Niagara

Jeden z filmů, které nejsou s Marilyn, nýbrž stojí na Marilyn. Královsky obsazené drama/noir ze začátku nemá vůbec tempo, režisér Hathaway (který přitom později přesvědčil nejednou o kvalitách) chrlí bezradně co nejbarevnější obrázky a ani nemůže příliš vyvést s přílišně literárním scénářem, jenž neměl opustit papír. Než se divák zorientuje a zjistí, oč se tady hraje, je dobrá půlhodina v tahu. Následně se film poněkud zvedne a narůstá napětí, ale problém přetrvává už v samotném zárodku, protože ani Marilyn Monroe a překvapivě ani jindy spolehlivý Joseph Cotten příliš nezvládají charakterní herectví. Niagara se může opřít ještě o další herce, nic netušící dvojice manželů zatáhnutá do toho všeho je však ukázková rodinka padesátých let, pro což já nemám příliš pochopení. Konec je díky nad užité zadní projekci a svítícímu technicoloru docela zábavný, přesto je to spíš taková nezamýšlená zábava. Tohle neříkám často, ale asi by to chtělo remake, ten příběh má na víc. A mám za to, že znát zákulisí vzniku by mohlo být snad ještě o něco zábavnější než ten konečný výsledek. (17.09.2010)

Film pozoruhodně prostý jakéhokoli napětí. Při jeho sledování jsem si celou dobu říkal, jak by asi vypadal, kdyby to natočil Hitchcock. Protože ačkoli ten příběh má zdánlivě všechny potřebné ingredience, tak výsledek stejně nefunguje, a film se útrpně vleče ke svému předem očekávanému závěru. Těžko říct, kde se stala chyba - námět sám o sobe je velmi slibný, odehrává se na to atraktivních lokacích, hraje tam úchvatná Marilyn Monroe, a v 45. minutě dojde k zajímavému zvratu, který ten film přece jen trochu ozvláštňuje, ale jako celek je to prostě žalostně nedramatické a nedokázalo mě to do sebe ani na chvíli vtáhnout. Možná je to i tím, že jsem to zhlédl v nevalném českém dabingu, který výslednému dojmu také moc nepřidal. Snad by to v původním znění zapůsobilo víc. Btw. je to zajímavé, ale Jean Peters mě zde překvapivě bavila víc než Marilyn Monroe; možná to je tím, že prostě hraje zajímavější postavu a je taková zdravě krásná, na rozdíl od poněkud neživotně působící Marilyn Monroe. (24.01.2020)

Přijde mi, že to v Niagaře mojí oblíbenkyni MM úplně nejvíc kdy slušelo, je tam neskutečně svůdná. Scéna v růžových šatech je přenádherná! Jak tam tak stojí, opřená o dveře, v přiléhavých, sytě růžových šatech, přivřené oči s dlouhými, hustými, černými řasami, na rtech nejméně pět vrstev rtěnky s vysokým leskem, vítr si jemně pohrává s jejími zlatavě blond vlasy - tohle prostě byla, je a bude ta nejkrásnější ženská na světě! A vůbec je mi sympatické, že je to film-noir, navíc barevný!, moc pěkně se na to kouká. (21.07.2016)

Moja fascinacia filmom noir uspesne pokracuje, tentokrat padla volba na Niagara od rezisera Henry Hathawaya /Na Sever Aljasky, Letiste 1970, Garden of Evil/. Tematicky sa film venuje nevere a planovanej vrazde, pricom sa to odohrava v pozadi krasnych Niagarskych vodopadov. Chvilu trva, kym sa film rozbehne, ale potom nastupuje vyborna atmosfera vzajomnej nedovery, podozrievania. Trochu mi nesedi film noir ako farebny film, skor preferujem cierno -biele filmy, ale od prirodzenia som tolerantny, a preto rad odpustam. Diviak ako ja chtivy hereckych vykonov si pride na svoje najma v osobe Josepha Cottena /Obcan Kane, 3rd Man/, ale slusne hrala aj Norma Jean a.ka Marilyn Monroe /Slameny Vdovec/, ktoru sice nemam rad, ale hrala to na urovni. Okrem nich dvoch este tu boli aj vyborna Jean Peters /Viva Zapata s istym Marlonom Brando/ a Max Showalter. Napatie na urovni, Za mna maksimalna spokojnost s tymto noir-om. 89 % (09.02.2016)

Niagarský (s)pád. Zazpívej mi píseň na přání, zazpívej mi o vraždě. Večírek na rozloučenou chystá pro mě paní má. Až bude vše hotové, zvony na věži vyzvánět budou splnění úkolu, ale zmizelý občan prokoukl podezřele lstivé stíny, vystavil parte tomu plánu, zastavil tu blond vlnu. Sbohem, miláčku, stanu se vdovcem. Dva taháky z řad nostalgie a romantiky tu jsou - načančaná kočka společenská Marilyn, prchající z autobusové zastávky, svůj dravě sametový sex-appeal ženoucí k nouzovému východu a nebezpečně zurčivá síla vodopádu, který jak známo, teskně hučí, hučí do noci, ale s duhou na obloze se přeci opět vyčasí. Když padne noc, klidně i zrána, Marilyn křupe vášeň pod nohama, je nesoucí se manekýnou, rájem na zemi, ohněm praskajícím v krbu, vznášející se kostkou ledu, šumící v bourbonu. (18.08.2016)