ondrula

Opravdu podivnej film z prostředí americký lůzy, jíž reprezentuje jeden vymaštěnej běloch a jeden Indián (kterýho hraje poloviční Havajec Momoa, takže jako Indián vůbec nevypadá). Film se potácí svou stopáží strašně bezradně a je tak strašně prostej, že nemá vlastně ani příběh. Dva lůzři prostě jen tak nazdařbůh jedou krajinou na choprech a kecaj u toho kraviny. Občas se ožerou a dostanou do držky. Do toho zasahuje sporadické a nanejvýš nepravděpodobné stíhání ze strany FBI, reprezentované změkčilým cowboyem a plk. Komorousem, kteří vedou své vyšetřování tak, že opakovaně šikanují nějakýho dědka v jeho dílně, aniž by k tomu měli zjevný důvod. Průměrný hodnocení dávám filmu pro pěknou kameru, sympaťáka Wolfa, skvělou hudbu, krásnou přírodu a taky proto, že to netrvá moc dlouho.

Malinko slabší než předchozí díl, ale pořád dobrý. Komiksová atmosféra Sin City zachována. Herci vybrání dobře, hrají výborně (dokonce mě ani nesral Ray Liotta!). Tentokrát si film přivlastnil Dwight, Marve oproti tomu poněkud pokulhává. Shodou okolností jsem tento víkend viděl hned tři filmy, ve kterých hrála Eva Green, takže mám dojem, že je jí všude plno, ale s překvapením zjišťuju, že toho zase moc nenatočila (ale v tom co stihla, ukazuje všude kozy, takže má o kariéru postaráno).

No na to jak upřímně nesnáším situační komedie s předtočeným smíchem (pořád se nemůžu srovnat s konceptem "debilní diváku, teď by ses měl zasmát") musím uznat, že 2 $ocky jsou docela vtipný. Navíc mi jsou obě postavy sympatický, a to je u takovýho formátu asi důležitý. Samosebou jsou nekterý vtipy trapný a některý postavy otravný (Han, Oleg), ale to je tak vždycky. Největší zjevení je pro mě současná hovorová americká angličtina, protože ač si myslím, že anglicky celkem umím, zjišťuju mnohdy, že smysl některých replik vůbec nechápu.

Ze začátku jsem si trochu zoufal, protože boje temných elfů (sic!) s nějakými dalšími tajtrdlíky na pohádkové planetě za vydatného přispění homosexuálního Thora s jeho impotentním kladivem ze mě vyrazily hluboký povzdech. Naštěstí se to pak rozběhne a přeci jen je na vizuálu znát, že je to blockbuster, takže když už nic jiného, tak efekty jsou jedinečné. Bavil mě Loki, Odin a kupodivu i roztomilá Kat Dennings. Srala mě Natalie (už zcela chápu, proč jí parodovali v South Parku) a samozřejmě Thor.

Nečekal jsem, že to bude až tak špatný. On asi první díl vůbec neměl mít pokračování, protože byl zasazený do unikátní doby začátku 90. let. Jakýkoliv pokračování muselo dopadnout jako průser, vydatně k tomu ovšem přispěl Polívkův impotentní scénář, absence humoru i příběhu a naprosto tragičtí herci i neherci. Polívka ve své roli jako by nevěděl, jak má ztvárnit burana Bohůše, tak většinou jen přehrává a plácá nesmysly (ožralýho ale umí zahrát skvěle). Role vyžraný Čvančarový, mongoloidní Veškrnový, otroubenýho Jaškówa, vypitýho Rychlíka (a spol.) či rozpačitýho Gotta jsem vůbec nepochopil; asi je to jen taková vata, kterou se má vyplnit film bez příběhu a beze smyslu. Opravdu otřesné dialogy místních tet (scéna z pohřbu například) jsou opravdu něco strašnýho a zní strnule a nepřirozeně. Série do očí bijících faktických chyb už pak jen dokládá lehkomyslnost, se kterou se film splácával dohromady: například 7,5 mega se vážně nevejde do náprsní kapsy i kdyby jste se posrali (považte, Rath na ně potřeboval celou krabici), Anče Polívková je asi o 12 let starší, než by měla mít filmová Bohůšova dcera, advokáti melou blbosti, který nemají s advokacií nic společnýho a mnohé jiné. Korunu tomu nasazuje Donutil v opravdu antický roli deus ex machina, což si vysvětluju tím, že si Polívka vzpomněl ve světlé chvilce na svá studia dějin divadla, ale zapomněl, že už to dávno nefrčí. Vyložené panice jsem propadal, když ve filmu začaly figurovat obludy Erbová s Borhyovou, naštěstí to netrvá dlouho. Jediní herci, kteří mi udělali radost, byl Marián Roden a Michal Pavlata, oba ovšem měli žalostně málo prostoru. Polívka svůj scénář očividně odfláknul, protože v něj jsou nelogické okolnosti klíčových dějových zvratů, které zůstávají nevysvětleny (kam zmizel Donutil a proč? a cože se najednou v pravou chvilku po třech letech zase vyloupl?)

Tomu říkám skutečně kvalitní a originální dramatický snímek. Bezprostředně drsný začátek filmu i jeho vypjatý konec přinášejí konečně to, co by měl mít každý slušný film - vybuzující úvod i závěr, který v divákovi probudí zájem nejen o film, ale i o zápletku (problémy současné církve) či prostředí (Irsko). Kamera je excelentní a herecké výkony (kromě přehrávajícího Morana) jsou prostě skvělé. Že je Brendan Gleeson nebývale talentovaný herec, je asi jasné, ale v tomto filmu rozvinul hotový herecký koncert a vlastně si ho ukradl pro sebe. Film je pro mě atraktivní taky proto, že téměř propagandisticky zobrazuje překrásnou irskou krajinu, kterou hodlám brzy navštívit a dále pak proto, že nutí (zčásti svými podobenstvími a alegoriemi) diváka k zamyšlení.

Film má neobyčejný potenciál v navozené atmosféře, který se podařilo dokonale dokurvit. Film je o tom, jak si nasranej týpek jde pro svý auto v prostředí postapokalyptický australský pustiny a proti němu stojí banda všelijakých úchylů a magorů. Bezvadná hudba k tomu. Tak nějak jsem se začal cítit jako při sledování The Propostition. Snímek se ale co nevidět stočí k nehorázně nudným kecům, dlouhýho čumění do tmy a herecký onanie extrémně nesympatickýho Patyzóna. Tak to běží skoro dvě hodiny. Závěr vcelku nemastnej a myšlenka filmu nijaká.

Zajímavé, neotřelé téma, atraktivní prostředí poválečného Japonska a skvělé herecké výkony činí z tohoto filmu velmi příjemnou podívanou. Nicméně příběh sráží na kolena připitomělá love story a taky pitomost ústřední myšlenky (MacArthur odevzdá svou kariéru do rukou svého podřízeného, ať s ní naloží dle uvážení). Pobavila mě představa, jak asi na císařském dvoře na MacArthura čuměli, když na ně příležitostně vytasil svou buranskou fajfku z kukuřice.

Všichni padají na prdel z mistrného scénáře Jiřího Hubače, ale já tohle nadšení sdílet nemůžu. Hubač, kterej z nějakýho záhadnýho důvodu opět napsal příběh z prostředí protialkoholní léčebny, vystihl většinu mužských dialogů skvěle, nicméně ženský element nezvládl vůbec. Jak si mám vysvětlit to, že Klára Melíšková, která je na svýho bratra až neuvěřitelně zlá, mu najednou zničehonic zavolá a je najednou hrozně milá, děkuje mu za všechno a snad by ho samou přívětivostí obskočila. Uklízečka v hudební škole je zase podivuhodně drzá semetrika, která si v podstatě jen tak z prdele otevírá hubu nejen na učitele, ale i na ředitele... pan Hubač asi nikdy v reálu nepotkal uklízečku, jinak by viděl, jak úslužný, slušný a uťáplý ty dámy bez výjimky bývají. Z hereckých výkonů mne dle očekávání potěšili Postránecký s Preissem. Oproti tomu dramatický výkony Polívkovy bývají tradičně slabší a Pavel Liška opět vsadil na osvědčený herecký archetyp blbce. Cibulková, Budař a Dolanský jako vždy nic zvláštního nepředvedli. Potěšil mě v epizodní roličce stěhováka Jan Dvořák z našeho regionálního divadla, hrál slušně.

Podivuhodná fantasmagorie o škarohlídském postoji ke světu a o nerozhodnosti změnit svůj osud. Je to poměrně primitivní a to včetně Bornovy animace, asi se to tehdy teprve učil.