Judy24

Kamenujte mě, říkejte si, co chcete, já si nemůžu pomoct. Nudila jsem se a dost. Pořád jsem čekala, kdy mě to nějak nadchne, ale jediné mírné nakopnutí přišlo v samém konci a jinak jsem zívala a zívala a zívala. Mrzí mě to, Woody, třeba zase někdy jindy.

Mám z tohohle filmu neuvěřitelně rozporuplné pocity. Když se oprostím od toho, že Diana z filmu skutečně existovala, zbyde mi prapodivná smutná lovestory nešťastné ženy, která je pod neustálou kontrolou a film s poměrně slušnými hereckými výkony a nádhernými šaty. Jenže problém je, že Diana není vymyšlená. Že to byla skutečná žena, o které toho víme všichni tolik, až vlastně nevíme nic. Ze všech těch věcí, které se o ní dovídáme z filmu Olivera Hirschbiegela, nám zbydou jako jistota jen některé; jako že ji neustále pronásledovali paparazzi, že něco málo doopravdy měla s pákistánským kardiochirurgem a všechny ty akce, kterých se oficiálně zúčastnila. Jestli byla tak naivní, chvílemi vypočítavá, nešťastná a zmatená, se nikdy nedovíme. A nemůžu si pomoct, to tenhle snímek v mých očích dost shazuje.

Film, který by pravděpodobně už kvůli námětu a spoustě zvláštních vedlejších postav stál za nic a který celý zachraňuje Veronika Kubařová v hlavní roli. Ani ve chvílích, ve kterých bych čekala, že mi bude Johana buď krajně nesympatická nebo mi připadat jako přehnaně/nedostatečně reagující blbka, jsem neměla chuť na ni pohlížet shora. Ten zbytek už je bohužel horší - Kasandra otravuje pokaždé, když se objeví (tady už je otázka, jestli spíš neotravuje Berenika Kohoutová) a zapamatovat si a orientovat se ve zbylých jménech mi zabralo celý film. A ještě jedna věc - na jednu stranu oceňuju, že je film +/- podle reality (EDIT: jelikož Johana Rubínová je smyšlená autorka a celý to napsal čtyřicetiletej chlap, tak to zjevně neni tak moc podle reality...), ale ten konec to strašně zabíjí. Bylo by vážně tak těžký si aspoň kousek domyslet a aspoň jednu linku nějak skončit? Protože mně by to zážitek z filmu dost výrazně vylepšilo.

Film s docela mistifikujícím názvem, protože je v něm asi trochu víc lásky, než basketbalu, což z toho zanechává jedno ulíbané černošské romantické drama, kterým ten basketbal spíš tak nějak "prochází", než že by ho vyloženě táhl. Mně to nevadilo; ten sport mi nikdy nebyl příliš blízký a k tomu filmu jsem se dostala přes sekci "The Most Memorable Movie Kisses" na webové stránce módního magazínu, takže jsem věděla, co si pouštím. Omara Eppse jsem nepoznávala (třikrát jsem kontrolovala imdb, než jsem uvěřila, že to je vážně dr. Forman) a Sanaa Lathan je pro mě příjemný nový objev. Pokud se těšíte na basketbalové drama s trochou romantiky, vůbec tenhle film nezkoušejte (dopadnete jako Herr_Flick). Pokud ale máte náladu na dva ocucávající se mladé lidi, co občas hážou míčem do koše, tak to s Love & Basketball klidně můžete zkusit.

Docela pěkné. V podstatě to byl film podle mého gusta - ne moc náročný, ne moc rychlý a přitom docela milý, zábavný a sympatický. Hlavní zásluhu na tom asi má fakt, že Josh Radnor přesně věděl, koho do svých rolí chce. Jak on sám, tak Malin Akerman, Kate Mara a podle mě zejména Zoe Kazan, působí naprosto reálně a ty jednoduché příběhy do sebe zapadají jako puzzle. Pro někoho možná až moc jednoduché a s nedostatečným vyústěním, ale já si říkám, že na tom vlastně není vůbec nic špatného.

Já to nechápu. Na mě to kouzlo Hell's kitchen nějak vůbec nefunguje. Stáhla jsem si celou druhou sérii a dokázala shlídnout první dva díly pořádně, další tři jsem zrychlovala a pak jsem si prostě pustila poslední epizodu, kde mi na začátku stejně všechnu rychle zrekapitulovali. Nebavilo mě to. Gordon Ramsay určitě umí vařit, ale v Hell's kitchen prostě pořád jenom řve spoustu sprostejch slov a to ve všech dílech stejně. Neviděla jsem tam rozdíly a neviděla jsem vývoj. Další sérii už ty čtyři dny stahovat nebudu.

Nesnášim právníky. Moment...dobře. Nesnášim některý právníky.

Skupina protažených kostřiček, kterým vévodí mimozemská Tyra Banks, která všemu děsně rozumí a je (Oh my god!) just like sooo awesome! Po několika dílech to začíná být děsně monotónní a nejde přitom tak moc o to, co se děje (jako že je pokaždé vyřazování a nějaké focení), ale že ty holky prostě fakt nemají co říct. Všechny nám v podstatě pořád vysvětlují, že "Oh my god, I just want to win like sooo bad...like I really don't think anyone else wants it like this bad, like seriously..." Píšu to záměrně v angličtině, protože tohle jsou v podstatě tak všechny slova, co ty holky znaj. Pokud se chcete procvičit - vřele nedoporučuju. Vlastně se skoro stydím, že jsem tu druhou sérii shlídla...

Jedno z největších klišé - někdo napíše skvělou knihu jenom tak pro radost, stane se z toho trhák, natočí podle toho film, který je taky trhák a autora pochopitelně nenapadne nic lepšího, než napsat pokračování. Jenže to je sice zase trhákem, ale už o poznání nižší kvality. Helen Fielding se tohle podařilo splnit jak u knihy tak u filmu. V obou potkáváme zase starou, dobrou (tlustou) Bridget, ale ona už nežije svůj (relativně) běžný život - Bridget najednou leze po střechách, skáče padákem, padá z lanovky, létá do Thajska a končí ve vězení - ten tam je půvab způsobený tím, že je nám to všechno vlastně tak blízké. Je to škoda, protože základní kvality (jako například herecké výkony všech tří hlavních představitelů) zůstaly a dalo se tak na nich vystavět buď něco mnohem lepšího, nebo radši vůbec nic. Příště to, prosím, ber méně přes peníze, Helen.

Brilantní předloha, které se podařilo neztratit nic ze svého půvabu poté, co byla převedena na filmové plátno. Renée je v hlavní roli naprosto geniální, u Hughova Daniela Cleavera nikdy nevím, jestli ho mám víc milovat nebo nenávidět a Colinův Mark je přesně ten "pan Darcy", kterého všechny tajně chceme a Bridget nám dala naději v tom, že ho jednou možná všechny pro sebe najdeme. A to i přesto (nebo možná právě proto), že máme zadek jako dvě bowlingové koule, v lednici jenom plesnivý sýr a vodku, modrá nám polévka, občas nám ujedou na veřejnosti nevhodná slova a nevíme, co se děje v Čečensku. Bridget totiž není obyčejná romantická hrdinka. Je mnohem reálnější a asi právě proto se na ni tak dobře kouká. "Salman! Salman! Salman!" DODATEK: Potom, co jsem si začala Bridget pravidelně pouštět u uklízení a viděla ji proto za poslední půrok asi stokrát jsem dospěla k závěru, že to je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Vítej Bridge!