde, je zcela mimo veškerý zřetel, přestože po celý film téměř neopustíme zdi křesťanského kláštera, v němž byla pravděpodovně dokončena (jde o proslulou "Book of Kells", evangeliář někdy z konce 8. stol., nejskvělejší památku iroskotské iluminátorské školy). V klášteře si vzájemně konkurují dvě priority: obrana před vnějším nebezpečím a práce na výzdobě knih. Ale proč vlastně ten klášter existuje, co je bytostným určením křesťanského kláštera, netušíme. Ale ani nám není dáno nahlédnout do tvůrčího procesu a smyslu práce iluminátorů, přestože je celý film právě o tom. Nicméně: Šťastnou náhodou jsem krátce před zhlédnutím tohoto filmu četl knihu Antonína Nováka Vědomí středověku, díky čemuž jsem mohl vidět, že tento film je celý vytvořen z keltských výtvarných motivů - jsou všude (především v lese), celý svět se z nich v tomto filmu skládá. Tyto motivy měly přes svou abstraktnost svou konkrétní symboliku už ve svém původním pohanském prostředí, odkud byla s obdivuhodnou přirozeností a příhodností přenesena do výtvarné kultury křesťanské. Přitom není od věci si uvědomit, že tato výtvarná kultura byla po kontinentě rozšířena v souvislosti s činností iro-skotských misionářů, která v raném středověku možná pro Evropu zachránila katolické pravověří (kterýžto motiv se zdá být půvabně naznačen v závěru filmu, nakonec však opět vidíme, že Brendan pouze roky bloumal s "Knihou" po světě). Jako filmová pocta Knize kellské je tento film výborný, výtvarně skvěle jsou také pojati mimo jiné Vikingové a zvláště zkáza kláštera. Klíčovou (a nejpůsobivější) scénou je zajisté Brendanův zápas s Kromem - podsvětní obludou, od které musí získat "oko svatého Kolumby", tedy schopnost tvůrčího vhledu. Krom je pojat jako bájný Leviathan, pranetvor ztělesňující počáteční chaos - jeho nekonečný sebelabyrint (připomínající také jisté keltské výtvarné motivy) Brendan nakonec spoutává křídou načrtnutými liniemi - dává formu neohraničené tvůrčí potenci, zakládá řád. Zápas se odehrává pod vodou, v podzemní jeskynní tůni - tedy v psychické hlubině nevědomí. Náboženství, mýtus, řád přirozenosti, psychoanalýza, tvůrčí génius - to vše je v této krátké scéně přítomno. Pojímána přísně dějově, vyzněla by velmi nesmyslně - tato scéna musí být vykládána, právě jako jsou vykládány mýty nebo sny. S pozdějším, rovněž irsko-mýtickým Moorovým filmem Píseň moře má tento společné to, že jde o příběh osiřelého chlapce, který musí cosi zásadního překonat, což se děje v alianci s dívkou, jejíž vlastí je zásvětno a bez níž by to nedokázal. V obou filmech se potýká s ochranitelským, dobrým, ale (vážnými starostmi či bezbřehým zármutkem) poznamenaným a nechápajícím otcem (resp. strýcem), v obou je silný protiklad bezpečného domovského ostrova (maják, resp. klášter) a nepřátelského (možná jen údajně nepřátelského) vnějšího světa. Bohužel, ačkoli je Brendan a tajemství Kellsu skvělejším (více se skvícím) filmem než Píseň moře, na rozdíl od ní nelze o tomto filmu říci, že by v něm nebylo nic zbytečného, nic samoúčelného, nic nedotaženého.

Ne moc dobrý pokus. Ale i ten pokus o vybřednutí z marasmu krize žánru se cení. Ještě dnes, o osm let později, patří k málu, co vůbec stojí za pozornost.

Město působí dost pražským dojmem. Plakát vedle výlohy je v češtině: „Pozor! Naše děti (nečitelné) Nenechávejte je bez (vícero různého textu a zcela dole:) Nebezpečí“. Na jednom z plakátů na protější zdi (odraz od skla výlohy) je německy Ja! Při jiném pohledu na protější zeď je opět vidět plakát v češtině (tentokrát se slovem „Nebezpečí“ zcela nahoře) a vedle něj plakát v azbuce. DÁL SPOILERY Ano, je to asi nejděsivější druh hororu, zanechávající pocit asi takový, jako je ta postavička na kole. Ale napadají mě dva nežánrové výklady: 1. honba za svojí podobou končí uvězněním ve své podobě (nemusí být nutně myšlena fyzická podoba) bez možnosti pohybu - zůstáváš uskladněn mezi jinými "svébytnými podobami". A vlastní podoba je velké lákadlo. 2. Skoro jako nenarozené děti: takhle nějak byste vypadaly, kdybyste přišly na svět; nepřišly jste, nejste.

Filmové adaptace některých dílů H.P. se zdají mít solidnější podstatu než jen prázdnou pompéznost, spoléhajíce i na něco víc než na provařené pitomoučké vizuální efekty a nájezdy, zvukovou stopu s pravidelně se opakujícími pro kinosál určenými hlukovými "dramatickými" sekvencemi nebo instalaci alespoň jedné ultratrapné postavy (zde Ronova milovnice). Jak by mezi ně mohl patřit šestý díl, když ho režíroval asi nějaký krypl považující za nutné, aby film s nulovou uměleckou hodnotou, určený výhradně pro okamžitý finanční zisk a složený převážně ze zbytečných scén, trval dvě a půl hodiny. Brumbál je ve svém finále pěknej, to je asi jediný klad. Předlohu neznám, neřeším - ale vzhledem k tomu podstatnému, co se v tomto díle odehrálo (včetně pubertálních starostí hlavních hrdinů), nemuselo to být tak marné.