LINKIN

Ach jo ach jo, bál sem se toho a né nadarmo. Jen aby bylo jasno, Darren Aronofsky se po svých třech filmech stal mým nejoblíbenějším režisérem, ale cejtil sem v kostech, že The Wrestler bude trochu jinčí polívčička. A byla. Ale taková nemastná neslaná. Ale těžko se to srovnává s Fontánou nebo Pi, The Wrestler je diametrálně odlišnej film, na kterym se i Aronofskyho podpis hléda dost ztuha. No tak nebo onak, podle hodnocení místních si zas připadám jak ten trouba, kterej akorát nedokáže docenit tu atmosféru, která z filmu sálá. Ale jo, já o ní vim. Nicméně nepíšu to poprvý a bohužel ani naposled, ale film potřebuje příběh, děj, zápletku, rozuzlení. Né teda každej film, to bych si zas protiřečil, ale zkrátka a dobře u Wrestlera mě to tam chybělo. Zoufalství, samota, wrestling jako droga, melancholie, to všechno Mickey Rourke dokázal ztvárnit na jedničku s hvězdičkou. A kamera, příchod do ringu a podobné vychytávky (kterých ale nebylo tolik, jako v minulých Aronofskyho filmech) by jistě snesly také nejpřísnější měřítka. Jako celek film ale nedokáže strhnout, nic se tady nestupňuje, plyne jako život a vyšumí do prázdna. To co bylo specifické na Fontáně a Requiem, jak vás film dokázal na začátku vcucnout, přežvykovat, na konci toho všeho vyplyvnout a vy ste nebyly schopni ještě půl hodiny odtrhnout oči od obrazovky, to se u Wrestlera prostě nekonalo. Nedostavila se ta extáze, jako při vyvrcholení Requiemu nebo Fontány. Možná proto, že tenhle film vyvrcholení neměl, možná pro to, že je opravdu zcela odlišnej od Aronofskyho prvotin, možná nakročil novou cestou a stane se z toho standard. Doufám, že ne. A proto tě prosím Darrene, vyser se na prachy, toč podle sebe, toč co ti jde a né co ti Hollywood nadiktuje, komerce zničila už nejeden filmovej talent, když jeho rukopis přetvořila na sériovou velkovýrobu filmů za velký prachy, pro velký prachy a podle zaběhnutejch kolejí. Ty máš na víc Darrene a já doufám, že se budem nadále vídat spíš ve filmových klubech než na plátnech multikin. Držim ti place, doufám, že mě nezklameš.

Po dlouhé době jsem se zase dostal ke korejské kinematografii a ověřil si to, co už jsem dávno věděl. V Hollywoodu bude vždycky onanující Bay točit bombarďácký sci-fi se super trikama, Stallone na starý kolena další akční řežby, Burton krásný pohádky, David Lynch svoje psychadelický haluze, Tarantino krev proceděnou hláškama, Fincher napínavé thrillery, Nolan zamotané příběhy a Jackson, Cameron nebo Spielberg svoje velkofilmy. (atd atd) Ale NIKDY se ani v v Americe, natož v Evropě či kdekoliv jinde nenaučej točit TAKHLE krásná melodramata, která vás doženou k slzám. Jihokorejci maj tenhle žánr v malíku a zatím jsem se od nich nesetkal s jedinou romantikou, která by mě zklamala a to jsem si 18 let myslel, že sem prostě cynik. Nejsem, jenže jsem 18 let znal jen romatiku pohledem západního světa. Zaplaťpánbůh za filmy jako je tenhle.

Čekal jsem od toho filmu ještě malinko víc, možná to je tím, že jsem na konci neuronil ani slzu jako třeba u Sekai no chushin, de ai o sakebu, který se mi líbil o mnoho více. To ale nic nemění na tom, že tahle romantická komedie zaslouží plný počet.

Tak souhlasim, že určitě nejde o nejslabšího Smithe. Clerksy sice zůstavaj v tomhle ohledu nepřekonaný, ale střízlivá stopáž je jednoznačný plus. Rozjezd filmu je super, typický Smithovský humor, kterej sem mu žral jako vždycky, ale od chvíle kdy si spolu Zack a Miri zašukaj se to začne trochu kurvit a sklouzne to do romatiky, která je taktéž typicky smithovská, ale jednoznačně slabší než první část. Ve výsledku nenáročná jednohubka, která sice není žádnym zásadnim zlomem ve Smithově tvorbě, ale zařadí se po bok jeho ostatních kousků a to už samo o sobě svědčí otom, že Zack and Miri určitě není ztráta času.

blá blá blá ...bla bla bla... bla bla bla... bla bla bla... blá blá blá... bla bla bla... odejdi z kláštera... bla bla bla... bla bla bla... blá blá blá... bla bla bla... miluji tě... blá blá blá... bla bla bla... blá blá blá... bla bla bla... utečeme... BLA BLA BLA... bla bla bla... blá blá blá... (S mejma komentářema to jde z kopce)

Ouu! - Co je? - No doprdele! - Co se děje? - Nepokoje ve Rwandě! - Ty si vážně magor...

Prvních a posledních dvacet minut jsem neměl na stole pivo, což kazilo výsledný dojem z filmu.

!!! SPOILERY !!! Od plného hodnocení mě neodradí ani fakt, že sem po 10 minutách věděl jak to dopadne. Vyhnout se srovnání s Ondskanem je prakticky nemožné a jestli píše POMO, že Ondskan byl lepší po filmové stránce, nelze než souhlasit. Ale prospělo to takovémuto typu filmu? Jednoznačně ne. Tyhle "malé" filmy s poslestvím si zaslouží pokud možno co největší míru autenticity která jde a měla by jít na úkor kvalitního zpracování. U Ondskanu jsem byl sice svědkem uplně stejné šikany jako zde, ale byl jsem svědkem ze svého domova, kvalitní filmové zpracování mě nedokázalo vtáhnout do centra dění. To se povedlo až tady, kdy s narůstající stopáží jsem se stále více ztoztožňoval s pocity hlavních aktérů. A po plážové scénce mě napadali tak rouhačské myšlenky, že jsem se závěrečným aktem snad i souhlasil. Takový čin se rozhodně nedá omluvit, ale dá se pochopit. Teda jako každopádně to šlo vyřešit 12534 jinejma způsobama, ale jako sonda do psychiky mladých lidí, se kterými má divák skrz plátno možnost se solidarizovat, je jednozančným vítězstvím obsahu nad formou a já řikám pouštějte tohle všude na školách. No, na druhou stranu by to mohlo zapůsobit i kontraproduktivně. Ale to už polemizuju. Zkrátka a dobře ten problém je aktuální, stalo se to ve Finsku, stalo se to v USA a naposled v Německu. Nemysleme si, že jsou ta prostředí nám tolik vzdálená, nejsou a je jen otázka času, než se něco podobného staně i v ČR. Koneckonců před půl rokem policie objevila dva mladíky kdesi na jihu čech, kteří plánovali spáchat podobný čin. Prevenci proti tomu asi nevyřešíme teď a tady na místě, je to běh na dlouhou trať s mlžnou vidinou úspěchu. A víte co? Možná by se tohohle tématu měl ujmout Hollywood. A zpitvořit ho do nekoukatelné patlaniny ve které by si asi musel odpustit happy end, ale zároveň by narval prachy do reklamní kampaně a tohle téma by se dostalo pod frňák celýmu světu pochopitelnou formou. Možná to není řešení a možná ani krok dopředu, faktem je, že Klass je po dlouhé době film, kterej ve mě zanechal pocity. Sic to nejsou pocity, se kterejma bych se rád budil každé ráno, jsou to pocity a to dělá film filmem, to je důvod proč film miluju a nikdy ho milovat nepřestanu. Ta chvíle, kdy ve vás film zanechá nějakou nesmazatelnou stopu a vy o něm přemýšlíte následující dny a nemůžete ho dostat z hlavy. Klass vás zasáhne a vy možná začnete víc přemýšlet o tom, kde vaše ratolesti tráví večer a proč má každý den nové modřiny.

Jak už zaznělo ve filmu, je mnoho způsobů jak udělat lidem ze života peklo. Erik Ponti se v tomto případě snaží dosáhnout spravedlnosti mírovou cestou, po vzoru Ghándího. Samotného násilí není ve filmu nějak moc, ale atmosféra utlačování a beznaděje dýchne na diváka od první minuty a drží se zuby nehty až do závěrečné scény. Krom výtečné atmosféry, hereckých výkonů a hudby mě ale na Ondskanu už nic moc nezaujalo. Ba naopak. Vadila mi nereálnost celého toho systému, internátní škola jako tahle nemůže být nikde na světě. Neříkejte mi, že v tak vyspělé zemi jako je Švédsko se kantoři dívají na krvavé bitky svých žáků s ledovým klidem. A takovýchto momentů by se našlo vícero. A nakonec trochu subjektivní výtka k samotnému příběhu, respektive k jeho konci. Čekal jsem opravdu, ale opravdu úplně něco jiného.

Shyamalan na hranici mezi hororem a thrillerem balancuje celkem obstojně, ačkoliv nemusel montovat do mysteriózních otázek také otázky duchovní, otázky rodinných problémů a slzu v oku diváka se mu myslím taky nepodařilo vymáčknout. Ale dosti házení bahna, na druhou stranu se jedná o velmi mrazivý počin, který vám ještě nějaký ten čas bude rajtovat v hlavě. Pokud si můžu dovolit srovnání, tak mi Signs přišli o malinko lepší, než předešlý Vyvolený, ale to nic nemění na tom, že Shymalan akorát potvrdil regresivní přímku znázorňující kvalitu jeho filmů. Sem zvědav, jestli se ještě někdy v budoucnu dokáže vrátit do "první ligy"? [21.12. 2006]