GrungeChild

Těžké hodnotit bez známky sentimentu (jeden z prvních "opravdových" hororů, které jsem kdy viděl :), ale ani po těch letech to nepůsobí o nic míň. Nadčasový kultovní film, který je pro mě osoboně spíše než filmem skutečným "uměleckým dílem". Úchvatná temná podivaná doprovázená úžasnou hudbou (Hans Zimmer je prostě genius), zároveň první "zlomový" film, který dal podobu téměř všem pozdějším moderním duchařským hororům (ve většině případů to ovšem bylo spíše na škodu). Spojení skvělého námětu Kojiho Suzukiho a perfektní režije Verbinského, který si dokázal vzít to nejlepší z japonské předlohy (industriální město, úžasná atmosféra), a zároveň potlačil maximum z amerického hororového trendu. Pro mě stálá jasně zářící hvězda na vrcholu TOP hororů, a doufám, že se jednou konečně dočkám podobného zážitku u nějakého nového dílka. Něco by tomu vytknout šlo, ale... to se mi prostě nechce. Jasných 5*

Devadesátková óda na divnost. Prý to mělo být o sexualitě, tabu a tak, já už ani nevím. Za tu hodinu a půl mě stihli třikát unést mimozemšťani. Jestli máte chuť, pusťte si z walkmana Pixies a koukejte na lidi, co dělají fuj, fuj věci. Dělají je totiž celkem hezky. 4*

Nová vlna antikoncepční osvěty začíná nabírat správný směr, zdá se mi. Renčovo pochlastávání za volantem ve mně kýženou záplavu zodpovědnosti příliš nevyvolalo, ale když se po lehkovážné noci na zadním sedadle desota objeví nečekaný pronásledovatel, který se své oběti drží zuby nehty, a ne a ne se ho zbavit, není to vskutku příjemné zjištění. Brr. Člověk je pak tak trochu v tísni, neví kudy kam, a přepadají ho všelijaké zoufalé tendence. Ale mladá Majka to naštěstí zvládla velmi obstojně. 4*

Za sto dvacet si v sekáči kupuju okýnko do světa subkulturních identit. Já tyhle lidi, co přesně věděj, co jsou, prostě miluju. Zajdi si na Pho do vietnamskýho plechovýho ráje, pokecej se zastydlým adidaskovým podnikatelem o subjektivním vnímání vlivu vybledlýho svetru na ztotožnění se se svou osobností, vášnivě obdivuj uměleckou instalaci květináčů (i když médium zkrátka neodpovídá), nebo zalez do prvního špinavýho skladu, kde duní melancholická neonová párty za rytmů ambientního elektra. Dělej si prostě co chceš, ale když se tě někdo zeptá, nezapomeň to hezky na rovinu definovat přes transparentní brejle. Výchova dívek a chlapců v Čechách, kam se hrabe Forman... (A stejně budu mít nakonec nejvtipnější komentář já, - retročuráci -, heč!) 4*

Matthew, hudba, odvěká lidská touha objevovat nepoznané a magický, nekonečný vesmír. Několik důvodů, proč vidět Interstellar. Ač původně mířil kamsi ke hvězdám za Odysseou, doplul spíš jen k Zemeckisovu Kontaktu, což ale rozhodně nemusí být (a není) špatně, záleží jen na míře očekávání. Původní hype jsem nechal s klidným svědomím uležet ve vakuu, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu mírného zklamání, a to ne ani tak kvůli několika hluchým místům (doslova), ochotnického výkonu hollywoodské "smetánky" okolo (kdosi pronesl trefný výraz "přicmrndávají"), a už o poznání hůře odpustitelné, naprosto zbytečné a emocionálně okleštěné závěrečné půlhodině. Nolanův vědecko-fantastický epos je jako krásná vzdálená planeta, kterou s úžasem pomalu objevujete, ovšem zanedlouho zjistíte, že vám tam začíná být celkem dlouhá chvíle. A při zpáteční cestě už o návratu vlastně ani neuvažujete... 4*

Mamutí partě čtyřicetikilových zabijáků kmotrovské sáčko sice tak úplně nesedí, ale přesto jsou i pasáže, kde ze sebe asijská školka zrovna navzájem nedělá třísky, daleko schůdnější, než leckterá Van Dammeovská EU romantika. Tak trochu jiné pokračování historek z krajů, kde "Beretta" je sprosté slovo, a k vyřizování účtů slouží výhradně několika-set hlavá družina rákosníků s rozličnými zemědělskými nástroji, které i přes svou rozvleklou stopáž skoro ani nenudí, a navíc se díky návalu extrémní dávky testosteronu leckterému kancelářskému machovi pod pupkem rozlije příjemně šimravé teplo, až by si z toho jeden hned obmotal rozpraskané klouby fáčem a vyrazil nízko-nákladovým expresem přímo do Jakarty. Btw: Jestli se takhle budou o vánocích řezat Jediové, máme se rozhodně nač těšit! 4*

Ani ne tak minimalistický, jako spíš vyloženě jednoduchý pohled do života hudebních masturbantů (čti "jazzmanů"), kteří se za každou cenu řídí heslem "be PRO od die tryin' ", je až podezřele dobře koukatelný. Dokonce mám pocit, že si Vy-pleš budu muset dát znovu, abych odhalil, proč mě tahle (téměř dvouhodinová) kratochvíle vlastně tak bavila. Bude to mít asi něco společného s obsazením. Či scénářem. Možná kamerou. Ale hlavně s hudbou. 4*

Začal jsem obdivovat práci Vivian Maier, prohlédl jsem si spoustu jejích překrásných fotek, a ta omáčka okolo taky celkem ušla. Co víc od dokumentu chtít. Pokud čekáte zápletku, běžte raději na Shakespeara. 4*

Racionálně-iracionální Snílci, vědecko-fantastická romantika a zcela obyčejný Michael Pitt ve zcela neobyčejném snímku, který něžně boří emocionální hráze a násilně ubíjí nesnesitelnou lehkostí (bytí). Jinými slovy - je to žrádlo. "My atoms have always loved your atoms." ... 4*

Chutná porce skvělého odreagování a kvalitní filmařiny, co víc si k odpolední svačince přát. Čef zahraje na city stejně dobře, jako na chuťové buňky, a i když po něm asi víc, než těch pár tvítů a fejsbukových statusů nezbude, přesto spolehlivě vyvolá zasněný úsměv a kručení v žaludku ještě nějaký ten pátek. Jen do toho, 4*