marhoul

Druhá část Pagnolova románu mě nadchla stejně jako první. Podle mého názoru tvůrci udrželi laťku stejně vysoko. Moc pěkná adaptace, ráda se na to podívám zase.

Dneska již klasický snímek podle Pagnolova románu, krásně obsazený, zahraný, nádherné lokace, pěkný i po letech.

"Ne, ničeho nelituji". Natočit film o Edith Piaf asi nebylo nijak snadné, poněvadž její život byl velice pestrý, ona sama byla "poděs" v tom dobrém slova smyslu a doba, v níž žila se také rychle měnila... Společnost, ve které se běžně pohybovala v letech své slávy čítala mnoho zajímavých postav, se kterými Edith propařila nejednu noc.. To vše trefně vyjádřit během cca dvou delších hodin je prakticky nemožné. Však obrovskou devizou bylo obsazení skvělé Marion Cottilard, který se do Edith absolutně proměnila a rozjela herecký koncert během něhož měl divák pocit, že Edith osobně zná. Celkově mám tento film ráda, líbí se mi, že se na něm podíleli čeští tvůrci, že se zčásti natáčel i u nás i pojetí, jakým nám režisér tento životopisný snímek naservíroval.

Mé první setkání s Jaunetem předznamenalo, že budu mít pro jeho díla slabost. Uznávám, že je to film svérázný, nicméně ve své době mi přišel nesmírně zábavný. Jaunetův styl byl jako svěží vánek provoněný francouzským parfémem, cigaretou a vínem a jaké bylo mé nadšení, když za pár let ohromil kulturní svět roztomilou Amélií Poulain..

Vražedné léto jsem nejprve četla, jedná se o brilantní kriminální drama, které jsem až za několik let viděla jako film. Ten potvrdil kvalitu knížky bez ztráty desítky. Isabella je tu zatraceně sexy a děj nabírá takové grády, až mi přijde divné, že tento příběh zná tak málo lidí.

Královna Margot je jedním z mých nejoblíbenějších historických filmů, který vládne svými kostýmy, velkolepou výpravou, vynikajícím scénářem, výběrem herců a parádní hudbou Gorana Bregoviče. Isabella Adjani je nádherná, její bratři odporní, král Karel doslova smrdí z plátna, lokace a atmosféra věrny své době, celkově se mi film líbil natolik, že ani neřeším, nakolik se liší od historických skutečností. Beru to tak, že to napsal Dumas st. a tvůrci látku podle něj zpracovali. Učinili tak po svém, syrově, drsně, realisticky a velice zajímavě. U Medicejských to byla vždycky divočina a co se týče Bartolomějské noci, tedy pouliční války křesťanů s protestanty, to musel být masakr, který si jen těžko dokážeme představit. Koho film minul a má zálibu v historických snímcích, tomu jej vřele doporučuji. S přáteli jsme na něm byli v roce 1994 v kině Vesmír a sebral nás tak, že jsme na něj šli následující zase. Všichni. Bylo nás tenkrát pět. :)

Hendikepovaný člověk, který dokáže v životě něco tak dobře, aby jej znal celý svět, vždycky stojí za pozornost a v případě Ray Charlese to platí rovněž. Příběh nevidomého hudebníka, tmavé pleti, který začínal v letech, kdy byla v některých státech stále aktuální segregace, který přesto prorazil a zažil slávu, přičemž zároveň propadl drogám, který měl život jako jízdu na tobogánu jistě za zfilmování stál. A Jamie Foxx se v Raye proměnil dokonale. Zasloužený Oscar.

Bez debaty dobré, ale ta stopáž byla smrtelná. S odstupem času zjišťuji, že si film vybavuji velmi mlhavě a splývá mi s Chyť mě, když to dokážeš, co mě tedy bavilo o něco víc.

Naprosto vymakané, zábavné, napínavé a strašně dobře stravitelné. Lola maličko zapadla a to je škoda. Co mě ale těší, ve své době mi uvíznul za drápy v Bontonlandu jediný exemplář originálního soundtracku, který tehdejší šéf na svoji prodejnu objednal. Stál mě šest stovek a poslouchám jej dodnes. Úsměvný byl moment, kterak jsme se s tím šéfem v ten stejný večer potkali v Desperádu a když jsem se pochválila, co jsem si u něj koupila, smíchy se zlomil v pase. Představil mi pána, pro kterého bylo to jediné CD objednáno. Když ho v regálu nenašli, jelikož jsem ho po dobu, co si dávali kafe vzadu koupila já, musel svého kamaráda-zákazníka pozvat na pivo a pokračovali až do večerních hodin tam, kde jsme se potkali. A tak jsme si dali společně tequilu a bylo zase o jednu povedenou příhodu víc. Film prostě lidi sbližuje. :)

Polulina Inkontinenta.. :) Život Briana je prostě nenormálně dobrá šleha, která jde nekompromisně za hranice korektního humoru s takovou vervou, že by se tomu podle mě od srdce zasmál i sám Ježíš Nazaretský. Ve chvíli, kdy Brian skočil do díry na poustevníka, jsem měla po filmu neboť záchvat smíchu mě doslova trhal na cáry a to tak, že po celý zbytek projekce.