Bezvadíkyještěprosím

Cely zacatek se to tvari jako nejaky intošský filmik, ale najednou se to z niceho nic nenapadne rozjede a ... strasne mile to prekvapi, i kdyz se vlastne cely sled udalosti da cekat. Milé v tom pravem slova smyslu. A jako bonus, za ktery proste pet hvezdicek musim dat, Josh Radnor v celem filmu vypada a chova se jako chlap, ktereho jsem dlouhou dobu milovala a který je stale moji slabosti. Josh Radnor je tedy ted i duvod, proc zacnu shanet HIMYM, neb zatim jsme nevidela jediny dil. (21.04.2011)

Celkem zajímavý režisérský debut Teda Mosbyho. Celé je to sice roztříštěné na až moc linií a některé z nich zrovna moc nefungují, hlavně ta okolo nejmladšího páru. Jinak je to ale dobrá nezávislárna s dobře napsanými dialogy a výborným obsazením. Je dobré vidět sympaťáka Radnora taky někde jinde než při nekonečném hledání matky svých dětí. Navíc mezi nim a Kate Marou chemie funguje a ona je snad čím dál krásnější. 70% (01.02.2011)

Smutek ať pomine. Buďte těmi, kteří si zaslouží být milováni. Protože si to zasloužíme.... Sonda do života mladých lidí v N.Y. a jejich problémů jako jsou láska, rozchody, sex, přátelé, hledání toho pravýho, zbavení se nepravýho, manželství....atd, atd. A stokrát nic umořilo Fr. Všichni jen mluví a mluví a většinou je to nuda. Samozřejmě mluví o vztazích...o obyčejných vztazích... takže vlastně nuda. Čekal jsem skládačku, veselou svižnou a možná i dramatickou. Místo toho zjišťuji, že Sam je pořád Ted, kterýmu architektura jde líp než psaní scénářů. A že tu jde jen o ten optimistickej konec. Škoda, protože jinak je to milej filmeček, jen trošičku o ničem! To ovšem rozhodně neplatí o soundtracku! Například... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět jestli je lepší, když Ted místo matky pozná v metru kluka. 2.) Zjistím, že dneska už není ,,in“ bejt holkou na jednu noc, nýbrž na tři. 3.) Poslední dobou se cítím trochu zranitelná(ný). 4.) Chci se jen tak stavit a zašukat si. 5.) Nevím, jestli si můžu nechat dítě, který potkám v metru. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (07.02.2011)

Sadness be gone, let's be people who deserve to be loved, who are worthy, cause we are worthy. Při troše nadsázky lze říct, že si Josh Radnor hraje na novodobého Woodyho Allena a docela mu to jde. Dlouhou dobu tahle vztahová mozaika vypadala na solidní průměr, ale závěr dokázal vnést do jednotlivých příběhů i emoce, takže nezbývá nic jiného, než zatleskat Joshovi za sympatický režijní debut a čekat, jaké příběhy ze života nám bude vyprávět příště. 70% (17.02.2011)

65% Bloudění životem, bloumání New Yorkem, překračování bludného kořenu. Josh Radnor se potácí do všech směrů kind of, přesně jako jeho hrdina, který nikdy nic nedotáhne do konce a jeho život působí jako série milých, ale nenavazujících povídek. Kind of cute. Kind of smart. Kind of sad. Kind of civil. Kind of familiar. Kind of independent. Kind of superficial. A protože se mu v hlavě potuluje příliš mnoho námětů, příliš mnoho charakterů a příliš mnoho variant, smíchal je do jediného propletence. Jako většina mladých začínajících autorů má problém, co si vybrat a za čím má cenu jít do hloubky, ne si jen tak nezávazně pohrávat s lidskou puzzle. Mám pro tebe pochopení, Joshi, přesně tohle mě trápí taky. (23.01.2011)