Spiker01

Na co Tim Burton ještě před deseti lety sáhl, to proměnil ve zlato. A to myslím fakt všechno. Pamatuji si, že v době premiéry bylo hodně poukazováno na brutalitu a nepřístupnost, z dnešního pohledu je ta debilní krev, co ani nevypadá ani jako jakákoliv krev, spíše úsměvná část, ačkoliv se na to v detailu pořád příliš dobře nekouká. A Depp spřízněný s Bonham Carter hodně válí. Dal bych si něco takového od Burtona i dnes. Snad se nezasekne u Disneyovek.

Absolutně jsem nemohl věřit, na co to koukám. Čekal jsem něco rozhodně méně ulítlého a už to asi nikdy neuvidím. Na druhou stranu se vůbec nedivím, že se na Velké nesnáze v Malé Číně v kuloárech filmožroutů stále hojně vzpomíná. Jako ostatně na všechny Carpenterovy klasiky.

Viděl jsem i témata z koncentráku, ale nikdy jsem neviděl nic tak depresivního, jako je právě tento film!

Nicolas Cage zase pro jednou pořádně řádí a bylo u toho tentokrát celkem dost lidí, minimálně na festivalech. Předem jsem věděl, že první hodina je taková pomalejší a v té druhé se to pořádně rozjede. A je to pravda, první půlka mi celá přijde taková přemýšlivá a zároveň strašně meta a nějaké to podobenství, něco jako kdyby to točil Terrence Malick a vypůjčil si fialovou od Refna. A ta druhá, to je velká děsivá a krvavá show Nicka Cage, krerý si pro sebe ukuje naprosto libovou sekeru a pak už asi člověku dojde, co se bude dít. Neskutečný zážitek. Ovšem rozhodně ne pro slabší povahy. RIP Jóhann Jóhannsson byla to opět správně drásavá hudba a já za ni děkuji.

Po úvodní scéně jsem si říkal, že jsem pěkně naletěl a tak půl hoďky jsem se z toho vzpamatovával. Nakonec se to ale rozjelo a já se postupně naladil na správnou vlnu a od druhé poloviny je to vynikající, i když malinko posmutnělá, romantická komedie, které se dnes již moc netočí. Hilary Swank jsem neměl rád dokonce ani v Million Dollar Baby, ale tady je fakt skvělá a nakonec jsem si to celé slušně užil. Hodnocení tak nějak optimální, ale klidně bych se nedivil, kdyby tu viselo i 60%.

Shane Black je můj oblíbený scénárista a když jsem před pár měsíci viděl znovu Posledního skauta, vyloženě jsem se tetelil blahem. K Nice Guys jsem si také postupně našel cestu a teď to zbožňuju, ovšem už od Kiss Kiss Bang Bang se snažím zjistit, jestli je i dobrý režisér nebo jen zručný řemeslník a to se nyní vyjasnilo. Nový Predátor je překvapivě tak zaměnitelné akční béčko, které ždíme sice erkový rating, dle mého tedy spíš peprným slovníkem a Blackovými přisprostlými vtipy než tou nastřádanou vyumělkovanou krví, ačkoliv se ke konci přitvrdí, ale jinak jsem vážně spíše zklamán, ačkoliv jsem si zakázal jakákoliv očekávání. Je to sice extrémně krátké až jsem tomu nevěřil, jelikož jsem si stopáž předem nezjišťoval, ovšem úvodní půlhodinu jsem si jen zvykal na podivnosti celého vyprávění a skupinku hlavních hrdinů, ze kterých je uvěřitelný voják snad jen Boyd Holbrook (kterého už od Narcos žeru), možná ještě OJ a zbytek je banda pitomců, které Black nějakým zázrakem propašoval před obvykle nevrlými hlavouny a producenty. K-M Key mě baví ve všech filmech, ale tady to je s vtipy tak pade na pade. Thomas Jane byl svého času vynikající Punisher (a to si nenechám vymluvit) a tady je to jen karikatura se vtipnou indispozicí. A Lochlyn Munro, který zažil vrchol kariéry ve Scary Movie [lehké ublinknutí] mě vyloženě položil, když se na 5s objevil. A ve výsledku mě nejvíc bavila akční stránka s Predátorem, což samozřejmě není žádné překvapení, ovšem mě nejvíc bavila scéna v laboratoři. Jakmile jsou venku, Predátor najednou začne být nesmrtelný a kulky jej zraňují, jak se to zrovna hodí. Obvykle mě to nechává chladným, ale tady mě to dost vytrhávalo z děje. PS : vidět před týdnem starou nesmrtelnou klasiku před tímhle rozhodně není dobrý nápad. PPS : Ani napodruhé to není dobré guilty pleasure, které bych si v budoucnu rád připomněl. 6/10, je to o trošku lepší než Predátoři.

Totální vykrádačka Mrakodrapu.

Moc se mi líbí, kam se nyní posunula Rockova kariéra. Většinou točí komedie a semtam nasadí i něco akčnějšího. A jsou to povětšinou všecko originální filmy, maximálně dle licence. A to je i připad Mrakodrapu, kde by se sice fanoušci Die Hard a Skleněného pekla mohli významu originality hlasitě posmívat, ale pořád je to lehce stravitelné béčko, které rozhodně má na kinotrhu své místo. Rampage mi možná malinko sedlo o něco více, ale nejspíše za to může i fakt, že jsem jej stihl v kině, kdežto Mrakodrap ne. A the Rock je pořád neskutečný sympaťák.

Působivá forma převedení obrazu na plátno, to bezpochyby. Nikdy jsem nic podobného neviděl (ačkoliv to není první film natočený olejomalbou) a možná už ani neuvidím. Trošku mě to obohatilo, co se týče osoby slavného malíře, pokud ovšem byl film tvořený z větší části dle dochovaných memoárů. Po chvilce jsem zapomněl, že koupám úplně na něco jiného, než na typický hraný film nebo animovaný, chcete-li. A možná i proto mi to po hodině přišlo až možná příliš dlouhé či minimálně rozvleklé a příběh mě tolik nepohltil. V tomto případě pro mě forma vyhrála nad obsahem.

Tony Scott byl démon. Nedokážu jinak vysvětlit, jak někdo dokáže natočit svým osobitým stylem (totální vykrádačka Maxem Paynem 3) biják, který ve svých 140-ti minutách skvěle baví nejprve rozjezdem příběhu, posléze konejšivým prohlubováním vztahu Denzela Washingtona (kterého zas tak nežeru) a přímo skvostné Dakoty Fanning a následnou masivní vyvražďovačkou všeho živého, co v Mexiku byť jen trošku pozlobilo. Už dlouho jsem se takhle nebavil takhle dlouho. Ridley Scott má Amerického gangstera, Tony Scott toto...samozřejmě obojí z Denzelem.