Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 125)

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

Ani jsem netušil, jak mi tento svět chyběl a ačkoliv se nepochopitelně s filmem nenese takový hype, jak by po premiéře mnohdy oceňovaného nejlepšího akčního filmu desátých let - Mad Maxe, rozhodně mělo. George Miller mě i na ještě starší kolena opět dostal a vlastně úplně jinak. Servíruje naprosto prvotřídní vysokooktanovou akční jízdu, která i kvůli možná až moc přefouklé dvou a půl hodinové stopáži umí i zvolnit, ale když pak dojde na tu nejdelší v předposledním aktu, vyloženě mi spadla čelist. Vizuálně patrně přibylo VFX efektů nad těmi praktickými, ale sakryš, takhle skvěle vypadající snímek tu letos byl jen díky Duně a kdo ví, kdy na nějaký podobný dojde znovu. Anya Taylor Joy opět totálně kraluje a mrzačí svýma obříma kuladlama a člověk jen zamrzí, že se jedná o prequel a člověk rámcově tuší jak to dopadne a co se ještě musí stát. Hemsworth si se svojí ženou natáčení v Austrálii patrně dost užil, jen dost zamrzí další velký kasovní propadák nejen v jeho kariéře. Bolí to setsakra moc. Ale sám jsem se ujistil, že natáhnout na Furiosu lidi do kina opravdu není žádný med a nejde o masovku. Jak já bych se ale rád do tohoto světa vrátil. Pětikvalt je to spíše slabší v kontextu více let, ale pořád jsem si to setsakra v kině užil a to se stává čím dál tím méně často.

plakát

Železní bratři (2023) 

Skvěle obsazený kousek o mém velmi neoblíbeném sportu, který mě zpočátku velmi zajímal, ale postupem času mě bohužel začal celkem nudit a neudržel mou plnou pozornost. Rozhodně je fajn, že jsem se dozvěděl něco nového (ač těch dějových změn je tu dle všeho nadbytek) a opakovaně jsem zíral, kam své muskulatury dokázali dovést v první řadě Zac Efron a Jeremy Allen White, zejména první jmenovaný už to dost přehnal a trošku to vypadalo, jak kdyby nosil umělé tělo ve stylu Billa a Teda. Další v pořadí, Holt McCallany je můj velmi oblíbený herec a vždycky jej rád vidím, tahle silná a nesympatická postava mu sedla dokonale ačkoliv mám samozřejmě raději, když je za klaďáka. Režiséra Seana Durkina samozřejmě budu sledovat i nadále a snad se mi jeho další film trefí do vkusu více.

plakát

Vrah naoko (2023) 

Jeden z mých nejvyhlíženějších filmů roku konečně Netflix uvedl a i přes nadšené ohlasy jsem byl velmi mile překvapen Linklaterovou lehkou režií a znovu šokován zdejším hodnocením (dnes po konstantním poklesu 65% - naproti tomu Imdb 7,1). Paradoxně si myslím, že filmu více sedí český název, protože z toho anglického mnoho lidí může být zklamáno z absence akční stránky, kdy se čeká něco na způsob loňského Fincherova kousku Killer, taktéž výborném filmu z úplně jiného důvodu. Ba ne, snímek stojí na výtečném výkonu čím dál lepšího Glena Powella, jemuž skvěle sekunduje sexy Adria Arjona a po prvotním zmatení vše dosedne na správné koleje a rád jsem se nechával vést všemožnými kličkami nijak extra originálního příběhu, ale o to více vyprávěného a zrealizovaného. Navíc v době, kdy se z (hollywoodské) kinematografie postupně vytrácí erotické scény, tu najdeme jednu z nejlepších tohoto roku. Silných 8/10 a doufám, že půjde výše, tohle je ostuda.

plakát

Mizerové: Na život a na smrt (2024) 

Tak trošku nucený sequel, protože trojka vydělala a cenných značek je zvláště v letošní kinové bídě zoufalý nedostatek. Tak trošku tuctová zápletka s neprávem očerněnými (haha) policisty, které kupříkladu Ethan Hunt čelí v každém díle a zkrátka více téhož. Nejvíce však záleží na tom, jak moc rádi máte Smithe s Lawrencem, zvláště Will se pořád udržuje ve skvělé kondici a Martin na sobě taky trošku zapracoval. Hlášky na mě v 90% případů fungovaly (někomu už to může v padesáti přijít moc), akce byla obstojná, ačkoliv se nezapíše do análů toho nejlepšího, je to pořád solid sedmička, která neurazí a zvlášť u filmů z produkce Sony je to nadstandard. Mám úplně stejně na úrovni s třetím dílem, trošku mi přijde, že trojka byla víc opěvovaná a 4 už víc hejtovaná, nesouhlasím s obojím.

plakát

Ubal a zmiz (2021) 

Jeden z těch českých filmů/komedií za které se ani náročnější divák nemusí stydět. Bohužel na to běžní diváci neslyší a do kina nepřišli. Dožeňte alespoň na VoD.

plakát

Občanská válka (2024) 

Kdo viděl trailer, jistě se těšil na totální masakr, kdy Amíci vezmou do ruky zbraně a budou mezi sebou hromadně válčit a rozhodně bych si přál side-quel, který tyto události servíruje v té nejryzejší podobě. Nebyl by to však Alex Garland, kdyby na to nešel od lesa a já naštěstí předem věděl, že to s tou akcí nebude až tak horké, na rozdíl od mnoha jiných zklamaných lidí v kině. I tak je to za mě nářez, protože když už na akci dojde, jede se absolutně bez servítek a kolikrát jsem si říkal, že něco tak tíživého jsem už dlouho neviděl. Hlavní čtveřice (Wagner Moura neskutečný frajer, jen ta bouchačka mu chybí) brázdí zpustošenou Amerikou a zachycují opravdu nehezké věci, které mě držely v napětí po celou dobu. A ta výprava, ta je naprosto nádherná a nevěřil jsem, když se na scéně objevuje halda vojenské techniky, že film nebyl tak 2x dražší než reportovaných 50 mega. Pro A24 doufám tedy velký úspěch a snad se do tohoto světa podíváme ještě znovu.

plakát

Podraz (1973) 

I po padesáti letech mě převezli, ne že ne. Paul Newman absolutní král.

plakát

Asterix a Obelix: Říše středu (2023) 

Pokračujeme v sestupné tendenci, Gérard Depardieu je již v nemilosti, takže tu již máme i nového Obelixe. Horší než předchozí díl z Británie to není, ale první dva díly zůstanou pravděpodobně již navždy nedosažitelné. Osobně bych si přál do dalšího dílu, aby adaptoval nějaký další známý příběh místo nového námětu a trošku ubral na příliš připitomělém humoru. Uvidíme, kdo bude případný další díl po Číně koprodukovat, měl jsem tyhle příběhy vždycky rád, tak snad se níž už nepůjde.

plakát

Tři mušketýři: D'Artagnan (2023) 

Asi tisící adaptace známé knihy, přináší snad něco nového? Možná ne, ovšem čistě audiovizuálně pro nové publikum rozhodně vítaná věc. Pokud nemáte s filmovými adaptacemi Tří mušketýrů ještě zkušenost, je to přístupnější než stará verze s Michaelem Yorkem. A navíc pravděpodobně s tím nejlepším, co může dnes francouzská scéna nabídnout.