KafuR

Otřepaný námět o ztracené a (svým způsobem zakleté) princezně a o tom, jak konečně ke štěstí přišla, je naštěstí doplněn o zajímavé a sympatické panoptikum postaviček, které je se jí připletly během filmu do cesty (slídící kůň rulez!). Příjemná oddychovka s nepříjemnými hudebními čísly, která dopadně přesně tak, jak čekáte, přesto se však díky výše uvedenému její sledování nedá nazvat ztrátou času.

V podstatě logické pokračování s přímo se nabízející zápletkou doplněná o masu více či méně dět(in)ského humoru přesně ve stylu jedničky, do které je semtam vložena i nějaká akce. Jako žánrová jednohubka ucházející, příběhově sice nic světoborného, ale animace povedená.

Škoda že to špičkování mezi zeťáky nevydrželo déle, protože těch úvodních deset minut plné lehce xenofobní konfrontace čtyř nátur u jednoho stolu patří k vrcholu filmu. Bohužel to ale moc rychle skončí a po vzájemném (velmi) rychlém udobření, které nepůsobí zrovna moc věrohodně, se je jedná již jen o lehce nadprůměrnou vztahovku, kde se ti čtvrtí do páru řeší zbytečně až moc na úkor již spřátelného zbytku rodiny. A že ti teda ještě potenciál měli! Proto jsem většinu filmu doufal, že alespoň jednomu z nich ještě aspoň jednou saze bouchnou, aby z toho ta multi-kulti rodinka nevyšla tak lacino.

Šlo by rozebrat každou ze tří částí filmu, od zkratkovitého úvodu ála a bylo po všem, po druhou část ve stylu paralelní vesmírné a časové road movie, až po závěrečnou část, která nabízí opravdu velkolepou bitvu se všemi, na koho si vzpomenete. Škoda jen toho, že ačkoli šlo v závěru hlavně o osud Země a lidstva samotného, v bitvě samotné po normálním člověku a jeho zbraních nebylo ani vidu ani slechu. Jako by se už jednalo o čistokrevnou fantasy, ve které už pro normálního člověka není místo. A to přesto, že se odehrává na jeho domovské planetě.

Žánrová jednohubka, u které se ale nesmí moc přemýšlet. Největší devízou tohoto bijáku je pohled do poměrně netradiční subkultury městských pouličních cykloposlíčků, k tomu odpovídající tempo a zběsilý střih, díky kterému je to záležitost, která nenudí. Alespoň napoprvé.

Námět rozhodně potenciál má a herecké obsazení také dost zdařilé, ale ačkoliv se nejedná o typickou trapnou americkou komedii, rozhodně jí škodí to, že je po americku zpracovaná. Po některých držkopádech by některé z těch kámošů odnesli ne na nosítkách, ale rovnou na márách, a to, že z Jerryho udělali ultrageniálního neporazitelného bojovníka, působí dost nevyváženě vzhledem ke zbytku party. A právě ten stylový konec dokazuje to, že pokud by se z toho posledního neporaženého stal na chvíli normální člověk, mohla by to být teprve zábava hodna skvělého námětu.

3,5*. Má to tempo, má to vtip a klasická tisíckrát prošlapaná cestička za stvořením dalšího superhrdiny je v tomto případě přece jen dostatečně klikatá na to, aby tu dvouhodinovou stopáž zvádla. Škoda jen, že má divák na konci pocit, že na očekávaného Thanose stačí postavit tady toto monstrum a ostatní Avengers budou tak maximálně hrát křoví. Ale kdoví, možná, že se u ní nějaká slabina ještě objeví. A navíc, scénky s Furym a Flerkenem opravdu nečekaná zábava.

Potřebovalo by to zkrátit stopáž, protože tempo je unylé a příběh bez výraznější zápletky nedokáže strhnout tak, aby to dokázalo udržet nepřetržitě pozornost. Vzhledem k pikantnímu tématu se také jedná o příliš středněproudý a nekontroverzní snímek, který nedokáže plně využít rebelského charakteru hlavní postavy.

Snímek jako samostatný článek neobstojí, protože i z celkového vyznění příběhu a toho, že spousta věcí zůstala spíš otevřena než co jiného, je jasné, že se pojede dál. Konkrétně tady v podobě seriálu. Animace průměrná, stejně jako příběh, který nenabízí nic vyložené strhujícího a komediální stránka je cílena přednostně pro nejmenší. Dílo má tak tendenci zapadnout do šedivých hlubin průměru a zajímavý bude pouze pro diváky zmíněného seriálu.

Skvěle zahrané, poetické a povedená výprava, která dýchá atmosférou 60. let se vším všudy. Jednoduchý, dá se říct až prosťounký, příběh o lehce bizarní romanci, jejíž neortodoxní sledování nemusí ale být také každému po chuti. Právě díky přímočarosti příběhu by neškodilo zkrátit stopáž, protože pomalé tempo umožňuje kochat se Del Torovým rukopisem, ale na dvě hodiny je to trochu málo.