KafuR

Odlehčená konverzačka na téma, které je pořádné horké i v této době, a se zástupem sympatického ansámblu herců (vyjma tu naivní a otravnou Joey). Uvěřitelní jak v těch vážnějších pasážích, tak v těch úsměvných, přestože na komedii tam zas moc humoru nebylo a suploval ho spíš ten lehký a odlehčený podtón. Na mně tam ale bylo příliš mnoho mluvení a málo děje, přestože všechen ten mix postaviček, co se tam mihne, je na zevrubnou hru o několika dějstvích více než dostačující. A ani moc mně nesedl ten sladký a naivní závěr.

První půlka filmu je skvělá a vtipná rádoby parodie na všechny ty superhrdiny z marveláckého universa, která se navíc může opřít o skvělého Smithe, který si roli ironického, egoistického supermana očividně střihl s chutí. Pak se ale děj zasekne na bodě nula a člověk má pocit, že s nápravou hlavního hrdiny už bylo řečeno vše, pro co byl film natočen. A ono ne. Celý film pak pro změnu sklouzne do rádoby mytologické lávstory s vážnějším vyzněním, což je vzhledem k předchozí zábavě tak trochu škoda.

V mnoha ohledech absurdní film, který Tarantina nezapře, a to jak v pozitivech, tak v negativech. Celý film se odehrává prakticky v několika kulisách, jejichž kompozice a propracování spolu s hereckými výkony jsou zářným odrazem Tarantinova umění. Jenomže celý tento styl je pouze vatou v předlouhém příběhu, který opět postrádá hlubší smysl a svým natočením tak vzdává hold pouze sám sobě a svému stylu. Je škoda, že se Tarantino zahazuje s bezduchými vymývačkami mozku a nehodlá využít svých schopností k něčemu, co by netvořilo pouze pomník své vlastní velikosti.

Tak náš starý známý kámoš Lecter se hlásí o slovo potřetí, aby nám ukázal, jak mu chutná ve Florencii a co ví o místních malůvkách a rodových historiích místních komisařů. Na jeho apetít nám ale nezapomněla jak stará Clarice v novém provedení, tak ani jeden starý pervzerzák, který doktorovi nemůže zapomenout to, že pohrdl jeho zadnicí, takže doktor se teď dokonce bude muset bát o tu svoji! Proto je velká škoda, že tady nefunguje jakékoliv napětí, scénky jsou na sebe nalepené jako nějakým lepidlem z výprodeje a konec mimo pasáž z letadla nenabízí nic, kvůli čemuž by to bylo třeba vidět víckrát.

Po událostech ve čtvrtém dílu se charakter pětky mění. Žádné nadšené očekávání nového školního roku, ale hned od začátku temná mela, která se nese v duchu odcizení, ztrát hodnot a uvedení nových postav potřebných pro zbývající díly sérky. Imelda Stauton je v roli Umbridgeové odporná přesně podle zamýšleného gusta a vložené komické momenty také nezřídka fungují podle představ, přesto se ale jedná o film, který již jako samostatné dílo neobstojí. To ale ani nikdy nebylo plánem, že?

První Potter je taková moderní rodinná pohádka zacílena hlavně na menší diváky, které svým pojetím rozhodně neurazí. Já už mám bohužel tento věk za sebou, takže čistě samoúčelné patetické pasáže sleduji s přimhouřenýma očima a před samotným koncem začínám vždycky podezřele pošilhávat po ovladači, jelikož k závěrečnému vysvětlování už mi chybí jenom lízátko do pusy a deset let ubrat.

Poslední film z této série, který si ještě vystačí sám pro sebe a netvoří jen jakousi mnohafilmovou skládačku, kterou si už želbohu musí poskládat každý sám. Ovšem ani tak se nejedná o žádnou výhru, a to obzvlášť, pokud to srovnáme s předchozím Cuarónovým výtvorem. Vzhledem k závažnosti událostem, ke kterým tady došlo (i když se mi zdá, že tak trochu mimochodem), působí film jako odlehčený nádech před lety následnými, kde už je Voldemort přece jen hmatatelnejší než třeba v jedničce. Boj o Ohnivý pohár naštěstí nenudí, hormonální výjevy potěší především ty, kteří jim nejvíce rozumí, takže ve výsledném dojmu se čtvrtého Pottera mainstreamový divák určitě štítit nebude.

Šestý Potter je až moc rozkouskovaný do jednotlivých epizod, které vyplňují až bolestně často prázdná místa ve scénáři, takže i přes to, že se nad ním Tohojehožjménonesmímevyslovit hrozba vznáší prakticky celý film, je na konci obtížné si říct, co bylo vlastně hlavní dějovou podstatou filmu a co důležitého se v něm vlastně stalo (mimo Snapeovu estrádu v Astronomické věži.) Hlavním pozitivem filmu tak zůstává ponurá a místy opravdu hutná atmosféra, která naštěstí zaměstnává mozek dostatečně na to, aby si jeho jiná část neuvědomila, že žádné další filmové orgie se tady konat nebudou.

Kdo má dost, ten chce víc. A to platí jak o nenahrabanosti autorů a producentů, tak i o počtu dílů, které se někomu očividně zdají málo. Jak jinak si totiž odůvodnit vznik tohoto PůlPottera, který někde začíná a nikde nekončí, jako celek sám o sobě nedává smysl a stává se jenom mediálně zviditelněnou nudnou kaší, která se z ničeho snaží vytřískat zlatý důl. To, co mělo posloužit jako patnáctiminutová předehra k velké finálové bitvě v POSLEDNÍM HP, se tady roztáhlo jako tričko za tři koruny na víc než dvě hodiny ve snaze vzbudit dojem, že všechno, co se tady stalo, mělo snad i nějaký smysl. A výsledek? Na začátku filmu tři postavičky někde byly, na konci byly zas někde jinde a co se stalo mezi tím vlastně ani nikoho nezajímá. BUM, PRÁSK a bylo po medajlonku - vlastně promiňte, tento film svým způsobem i obdivuju, nikdy bych nevěřil, že se kolem desetisekundové jediné důležité scénky dá natočit tolik (skelné) vaty, která řeže, kde může, celé dvě hodiny. A tak jenom na závěr: Proč jsem tomu tedy střelil tři hvězdičky? Inu, to ta moje slabost na tmavé filtry, ponurou atmosféru a Helen Bonham Carter.

Po ne zrovna příjmných pocitech z první části, jsem se tady konečně dočkal vyvrcholení, které se mi v hlavě nerozplyne, jako Lord Voldemort po Naginiho chybičce, ale naopak díky gradaci a místy neskutečnému tempu naopak pěkně vyzraje. Tady možná trochu lituju, že jsem nečetl knížku a že nemůžu dělat chytrého jak je co jinak a jak je co špatně, ale i tak si myslím, že jsem tady nebyl ochuzen o moc víc než jak bylo nutné (i když mi pekelně vadilo, že si několik hlavních postav přálo zemřit jen v kruhu nejbližších přátel a že k tomu ani nepustilo kamery). Trošku laciný konec, který by mi ve většině případů vadil, jsem tady strávil více než dobře, snad možná i proto, že mi konečně došlo, že tady bude (aspoň na chvíli) opravdu konec.