Spiker01

Takovouhle pitominu už dneska asi nikdo nenatočí.

Další z řady hororů, který děsí spíše svou průměrností než obsahem, ačkoliv tedy pár působivých scén taky má (hlavně tedy ve vygradovaném závěru). Nic více o druhém remaku-neremaku Amityville asi říct nedovedu, pokud člověk semtam koukne na nějaký levný horor, tak přesně může čekat podobný souhrn událostí. Mckenna Grace je opět působivá, Jennifer Morrison je tu málo a Cameron "Jerome" Monaghan to z průměru úplně nevyseká..Na druhou stranu tam ani nějaké vyšší ambice zřejmě nebyly a uteče to docela rychle.

Nejnovější dílo kdysi tak oceňovaného Darrena Aronofskyho opět rozděluje přihlížející ve dví. Asi se bez spoilerů úplně nedá polemizovat nad tím, co přesně jaký divák ještě snese a co ne, ale je fakt, že po první semtam obyčejné, semtam malinko podivné úvodní hodince se matka! zvrhne do zcela nové, navenek nijak s první půlkou nesouvisející, kapitoly, která vehementně útočí na všechny smysly v těle a zkrátka nikoho nemůže nechat úplně v klidu. Aronofsky skutečně tne do živého jako nikdy dřív a na mě to fungovalo. Nebudu říkat co, ale v druhé půlce jsem byl takřka pernamentně v katarzi, i když se i tam našly podivné táhlé sekvence, které nepatrně připravovaly na věci budoucí. A že je to teda řádně natočené psycho, ve kterém postavy jednají naprosto bez rozmyslu a je jen na JLaw, jak se s početnými nástrahami v jednom zdánlivě malebném domku vypořádá. Rozhodně nic pro slabší povahy, ačkoliv bych se nebál zdůraznit, že se onen slovutný režisér vyvaroval až přespříliš explicitních záběrů, které nesmí chybět v žádném choromyslném a destruktivním bijáku, které si vyhledávají jen "fajnšmekři." Myslím takové ty filmy typu Night of the virgin, Ich seh, Ich seh nebo Lidská stonožka. Tohle je pořád mainstream, který nepřipravené diváky jistojistě znechutí a i nadále se o něm bude mluvit hodně a je to tak celé akorát. Nebýt až příliš natahované první půlky (ačkoliv plně chápu význam, proč to tak je), tak jdu do pětikvaltu. Takhle 8/10.

Jedničku si opravdu pamatuji jen matně, ale vím, že největším plusem filmu byla Annabelle Wallis, která mi tu citelně chyběla. Z logických důvodů tu ale být nemohla a tvůrci vlastně udělali nejlepší možný krok, když se vydali cestou prequelu. Navíc s poměrně slušně napsanými a zahranými postavami. Prequel má každopádně mnohem lepší atmosféru, lekačky taky fungují mnohem lépe a je celkově vidět, že schéma poloopuštěného strašidelného domu kdesi v zapadákově pořád funguje. Žádný zázrak to není, zkrátka dobře natočený horor z producentské Wanovy dílny, která jede pořád na plné obrátky a pokud bude takto fungovat i nadále, jednou max dvakrát za rok mě to neomrzí. PS : Potěšila mě úplně poslední scéna, cameo a potitulková scéna. Hororový svět ve Warnerech zvládli na jedničku a nyní sklízejí zasloužené ovoce.

Vážně mě překvapuje, kolik lidí vlastně film vůbec nechápe. Ano, spousta dějových linek vyzněla do ztracena, zřejmě v rámci proškrtávání už tak tak snesitelné stopáže, ale ve vyšetřování se nebude ztrácet ani nečtenář knižní předlohy. Film má výbornou mrazivou (haha :D) atmosféru, dokonce bych se jí výjimečně nebál nazvat hororovou a ačkoliv jsem si říkal, že skandinávské tvůrčí vedení co do autenticity zážitku může filmu jenom prospět, stejně jsem se nedokázat ubránit pocitu, že takový Fincher a jeho žánrová sestřenka Gone Girl je ještě o něco tíživější podívaná a vlastně jsem se u Sněhuláka nedokázal úplně naladit na potřebnou strunu (haha, další inside joke). Druhá půlka mě překvapivě pohltila více, ovšem jakmile došlo k rozuzlení, tak to pro mě bylo docela zklamání. Takže jsem si vlastně naplno nedokázal užít ani jednu půlku jak jsem chtěl. Nic to však nemění na faktu, že jsme rozhodně dostali nadprůměrnou adaptaci jedné slavné norské detektivní série, ve které jako vždy exceluje Michael Fassbender a vedlejší postavy hrají herci, které určitě odněkud znáte, což mi také tak obvykle nepřipadá a určitě to pomáhá k lepšímu ztotožnění se s postavami. Repete si asi nedám, ale za pár let bych si další případ klidně se stejným tvůrčím týmem a o něco méně zkratkovitějším scénářem s chutí dal.

Prosím, koukněte na to někdo. Zdejší hodnocení je vyloženě otřesné a potřebuji, aby mi dal někdo za pravdu. Spousta lidí se zřejmě nepřeneslo přes fakt, že příběh v druhé půlce vygraduje do absolutního nesmyslu a těžko se tam pak hledá hlubší feel good poselství. Jenomže mě to právě v druhé půlce vytrhlo z letargie, způsobené zřejmě tím prvoplánově a neškodně očividným klasickým dětským příběhem, kterých tu bylo již mnoho a lehce zapadnou v záplavě alternativ na E.T. Tady jsem se velice dobře bavil hlavně díky obsazení, sympatickému soundtracku, který lehce splynul s perfektním vyprávěním Colina Trevorrowa (sakra, čím je všechny v Hollywoodu tak naštval!?) a dojemným koncem, který mě k mému překvapení ohromil. No doufám, že to u těch 60 hodnocení nezůstane a snímek si najdou o něco melancholičtější lidé. PS : Neskutečně mě překvapil Lee Pace, o kterém jsem doposud neměl valné mínění, ale zde je prostě skvělý.

Úplně nejlepší anime film dle Rotten Tomatoes? No ačkoliv všechny další místa zabírá Mijazaki a jeho úchvatné starší kousky, nelze s tím nesouhlasit. Už sakra dlouho jsem neviděl nic takhle kouzelného, takhle hlubokomyslného a do anime podoby po dramaturgické stránce naprosto bezchybně zpracovaného (jestli vznikne film, asi nechci být u toho :D). Je pravda, že v tomhle žánru nemám tolik nakoukáno a anime seriálům se cíleně vyhýbám, ovšem jakmile jsem si zvykl na pověstný japonský koncept vyprávění, tak jsem byl naplno vtažen do děje. Půlku práce odvede nádherná podmanivá hudba..někdy velice hravá a v určitých momentech dokáže perfektně vygradovat neskutečné příběhové situace, které se rozhodně nevyplatí zjišťovat dopředu. Nic víc netřeba dodávat, pokud bych měl doporučit jeden anime film a nebyla by to Princezna Mononoke, bylo by to toto.

Původní Goon byl pro mě jako zjevení. Vůbec jsem nečekal takovou pecku a pamatuji si, že jsem si jí před několika lety hrozně užil. Na tomhle sequelu je hrozně znát, že přišel po delší odmlce, herci už jsou starší a už jim to na ledě moc nejde. Lieva Schreibera jsem viděl rád, ale jeho postava v pravdě pro příběh nedává extra smysl a Jay Baruchel mě vyloženě iritoval (za kamerou to ale kupodivu šlo). Celkově jsem si docela užil i druhý díl, v tom sentimentu jsem se totiž docela našel, ale myslim, že odpůrci prvního dílu u tohodle umřou.

Pacino my ass! Snad už jedna z posledních velkých devadesátkových klasik. Ne, že bych si stěžoval, že jich je tolik, ale už jsem je prostě měl dávno vidět. A nic nového k tomu už asi nenapíšu, takže snad jen..doporučuji. Hned po Scarface De Palmova povinnost.

Film roku? Nene, to je film několika desetiletí. Pokračování legendy, která navždy změnila kinematografii, potažmo minimálně subžánr retro sci-fi/cyberpunku. A Denis Villeneuve jede přesně ve šlépějích osmdesátkového Ridleyho Scotta a opatrně přešlapuje po všech sférách původního Blade Runnera. Ať už jde o kouřové zobrazení futuristického L.A. nebo fantastickou původní hudbu řeckého génia Vangelise. Co se týče stopáže, tam to tvůrci možná maličko přestřelili a film si užijou hlavně fajnšmekři, kteří si přímo libují v setsakra pomalém tempu bez nějaké větší gradace a tím pádem i satisfakce. Ano, je fajn, že onen nosný příběh, který se tak pilně schovával pod pokličkou, je vyprávěn s dostatkem času a v těch správných chvílích Villeneuve za neodmyslitelné účasti jako vždy fantastické kamery Rogera Deakinse a průbojně řvoucího hudebního motivu nehorázně přitlačí na pilu a když už dojde na akci, je to téměř euforie. Jenže díky tomu se snímek stává takřka nepřístupným méně houževnatým masám, jež očekávají podobnou mlátičku jako sestřenice Ghost in the Shell. Ovšem jestli se i tak dostaví úspěch v pokladnách amerických kin (přecejen ty americké recenze jsou naprosto bezprecedentní), budu mít velkou radost. A Gosling je moc fajn. Má to sice těžké, ale jelikož se nový Harrison Ford ještě nenarodil, je to více než důstojná volba. PS : nezapomeňte kouknout na prology (první a druhý)