Adam Bernau

Na to, jak bohatá vrstevnatost se tu chce předestírat, vyšlo zpracování těch dvou celoživotí dost na plocho. Mě ale zcela pohltila erotická stránka filmu, takže si nestěžuju. (Přesto se nedal přehlédnout trapas, na nějž naráží Sinn. Z dalších komentářů vybírám Ducharme, Aidan, Morien, gudaulin.)

Finsko / Německo / Dánsko / Irsko - důvod?

Jako o podobné pohádce z téže dílny 100+1 princezna lze i o Sofii a ukradeném pokladu říci, že realizace zůstala hluboko pod úrovní sympatického záměru, v tomto případě koncipovat pohádku quasi grotesku. Na jedné straně je to pouze tato grotesková koncepce, která ospravedlňuje příšernou dějovou naivitu (a některé herecké nevýkony), na druhé straně je groteskovost pouze nepříliš odvážně naznačována (nejvýrazněji asi hudebním doprovodem), tudíž zůstávají nezhodnoceny i mile groteskní stylizace Hrušínského a bří Rašilovů či královské sídlo jako panská lovecká chata. Z ostatních Kříž, Příkazký, Kratina v pohodě, kdežto Töpfer a princezna (předabovaná) nic moc. Dlouhý jediný hraje kvalitně charakterně a to tak, že na sebe od začátku strhává pozornost, což je jednak smutné ve společnosti dřevěného komparsu hospodských karbaníků, jednak matoucí, protože nakonec má jeho postava okrajový význam a miniaturní prostor a vůbec celou tu vrchcábovou linku se nepodařilo hodnověrně včlenit do ostatního děje.

Viděl jsem jen Něžného vetřelce (vtipný název: diverzní organismus v břiše) a stačilo. Dvě a půl hvězdičky. Příručková modeláž dilematické situace, na přebalu uvedená slovy "mateřství je krásné, ale svoboda taky". Jakže? Volí snad hrdinka, jak strávit dovolenou? Nehledě k tomu, že jsem neobjevil, v čem má být ta svoboda. Ve "vysněné práci" spočívající v obětování všeho v zájmu prodeje nějakého lhostejného zboží? Samotná modeláž není špatná: solidně napsaná hlavní postava, T. Vilhelmovou skvěle a charakterně zahraná. Také je dobré si uvědomit, že nesledujeme jakoukoli ženu v této situaci, ale právě jen ženu, pro niž je to dilema. Překvapivě působivý závěr - opět díky Vilhelmové.

Moc pěkné ve všech složkách (včetně doprovodné hudby), ale spíš jen jako studie k něčemu, co by mohlo být opravdu zajímavým filmem, ať už mělo jít o tvůrčí hrátky s materiálem nebo o výpověď (či o obojí). Název a začátek hned vykládá karty na stůl, což je sice ospravedlněno velmi podařeným koncem (samotný závěr komentáře, závěrečné obrázky i propojení obojího), celkově mám však pocit nenaplněných devíti minut.

Vidět to, když byl ten pacient ještě u válu, tak jsem z Prahy asi emigroval.

Celou dobu jsem držel palce a říkal jsem si, do prdele to přece musí vyjít. Už dlouho mě širokým diváckým masám určený film nedostal tak jako Valkýra. Napětí, silná působnost, efektní strohost jednotlivých postav, nekýčovitá gesta, poměrně značná věrnost historickým faktům (samozřejmě při dramaticky efektním zúžení pohledu). Idealizace hlavního hrdiny je sice patrná, ale nikoli přeplácaná. Všelijaká demokraticko-humanistická klišé sympaticky omezena na únosnou míru (na hollywoodské poměry). K tomu i lehce nadprůměrně zajímavá stylizace - třeba motiv dokuřování cigaret nebo scény s Hitlerem. Anglicky mluvící Hitler a spol., to byl samozřejmě trapas a dost to kazilo dojem, ale dalo se to přežít. Oceňuji, že si toho byli tvůrci zřejmě vědomi, když v úvodu do angličtiny přešli plynule z "originálu".

Těmito nočními telefonistickými pořady dávají TV magnáti jasně na jevo, co pro ně znamená divák: lůzu k podojení. A mají pravdu.

Psychoterapie, když bylo nejhůř.

GULag komorní. Nejen evokované, ale i evokační. A stylová nostalgie jako dobrá zpráva z FAMU. Pěkný kousek i přesto, že dle zasvěcených nevyšel.