ondrula

A co na tom jako má být vtipnýho?

Poslední díl trilogie se takřka úplně odpolitizoval a postavy prodělaly v průběhu uplynulých 10 let (natáčeno v letech 1976 - 1986) bizarní proměny. Menšík se vyžral a očividně trpí alkoholismem, ze Sováka udělali sklerotickou karikaturu, Jandák začal vypadat jako správný bafuňář z ČSSD a z Janžurky se stala seriózní pani. Taky musím podotknout, že ve vinařské trilogii jde o víno až úplně na posledním místě a kdyby se to točilo třeba v továrně na traktory, bylo by to jedno. Výslovně z tohoto dílu musím vypíchnout sváděcí scénu v podání Nového a Trávníčka, protože to je taková trapnost, že jsem nevěřil vlastním očím. Jen tak na okraj - od útlého dětství neustále přemýšlím, zda je František Němec takovej zakyslej suchoprd i v civilním životě, anebo to byl nucenej furt hrát.

Miloš Macourek měl zůstat u Arabely a Létajícího Čestmíra a nepouštět se do dramatických scénářů, už jen proto, že jeho představy o socialistický korupci jsou značně naivní. Vorlíček do role padoucha obsadil Mildu Kopeckýho, kterej tyhle grázly umí zahrát, takže je to aspoň uvěřitelný. Poněkud musím pranýřovat postavu plukovníka Semeráda (ač se ovšem jinak před Sovákovo hereckou genialitou skláním), protože takovýho kokota by si přeci domů nemohla nakvartýrovat ani střelená Janžurka. Jiří Lábus opět dokázal, že neumí hrát. František Filipovský oproti tomu, to byl národní poklad. Nepochopil jsem význam scény, kdy si František Němec namlouvá tu ohavnou doktorku. Jestli se nepletu, tak Krause někdo předaboval, nepochopil jsem proč. U filmu jsem se značně zasmál po prvních pěti minutách, kdy je venkovní záběr na chatu, ve který chlastaj a hulákaj bafuňáři a do jakéhosi halekavého zpěvu zničehonic krátce a intenzivně zařve Menšíkův hlas způsobem, který ze sebe vyloudí člověk většinou jen tehdy, když nečekaně spadne do jámy.

Tak je to agitka, o tom žádná, Menšík ztvárňuje roli hlavního hrdiny - charakterního normalizačního předsedu družstva, který potírá nekalé rejdy demokratizačních tendencí Čestmíra Řandy a jeho bandy, jimž jde - jak jinak - o mrzký zisk (tfuj)! Do toho navíc zasahuje svým nemravným obchodním návrhem Jiří Vala, který je podvodný emigrant, jenž z vlasti utekl za vidinou západního pozlátka, a zatím ho osud svedl do holportu a nuzného živobytí s poněkud santusákoidním Hlinomazem. Ale vážně. Normalizační komika se u mě minula účinkem; takže Menšíkovo žvanění anebo zesměšňování Hlinomaze mě ani moc nezajímalo; film ovšem nabízí mnohem výživnější okamžiky - například komickou představu Česmíra Řandy ohledně provozování podniku, do něhož bezhlavě vkládá veškerý svůj kapitál, aniž by se staral o formální náležitosti investice, načež obdrží Valův šek, a vůbec ho nezajímá, zda je krytý. To musím taky někdy zkusit. Janžurka měla poměrně pěknou postavu a neváhala se propůjčit striptýzovým scénám, ovšem mám podezření, že za takovej hambinec by tehdy soudruhy pěkně zavřeli do báně. Stranou zájmu kritiků zůstal podle mého naprosto geniální herec Zdeněk Kryzánek, kterej hraje jako vždy skvěle a navíc byl v roce 76 už rok po smrti, o to víc je jeho herecký výkon obdivuhodný (nejsou na něm patrné větší známky tlení či rozkladu).

Film jsem viděl bezprostředně poté, co jsem přečetl knížku a málem jsem se pozvracel. Laciná série Sharpovek z 90. let je ostatně jako celek tragická a skoro až parodická. Sean Bean jako Sharpe ještě ujde, ale tlustoprd O'Malley jako Harper, to je skutečný výsměch. Ten pupkatej páprda, co hrál seržanta Havercampa a ten tajtrdlík, co hrál prince regenta, to už je naprostá hrůza. Příběh horko těžko kopíruje knižní předlohu, ale třeba u scény z náboru rekrutů jsem vyloženě skřípal zuby (nástup toho debílka s pejskem), protože to vypadalo jako Vichr z hor od Cimrmana. Finále s manévry celých armád na přehlídce před bafuňáři se omezily jen na výstup Sharpovy sebranky zpoza kulis, protože zoufalé studiové pojetí celého filmu prostě nemohlo obsáhnout takovou epickou scénu. Konečně bitva v Pyrenejích byla asi nejstupidnější bojová scéna, jakou jsem kdy v životě viděl; rád bych vyzdvihl okamžik, kdy se Sharpe pustí do křížku s Francouzem a když ho překotí, tak ho (namísto brutálního ubezdušení) jen tak otcovsky naplocho poplácá palašem ho zadečku. Hnus.

Dědkové jdou zase na to. Zdevastovaný Stallone, unavený Lundgren, upozaděný Jet Li, přestárlý Ford, nevýrazný Statham, šaškující Banderas a nýmand Couture. A děda Arnold, kterej už se radši do žádný akce nepouští. Značnou část filmu natočil Stallone podle toho, co si pamatuje z 80. let z Ramba a dneska už to působí dost zastydle. Když v úvodní scéně vjede vlak do vrat pevnosti, která v dalším okamžiku celá strašlivě vybouchne, myslel jsem, že to vypnu. Všechny "herce" strká do kapsy bad guy Gibson, kterej hraje fenomenálně a charisma z něj úplně teče. Díky němu a taky díky závěrečný solidní bitce bych viděl film v lehkým nadprůměru. Musel jsem ale zapomenout na scénu, ve který Gibson střelí Terry Crewse přímo do řitě a Crews má pak průstřel hrudníku.

Spousta barviček a americkýho "humoru", ale jinak je to jen parazitování na úspěchu jedničky. Vymyslet předlohu, která by dávala alespoň trochu smysl, byl očividně nadlidský úkol - a taky že je to příběh z prdele.

Nejen že to bylo slabé, bylo to i nekonečně blbé. Atraktivní vřeštící neherečky, to je takový hororový klišé, že je to už únavný. Řemeslná stránka odfláknutá, skřet v montérkách s lučíkem otravnej. U exploitationu bych čekal alespoň nějaký ten gore (když už nic jinýho), ale i ten byl odfláklej. A hasící hadice v rektu to vážně nevytrhne.

007 is back! Je to už děda, nemá takovej rozpočet jako dřív a musí se spokojit s recyklovanou děvkou, ale ještě stále vám nakope prdel! Přes veškerou urputnou snahu vpravit do příběhu co nejvíc akce mě to nebavilo. Tak je to ale vždycky u levných amerických filmů natáčených ve východním bloku.

Těžká nostalgie. Der Fliegende Ferdinand se mi bohužel zahryznul do mozku na prvním místě díky uječené znělce Michala Davida a pak teprve skrz podivné ramplování s kytkama. Vyžraný Čestmírek mě většinu seriálu rozčiloval svou zvyjebaností a Ivan Vyskočil zas svým normalizačním štramáctvím, na druhou stranu tu excelují Nárožný, Menšík, Sovák, Somr, Filipovský a další a ti to bohatě vynahrazují. Za vrcholné scény považuju okamžiky, kdy se Menšík a spol. chovají jako děti (zvlášť scéna z baru ve 3. díle).