vojacekr

Brada spadla na zem. Mimořádný, pěkný film o odpušťění. Odpustit někomu rozumem skrz jinou perspektivu a pochopení je o to těžší, když jde o vlastního otce. Válka rozumu a srdce. Do toho ta romantická alegorie.

Skvělá práce s nadsázkou. Občas jsem cítil, že Taika Waititi couvá od své myšlenky před tím, co nám chtěl sdělit, ale i tak je to herecky, kamerou a střihem zábavná jízda.

Tak to byl mindfuck. Říkal jsem si - déjà vu? I když jsem film nehodnotil, tohle jsem už někde viděl a pamatuji si, že to bylo OK. Pak jsem zjistil, že španělé si s tím už poradili dřív a lépe. Dobrá byla scéna na jeden zátah bez střihu na náměstí, ale to je asi tak vše, za co ta hvězda stála.

Tohle asi docení jen někdo, kdo se rád nimrá v psychice. V žádném případě mainstream.

Úchvatná kamera a podmanivý soundtrack. Téměř dokumentární zážitek. Film je snad ještě lepší sondou americké mentality, než Borat.

Fuj, tady se ale tlačilo na pilu. Takhle vylámané zuby by nespravil ani dentista kandidující na ministra - aneb vyždímat emoce za každou cenu. Ti chlapi zasloužili lepší film.

Nekrolog všech hráčů: "Musím to dostat zase zpátky".

Jen další z filmů u kterých víte, jak to celé dopadne. A ta poslední scéna, ta byla. Ta doznala názvu filmu.

S odkazem puvodniho Mad Maxu to nema nic spolecneho a to je ten problem. Byt ve filmu Claptrap a jmenovat se to "Borderlands: Fury road", dal bych plny pocet. Neskutecna audiovizualni jizda.

Pocta devadesátkám se vší parádou. Hackeři bědující nad 3D polygony, silvestrovské oslavy davů střízlivých lidí a ani záporák s ostře řezaným ksichtem. Nic z toho ve filmu nechybí. Ten film je tak neuvěřitelně naivní, až je zábavný.