LINKIN

Ve filmu se prolínají navzájem jednotlivé příběhy několika lidí, tak jako sme to viděli u Amores Peros nebo 21 gramů, s tím, že jediná věc, která spojuje osudy postav tohoto snímku je slovo "diskriminace". Soudě po filmové stránce je to velmi zdařilé dílo, ale myslím si, že ten film se snaží divákovi něco říci, lépe řečeno by mu měl něco sdělit, měl by ho donutit zamyslet se nad těžejním problémem célého filmu a tím je ona rasová diskriminace...

Je vždycky na hovno hodnotit film na který se člověk těší dva roky. Hodnocení pak nikdy nemůže být objektivní na což v mých očích doplatil už Wrestler. Přesto Je to Aronofsky se všemi svými trademarky tak jak ho známe. Proto i po Black Swan zůstává mým nejoblíbenějším režisérem. A na závěr příspěvek do diskuze. Aronofsky není nový Kubrick ani Hitchcock, ale má našlápnuto se jimi stát. Jedná se bezesporu o nejtalentovanějšího tvůrce současnosti a podle mě mu budou patřit následující dekády. Tak jako v 70. letech pozvedli umírající Hollywoood Spielberg, Coppola nebo Scorsese, tak ho v novém tisíciletí postaví znova na nohy generace v čele s Aronofskym, Cuarónem a Greengrassem. Teď jen počkat další dva roky na Wolverina z kterýho mám už teď špatnej pocit.

Product Placement gives us a bigger budget. Bigger budget – bigger explosions.

Bilnd side meets Emma Stone a akademici budou zas určitě uchcávat.

To je tak, když nějakej žalud vezme kameru a jede do Ostravy.

MY a Češi, MY a Cigáni, relační páry a z nich vyplývající pragmatické presupozice, které jsou najmarkatnější právě v zažitých stereotypech vnímání u adolescentů na plovárně. Jsou to ale rodiče a společnost, které tyto stereotypy nejen vytvářejí a formují, ale také podmiňují. Pro zájemce doporučuji kategorizační analýzu na podobné téma http://ulug.ff.cuni.cz/projekty/romove/05_PISEK.pdf

Dokonalost. Film roku.

Tenhle film je esencí všeho, co nesnášim na současném Hollywoodu. Ploché charaktery (4%) v šablonovité story o jedné nedospělé kariérní pipině, která si potřebuje nabít čumák, aby si uvědomila ty správné životní hodnoty a tak. Možná kdyby venku zuřil hurikán, vám by vypli proud kromě zásuvky s televizí na které by zůstal jen poslední program s tímhle filmem by se to možná dalo přežít, i když... Já bych ho snad nedoporučil ani svému největšímu nepříteli. Samozřejmě vás mohou potkat i horší věci než tenhle film, třeba lepra, ale když sem se po první hodině podíval na hodinky, které ukazovali o 30 minut víc než na jeho začátku, uvědomil jsem si, že tady přestává veškerá sranda. Možná kdyby Hahavajová ukázalo aspoň půl bradavky. Největší průser ale vidim v pokřivený logice vnitřních vztahů, kdy má hlavní hrdinka doma (dle mého heterosexuálního názoru) kočičáka jak z Cosmopolitanu, na kterého se v rámci vnitřní soudržnosti narativu musí vysrat, aby si následně zašukala s panem řekněmedokonalým, a když si pak logicky uvědomí, kde má kapr pyču a že pravda a láska vítězí, vrátí se s prosíkem za svym playboyem, kterého právě podvedla, řekne mu "měl si pravdu", on jak poslušný pejsánek vyplázne jazyk a jestli neumřeli, žijí spolu nejspíš dodnes. Nevadí mi genderová vyhraněnost toho filmu, ale všeobecně pozice, do jaký staví chlapy a když si jen pomyslim, že ten film uviděj tisíce mladejch naivních puberťaček, který to budou považovat za dogma, začínám mít docela nasráno z pozice, do který se postupně chlap dostává v postmoderní emancipované společnosti.

Kdybych neměl takovej hroznej hlad a oni v každym druhym záběru tolik nežrali, tak jdu snad i do plnejch. Ale i tak velmi milé překvapení.

Byl jsem celkem zklamaný, jelikož sem očekával mnohem důmyslnější a častější vtípky a argumenty ve prospěch tabákového průmyslu. Avšak i přesto je tento počin, hlavně díky Aaronu Eckhartovi, velmi kvalitním snímkem, nabitým satirou a propracovanými dialogy.