Huguette

Krásný lidský film s vynikajícími hereckými výkony.

Ano, žádný dechberoucí velkofilm, ale přesto je to snímek, který se vás dotkne. S tímto filmem jsem slavila narozky v kině a takřka všichni lidi, na které jsem dohlédla, na konci lehce pofňukávali. Takové to dobrovolné dojetí =) Hřejivé, milé, zábavné.

3* (spíš 3,5) protože znám 8 1/2, kdybych neznala původní film, dala bych 4*.

Silné, obzvláště konec - pocit bezradnosti se mi dostal až pod kůži. Příběh je opravdu silný, koneckonců jako vše, co se týká války - nepředstavitelné a nepochopitelné hrůzy. Otázkou pak je zpracování takového tématu a podobný styl, jako v Noci rozhodnutí, mi velmi vyhovuje, ani typické televizní zpracování mi nevadilo, vyloženě naopak. Jen dodám, že oceňuji závěrečné titulky - naprosto bez hudby a přesto jsem po celou dobu jen tupě zírala na obrazovku a v uších mi zněla poslední slova "Vytí vlků." Nenapadlo by mě, jak působivé to bude.

Hru jsem viděla naživo a byl to jeden z nejsilnějších divadelních zážitků. Myslím, že režie se zhostila Lucie Bělohradská, od které jsem již pár her viděla a její styl mi, zdá se, sedí. Nápady na provedení určitých situací byly strhující! Přála jsem si, aby se trochu toho divadelního kouzla dostalo i do filmu Legenda o 1900, což se bohužel nestalo.

NAPROSTÁ NÁDHERA! Jakýsi konflikt mezi krásnými, až pomíjivými sny a syrovou realitou. Alespoň já jsem si připadala jako střed lana, o které se tyto dva pojmy přetahují a nějak jsem se nemohla rozhodnout, na kterou stranu bych se radši dostala. Chápala jsem (myslím) obě strany, a i přes určitou rozervanost postojů jsem byla s vývojem příběhu spokojená. Někdy totiž existují filmy, kde je vidět, že linie příběhu je šroubovaná a náslině konstruovaná, aby to nějak dávalo smysl. V tomto případě jsem žádné takové násilné vynucení děje nepociťovala, vše se jevilo přirozené. A myslím, že to bylo dané celkem jasnou typizací postav. Děj a myšlenky příběhu nerušilo zbytečně moc postav a ani míst. A jako bonus, bylo cítit divadlo, což je pro mě vždycky plus.

Myslím, že za roli Mildred by si Bette Oscara zasloužila více než za roli ve filmu Dangerous.

Páni, pro mě asi nejlepší film od pana Hitchcocka! Ještě možná Psycho se mi celkem líbilo, ale forma tohoto filmu mi přijde ještě lepší. Vždyť oni zvládli udělat napínavou věc na (aspoň si myslím) dost malým prostoru! Ani James Stewart mě nerozčiloval, jako v jiných filmech. Thelma Ritter byla senzační! Scénář byl senza - dokonce vtipné dialogy vůbec nepůsobily násilně. A nemohu se zbavit dojmu, že ač film byl fakt napínavý, měl v sobě trochu poetiky - už jen začátek a konec, kdy se koukáme do dvora a oken. A závěr byl strhující, člověk tuší, že mají pravdu, ale dlouho si tím není jistý a když se provalí, jak to je, napětí pokračuje. (například ve Vertigu mě závěr trochu zklamal, tam bylo hodně dlouho jasné, jak se to má a už jsme jen čekali, až si na to přijde sám, tady to napětí bylo udržované -podle mě - déle a lépe)

Velice sympatická role Bette Davis, které to velice slušelo, dobře "afektivní" Marion Hopkins...nevím řesně proč, ale napadlo srovnávat tento snímek se The Great Lie, a Old Acquaintance se mi líbilo ještě možná trochu víc.

No, "I Love Lucy" to není, ale mě to docela baví, někdy víc, někdy míň, ale baví.