J. K. Lister

Když jsem viděl první tři díly o Hannibalu Lectotovi, byl jsem zvědav na jeho dětství, mládí, a jak se z něho stalo to co je. Geniální doktor s kanibalistickými sklony. Byl to boj člověka, který se chtěl pomstít lidem, kteří mu za druhé světové války zabili sestru.

Tajemný svět knih podle románu Dumasův klub, inspirovaný samotným Necronomiconem od HPL. Tajemný svět sběratelů knih, posledlých po neznámu. Žijete ve světě, kde nemůžete věřit nikomu. Lidé umírají, neboť měli něco společného s Necronomiconem, který napsal šílený arab Alhazred, jehož spoluautorem byl sám satan, který se velice zajímal o pana Corza. Film se mi líbil. Patří do vlny filmů jako např: Šifra mistra Leonarda či Purpurové řeky, kdy si nejste naprosto ničím jisti až na finální závěř, ale ani ne tím, neboť tam 13 komnata končí, alespoň pro nevyvolené. Samotný děj, kde obavy, posedlost, strach a zvědavost rozpoutá vzájemnou reakci dějů, kde umírají lidé, za vidinou neznámého světla, kterému říkáme peklo.

Pěkná animovaná zajímavost spojená dokumentární formou očima ze života hmyzu.

Co mě nejvíc na filmu zaujalo, byla po speciálních efektech a atmosféře filmu impozantní hudba Johna Frizzellla (Vetřelec - Vzkříšení) a Jamese Newtona Howarda (Vodní svět). Nejvíc mě štve, že se spousta lidí zaměří na jen na jednu část filmu: romantického příběhu. Mě spíš zajímal vývoj výbuchu sopky. Jsem rád, že se tam neobjevil inteligent, který nezná rozdíl mezi lávou a magmou (to mě ve filmu sopka dostalo - int. američani). Jedna ze scén, o které jste se zmiňovali je, jak jel autem přes tuhnoucí magmu. Myslím, že mohl, pokud by se nějaká část nedostala do motoru. Nejvíc mě překvapila jízda autem, v době kdy z nebe padá popel s příchutí pemzy, obsidiánu. Divím, se, že se jim nezadřel motor. Jinak existuje daleko více horších sraček, ale hudba a atmosféra dala filmu grády, neboť jsem fandou Johna Frizzella.

Seriál V jako vítězství (victory) patří bezesporu do kategorie filmů či seriálů jako např: Battlestar Galactica (2004, 2008), Hvězdná brána (1999 -souč.), filmy (Vetřelec, Terminátor), kde se lidé stávájí kořistí, rasa, kterou je potřeba zlikvidovat. Seriál se mi v té době líbil. Rád bych ho ještě někdy shlédl.

Je to asi jeden z mála úspěšných psychologicky i technicky charakterizovaných seriálů, ve kterém najdete různorodé vazby, strukturu jednoho mraveniště nazvaným battlestar Galactica, jeden z mála seriálů, u kterého autoři věděli, kdy včas přestat. Seriál je sice inspirován prvky z různých sci-fi seriálů a filmů, avšak jde svou vlastní cestou. Je to pestrá mozaika lidí a vztahů mezi nimi a kybernetickými tvory, kteří chtějí společně založit novou civilizaci. jsem rád, že se snímek neubíral stejným směrem, nutí diváka se dívat dál, protože jakmile neuvidí několik dílů, ztratí jednotlivé souvislosti, které pozvolna do sebe zapadají jako v komediální trilogii Návrat do budoucnosti I - III. V seriálu se nalezne spousta motivů z mnoha filmů. Co vím je holá skutečnost, že se Greg A. Larson nechal inspirovat Star trekem. Viděl bych souvislost s filmem ST - the motion pictures (1979) - kde se Enterprise setkává s kybernetickou kosmickou lodí (podobná basestar z BSG a Cyloni), Matrixem a Terminátorem, kde obě kybernetické rasy - Matrix coby superpočítač téměř zlikviduje lidskou rasu. Další podobnosti najdeme i u filmu Vetřelec - Vzkříšení. Stejně jako u Jeuneteho filmu, i tady člověk vzkřísil výtvor, který se obrátil proti němu, avšak jediná sekvence, která oba filmy spojuje je zvědavost lidí vůči Rip, a zvědavost agentů Cylonů vůči lidem. Je to i blízké setkání s terminátorem, který virem vyřadil stejně jako Cyloni veškeré lidské počítačové vybavení. Co v BSG chybí: Klasičtí roboti stylu Bishopa. Nechápu, že tam nebyli a výrazně mi tam i chyběli postavy houseovského typu, takoví bazilišci, i když tam dva najdeme, dva Cylony v hlavách dr. Baltara a Capriky. Když opomeneme cestování v čase, myslím, že mi tam vadila idea jakéhosi náboženství, ale pravdou je, že tři čtvrtiny lidí věří ve věc, která neexistuje, ale to bude problém i budoucnosti, se kterým autoři BSG počítali.

Existuje spousta podobných míst odkud není úniku, a když, tak za něj draze zaplatíte. Další zajímavý dramatický příběh o lidech, kteří marně usilují o svobodu pod dogmatem církve. Jakmile jsem snímek shlédl, mě ještě dlouho strašil v hlavě.

Co budu říkat. Líbí se mi syrové filmy jako fr. film Intimita, na druhé straně Bastard - Brute, který přinese do temného světa polorozpadlé nemocnice, domova trochu světla do potlučených zdí zapadlého městečka v zaostalé části Rumunska, kde obchodují s drogami a dětmi, v místě, kde jde o to, vidět i kousek světla, které chceme vidět nad námi než syrovost zdejšího okolí, které přináší smutek a smrt.

Z filmu jsem vycítil, že člověk občas potřebuje svoje vlastní soukromí, aniž by do svých záležitostí montoval svou rodinu - spíš ji uchránil před problémy, které by se mohly vyskytnout. Ale člověk je zvědavý, jak se taková záležitost může vyvrbit. Jenže, chodí se tak dlouho se džbánem, až se ucho utrhne. Anebo ze zvědavosti poznat dotyčného, protože sex opravdu není všechno. Všechno má své komplikace, ať už chceme nebo ne. Film se mi líbil proto, že se nesmíme stydět za svou sexualitu, neboť je to lidské.

Viděl jsem jiný pohled na lásku. Živočišnou lásku (i když je člověk také svým způsobem živočich). Nezkrotnou, tělesnou, kterou pronásleduje netolerantnost, sobectví, závist a nenávist, jako když vám někdo vleze do života a vy se s tím nechcete smířit. Je to film o prožití příjemných chvil, kterých jsme v životě neměli moc a nejakej netolerantní, konzervativní sobec vám chce ublížit, usilovat o život!. Příběh, o tom, že mezi šedí existuje ještě kousek nebe... ale...