pursulus

Rukopis a Příběhy.¬         Kniha Poláka J. Potockého "Rukopis nalezený v Zaragoze" je inspirována "Příběhy tisíce a jedné noci", mimořádnému souboru starých perských vyprávění. "Příběhy", vydané nakladatelstvím Čs. akademie věd v 50. rocích 20. st. a pak Odeonem v 70. r., ve výborném přeložení F. Tauera přečetl jsem as ze 7/8 celé (mají na tři tisíce stran) a jsem jejich vděčným obdivovatelem, který se k nim čas od času rád vrací, aby ho stále uchvacovaly svým vyprávěcím půvabem a kouzlem příběhů. Pan Potocki napsal svou knihu inspirován "Příběhy" a jestli byl z poloviny tak dobrý vyprávěč jako vyprávěči "Příběhů", musí býti jeho "Rukopis" čtením poutavým.¬                 Půvab a kouzlo knižních předloh film Poláků T. Kwiatkowskiho (scénář) a W. Hase (režie) postrádá téměř dokonale. Příběhy jsou zamotané, do filmové řeči převyprávěné doslovně literárně, což je viděti na jejich podání v obraze. Nelze mi, než znovu opakovati, že film je umění svébytné a převésti literaturu do filmu nelze jednoduchým převodem, neboť pak vznikne když ne paskvil, tak průměrnost.¬                 Okouzliti může snímek "Rukopis" snad jedině fanatického vyhledávače obskurností (kterýžto předpoklad režiséři, kteří jej obdivovali, jako podle uživ. 'Crocuta' L. Buňuel, či jako podle uživ. 'Max-Wesslo' D. Lynch, dozajista splňovali). Tento obdiv však neznamená potvrzení kvality. Kniha měla býti prostě natočena jinak, důmyslněji. Začal bych tím, že se měla natočiti jako řada povídek o několika dílech, čímž by se tříhodinová délka dala snížiti na snesitelnou a děj by se projasnil — dva z předpokladů, které dobrodružné nebo napínavé příběhy musí míti, aby neupadly do nudy průměrnosti. Stalo se, a proto hodnotím snímek jako zcela průměrný, což znamená rovné dvě *.

Mé hodnocení obou dílů "Pavouků" Němce F. Langa a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Spinnen.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za všechny díly "Pavouků" Němce F. Langa. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Dobrodružný snímek na pokračování "Pavouci" ve scénáři a režii německého tvůrce F. Langa patří mezi lepší snímky své doby, což je jistě hlavně Langova zásluha. První díl, Zlaté jezero, považuju za lepší než druhý, Briliantovou loď. Celek obstojí coby slušně podaná napínavá dobrodružná dvoudílná řada i pro dnešního diváka — jestliže pro něho není němý film nepřekonatelnou překážkou.¬                 Tento první díl hodnotím za 4 *, celek pak za lepší průměr.

Pět z třiceti pěti.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé hodnocení je za všechny tři řady seriálu dohromady. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Líbivé řady krátkometrážních animačních počinů všemožného ražení: jsou tu věci vyloženě pro zábavu, vyloženě výstřední, i k zamyšlení. Provedení je velmi různé, propracované animační techniky se střídají s jednoduššími nebo působícími méně dobře. U některých dílů nezasvěcený stěží uvěří, že nehrají živí herci, ale jejich počítačové simulace (např. "Za souhvězdím orla", "Sníh na poušti")¬                 Hodnotově méněcenný není asi žádný díl, nicméně rozptyl je značný. Ze všech tří řad vybral jsem jich pět nejhodnotnějších — což nemusí znamenati z hlediska líbivosti nejlepších — pro celovečerní promítání. Celková promítací doba je něco přes hodinu a čtvrt. Můj výběr (v pořadí doporučeném pro promítání, v hranatých závorkách je číslo řady): 1. Sonnie's Edge [1]; 2. Suits [1]; 3. Automated Customer Service [2]; 4. Zima Blue [1]; 5. Bad Travelling [3]. — O narůstající ztrátě kvality (nikoli samotného vizuálu či nápadů) svědčí, že v mém výběru jsou dva díly z první části první řady (z devíti), jeden díl z druhé části první řady (z devíti), jeden díl z celé druhé řady (z osmi) a jeden díl z celé řady třetí (z devíti).¬                 Druhý můj výběr obsahuje šest nejlepších dílů z pohledu dalny a vizuálu: 1. Beyond the Aquila Rift [1]; 2. The Dump [1]; 3. Secret war [1]; 4. Snow in the Desert [2]; 5. Swarm [3]; 6. Mason's Rats [3]. Promítací doba je hodinu a půl. Zajímavé je, že z prvního výběru, celkově nejhodnotnějších, kdyby už nebyly v něm, by patřily do druhého výběru čtyři díly z oněch pěti.¬                 Nejfilosofičtějším dílem je "Zimova modř" z první řady. Nejděsivějšího provedení jsou hororové díly "Za souhvězdím orla" a "Tajná válka" (jsou ve druhém mém výběru), oba z první řady. Nejodvážněji provedeným dílem je patrně "Jibaro", kterým končí třetí řada a který by mohl zakončiti můj druhý výběr jako jeho volitelný doplněk.¬                 Celkově, brány všechny tři řady dohromady, jde vcelku o vydařený počin bez většího významu, s dosti kolísavou kvalitou jednotlivých dílů, jehož líbivost je asi nejvýraznější jeho vlastností.¬                 Případné opoznámkování (hodící se na všechny tři řady): uživ. mcb.

Zapadákov a Zimní lidé.¬         Psáti budu o dvou snímcích v režii téhož tvůrce, Kanaďana T. Kotcheffa, které spojuje střet světa civilizovaného vzdělaného měšťana s vidláckým světem venkova případně maloměsta, snímků Zapadákov a Zimní lidé. "Zapadákov" uvádím jako první z důvodu jeho dřívějšího natočení.¬                 Velká města skýtají podstatně jiné a širší možnosti uplatnění a způsobu života, než je tomu u maloměsta či života na venkově. Tento rozdíl je dále umocněn dosaženým stupněm vzdělání a kulturních návyků s ním spojených. Další položkou, která může dramaticky proměniti životní sloh, je rozdílné prostředí — je jistě značný rozdíl mezi životem ve Vídni a Rio de Janeiru nebo mezi venkovskou krajinou střední Evropy a touž krajinou v zapadlých oblastech kanadských lesů. V "Zapadákově" dělá tento rozdíl moderní australské velkoměsto Sydney a pouštní řídce osídlená oblast vzdálená od velkých měst, v "Zimních lidech" to je rozdíl mezi nejmenovaným velkým městem a lesnatou krajinou odříznutou od civilizace.¬                 Vzdělanci usídlení v odlehlých končinách nejsou dáni do protikladu ke vzdělancům z velkoměst jako hrubci nebo lidé syrové povahy, nicméně musí svoje chování přizpůsobit podmínkám. Ani jeden z obou snímků není psychologickou studií, ale jsou dost dobře natočeny na to, aby se divák mohl poučiti i o vnitřním světě postav příběhu — bude-li ochoten o tom přemýšleti.¬                 "Zapadákov" je natočen lépe, rozvinutí děje je přirozené a není v něm místo pro melodrama — příběh je celistvý, a syrový tak, jak byl i zamýšlen; zatímco u "Zimních lidí" je rozvin příběhu rozpačitý a syrovosti příběhu překážejí nadbytečně mnoho citově podané vložky rozmělňující celkový účin.

Zapadákov a Zimní lidé.¬         Psáti budu o dvou snímcích v režii téhož tvůrce, Kanaďana T. Kotcheffa, které spojuje střet světa civilizovaného vzdělaného měšťana s vidláckým světem venkova případně maloměsta, snímků Zapadákov a Zimní lidé. "Zapadákov" uvádím jako první z důvodu jeho dřívějšího natočení.¬                 Velká města skýtají podstatně jiné a širší možnosti uplatnění a způsobu života, než je tomu u maloměsta či života na venkově. Tento rozdíl je dále umocněn dosaženým stupněm vzdělání a kulturních návyků s ním spojených. Další položkou, která může dramaticky proměniti životní sloh, je rozdílné prostředí — je jistě značný rozdíl mezi životem ve Vídni a Rio de Janeiru nebo mezi venkovskou krajinou střední Evropy a touž krajinou v zapadlých oblastech kanadských lesů. V "Zapadákově" dělá tento rozdíl moderní australské velkoměsto Sydney a pouštní řídce osídlená oblast vzdálená od velkých měst, v "Zimních lidech" to je rozdíl mezi nejmenovaným velkým městem a lesnatou krajinou odříznutou od civilizace.¬                 Vzdělanci usídlení v odlehlých končinách nejsou dáni do protikladu ke vzdělancům z velkoměst jako hrubci nebo lidé syrové povahy, nicméně musí svoje chování přizpůsobit podmínkám. Ani jeden z obou snímků není psychologickou studií, ale jsou dost dobře natočeny na to, aby se divák mohl poučiti i o vnitřním světě postav příběhu — bude-li ochoten o tom přemýšleti.¬                 "Zapadákov" je natočen lépe, rozvinutí děje je přirozené a není v něm místo pro melodrama — příběh je celistvý, a syrový tak, jak byl i zamýšlen; zatímco u "Zimních lidí" je rozvin příběhu rozpačitý a syrovosti příběhu překážejí nadbytečně mnoho citově podané vložky rozmělňující celkový účin.

Ano, ale.¬         "Pryč z EU" není ani tak dokumentární jako populistická a cílená politická reklama. A to je škoda.¬                 Poznámka: Tento snímek byl před několika roky odstraněn z databáze (vznikla pro to i diskuse "Vymazání filmu Pryč z EU". Je dobře, že kdosi z vedení rozhodl o opětovném umístění nebo mu nebránil. Za to patří ČSFD palec nahoru, zvlášť v porovnání s valnou většinou jiných zdrojů informací, které jsou stranické a nestranné zprávy či zprávy z jiných zdrojů než jim příklonných vesměs neposkytují.

Zmrzlináá!¬         Město podivínů je příznačný výplod postmoderního umění. Propracované vnější složky, leč vnitřní obsah, sdělení cílené nižádné. Cílem je vymyslet něco, co nikdo ještě pokud možno nevymyslel — ovšem pouze co se zpracování a námětu týče — uděliti dílu ještě netuctový vnitřní obsah, o to se nikdo z těch lidí už ani nesnaží.¬                 Samozřejmě, nejvíce se bude takový snímek líbiti těm, které dnešek naučil a včerejšek nepoučil, jde tedy dnes už prakticky o celou jednu poslední generaci lidí, myšleno ve vší obecnosti a s mnohačetnými výjimkami. Nedají se sice označiti za pitomce, ale jejich kulturní obzor je nízký jako čelo neandrtálského člověka, hovořím ze jména o vlastních tvůrcích a střední a vyšší třídě obyvatel-diváků.

Pohádka nemocných.¬         Myši nepatří do nebe, protože hlodavci si potřebnou kulturu nevytvořili. Liška se nikdy nespřátelí s myší, podobná videa na internetu jsou podvrhy pomatenců do jednoho. Tento přečin nejde vzíti ani jako poučnou bajku, chybíť k tomu potřebné slohové příslušenství. K vlastní animaci výhrady nemám.

Karel Kryl.¬         Videoklip s jednoduchým aranžmá, jak jen si lze mysliti; a přece jak účinné působivosti! Záběry na zpěváka z různých pohledů a jeho kytarové prstoklady; pohledy do obecenstva a na něj, s některými tvářemi rozpačitými, některými lehkovážnými, jinými snažícími se porozumět a jednou dokonce, která rozumí — dokonalý kontaktní repertoár mezi přednašečem a jeho publikem. Nic míň, nic nad to. K dokonalosti to stačí.