GrungeChild

Když už se vám jednoho večera zblázní přetaktovanej Xbox, a místo GTAčka otevře okýnko do temné, pomatené a zrádné minulosti, kde zákony logiky neplatí a všude hraje ošklivej rádiovej popík (brr), měli byste z toho koukat vytřískat sakra víc, než hodinu a půl nudných radovánek rozdováděných týnejdžrů a otravný román z červené knihovny (který si omylem přelezl do sci-fi oddělení hned vedle Back to the Future). Asi není, co víc dodat. Na poprvé to zdárně udolat až k nevěřícnému, debilnímu konci celkem jde, ale do Kronik se Project Almanac rozhodně nezapíše. 2*

Takový pěkný film to mohl být, kdyby se toho nechopili američtí "odborníci" přes sentiment. Kouká se na to krásně, zajímavý námět, parádní finish (sice je z toho zase cítit klasický happy-end made in USA, ale přece jen nevšední). Ovšem co tento film neuvěřitelně táhne dolů jsou otřesné herecké výkony, počínaje Nicolasem Cagem a jeho univerzálním ksichtem "na cokoli", dále učebnicová chudinka Rose Byrne, která mi celý film lezla příšerně na nervy, a děti byli zřejmě ještě dost vyjevení z kamer okolo, a měli dost práce jen s odříkáváním vlastního textu. Koukatelné, příjemná odreagovačka, ale opravdu nic extra. Btw malá rada na závěr, když si tento film pustíte o 1,5 krát rychleji, ušetříte spoustu času a vůbec nic se nestane .) za 3*

"Život je pohlavně přenosná choroba."... Ale někdy to může být to nejlepší, co vás potkalo. Naprosto úžasný film, jsem téměř beze slov, a jsem za to rád... dodám snad jen, že jsem ještě nikdy neviděl snímek, který by vás dokázal tak moc dojmout, a v další vteřině tak krásně rozesmát. A když se do toho přidá ještě můj milovaný "grunge", tak to prostě nemá chybu. Ohromný a nečekaný zážitek hrdě přidávám do své pomyslné TOP, a těším se, až si tento zachycený kus života budu moct opět vychutnat. "You see, Dad, that's grunge." 5*

Jim to zase dokázal, opět nám servíruje americký (sametový) underground v celé své úžasné prostotě. Hlavou i duší mi ještě dlouho budou doznívat poslední tóny krvelačných milenců, praskot vinylových desek a táhlá, špinavá elektřina proudící skrz rozmrzelou, zaprášenou kytaru. Melancholická love story říznutá šedesátkovým indie rockem, upíry a Jackem Whitem. Nevěříte? Občas nelze než věřit. Občas nic nedává smysl. Občas je láska víc než osudová. A občas člověk prostě nemá dost hvězdiček. 5*

Takže, v úvodu předznamenám, že jsem byl, no, řekněme přesvědčen, abych se na tenhle film podíval, ale rozhodně toho nelituji. Dále bych chtěl varovat mužské publikum, aby (pokud tenhle druh filmů nemají zrovna v oblibě) se tomu raději vyhnuli velkým obloukem. Pokud na to tedy nekoukají s nějakou pěknou slečnou, té se to rozhodně líbit bude, což pak nese také jisté výhody. Dále varuji, že tento komentář obsahuje –SPOILERY- Máme před sebou příběh lehce ohyzdné Američanky Holly, která právě ztratila milovaného manžela kvůli nemoci (nádoru), ale ještě než se vydal do věčných lovišť, stihnul jí zanechat několik „překvapení“ v podobě dopisů, které jí budou záhadně doručovány po jeho smrti. Zní to spíše jako námět na béčkový americký horor, ale zvláštním způsobem se z toho podařilo utvořit malinko morbidní romanťák, který je přecukrovaný tak moc, až se z toho slabším povahám občas zvedne žaludek. Vše se tedy točí okolo Holly, která má stále plnou hlavu zesnulého Gerryho (ještě aby ne, když s ní komunikuje i „ze záhrobí“), a probírá ho úplně s každým. S mámou, s kamarádkami, se svým novým amantem v posteli… Nakonec ale přece jen musí pochopit, že život jde dál, a že se musí jednou pro vždy vzdát svého milovaného Irského hezounka (a evidentně ho vyměnit za jiný model, jak je ze závěru patrno). V ději je spousta naivních „nelogičností“, kdy něco opravdu hodně očividného celou dobu nikdo nevidí, až se to teprve nějakým způsobem prozradí (po „vášnivé“ noci překvapeně: „You’re Gerry‘s Holly?“ – jistě, v nějaké irské díře pobíhá hodně různých Američanek jménem Holly, kterým umřel nedávno manžel, nemluvě o tom, že jí tenkrát musel vidět taky, když byl u jejich seznámení, atd atd…), ovšem to už je asi výsada amerických romantických filmů (jež hrdě ignoruji). Komediální složka filmu na mě nějak nepůsobila (když už, tak spíše trapně), což je ovšem pochopitelné, jelikož je cílena výhradně na dámské publikum, a co si budeme povídat, ženy mají zpravidla tak trochu... "jiný" styl humoru, než muži (luckily for us!). No, mohl bych dále hanit hudební doprovod, který se skládá především z jedné nervy drásající odrhovačky, a herecké výkony (Gerard Butler je sice prvotřídní hezounek, ale přece jen mě daleko víc pohltil při výkřiku: „This is Spartaaa!“, než když se snaží rozpačitě uculovat na kameru), ale to už dělat nebudu. Musím uznat, že přes táhlý a nudný začátek v průběhu film nabírá tempo, a v závěru mě přece jen přesvědčil o té třetí hvězdě. Není to žádné zlo, přežít se to dá, zvláště (jak jsem naznačil v úvodu), pokud je k tomu ta správná atmosféra. 3*

Příjemně naivní odlehčená komedie, na kterou se až překvapivě hezky dívá. Nikdy bych neřekl, že mě ten kyselý ksicht Wilson provede krásnými starými časy, a nechá mě snít o jedněch z nejinspirativnějších lidí naší doby. Po všech stránkách milý zážitek, který bych ani vůbec netipoval na Allena, kdybych si to již v úvodu nepřečetl. Ve kterém "zlatém věku" byste zůstali vy? 3 a půl *

Ne, Zánik domu Sharpeů se prostě nepovedl. Snad i dle očekávání, ale já mu bezmezně věřil, až do poslední karmínové skrvny v CGI sněhu. Je to krásně barevný, temně viktoriánský, nebojí se vykrádat Ženu v černém a Mia kulí pár svých laních očí až nadoraz, tak kam sakra mohl starej Tim, ehm, chci říct Guillermo, šlápnout vedle?! Chyba byla zřejmě ta, že začal psát. A další, že v tom pokračoval. Ne, od tohodle tlustýho strejdy už si pohádky předčítat nenechám. 2*

Velmi emočně působivý film, a samozřejmě neskutečný Dustin Hoffman, ale stejně tak i perfektní výkon Toma Cruise (poprvé ho vidím opravdu hrát). Ovšem celkově to na mě nezapůsobilo až tolik, jak asi mělo. Má v tom velký podíl i občas vyloženě ošklivá hudba (dobová, já vím, ale přece), a celkově mi pár pasáží nesedlo. Celý film jsem se rozhodoval, jestli dát 5* za Hoffmanovův výkon, pro který lze těžko nálézt slova, ale nakonec přece jen raději střízlivé 4*.

Tak to vypadá, že invaze zombíků je ve španělských končinách zcela běžným lokálním jevem… ano, na svatbě je to evidentně trochu překvapilo, nepříjemná to událost (Invaze, ne svatba. I když…), ovšem všichni to nesli statečně a s chladnou hlavou. Holt vědí, jak na to. Stačí obléct blyštivou zbroj, popadnout palcáty, motorovku, nebo třeba i mixér na koktejly, prostě co bude po ruce, a za zvuků lehkého popíku z 80‘ let se jde krájet šklebící spoluobčany. A když už začíná hodně přituhovat, vždycky se nakonec najde nějaký černoprdelník, který zarecituje pár záživných výtahů z bible, a je vyhráno. Mno, „Pako“ se z počátku vydal klasickou vyšlapanou cestičkou vykrádaček americké „hororové“ žumpy, ale pak si zřejmě řekl staré známé osvědčené pořekadlo „Why so serious?!“, a říznul to „Živým mrtvým“ Peterem Jacksonem. Proč by taky konec konců ne, sranda musí být, i kdyby... však to znáte. Mimo jiné je potřeba ocenit bravurní a velice promyšlené „vysvětlení“ počátku této nepříjemné nemoci, se kterou vám ani lékárník neporadí. Jedna hvězda za „funny moments“ v druhé polovině, a jedna za překrásně odporný „happy end“.

Tak takhle to tedy tenkrát bylo. Asi, možná. Prý. Ale co na tom sejde, máme tu po dlouhé době osvěžující jízdu, která se svou všeobecnou „líbivostí“ zasekla na předních příčkách všech žebříčků a drží zuby nehty. A řekl bych, že si to i zaslouží. Poctivý požitek z dobrého herectví a kvalitní filmařské práce, jak vidno, lze uspět i bez „wow momentů“ a podobných komerčních kokotin. Herr Brühl jede jako dobře promazané BMW, australský Brad Pitt úspěšně udržel rozkošný kyselý ksichtík po celou stopáž filmu, a všechno šlape pohromadě líp, než převodovka Nikiho Laudy. Takže všeobecná spokojenost, jen jedna věc mi brání přidat tu poslední hvězdu… Znovu už bych to prostě vidět nemusel. 4*