Huguette

Úžasně zblázněná Bette! Jako film mi Bordertown v hlavě příliš neuvázl, ale scény, kde Bette hlodá svědomí, si stále ještě vybavuju celkem přesně.

Tentokrát se budu lišit s většinou postojů, ale musím říct, že mě tenhle film prostě sedl! Bylo to podáno přijatelně, stravitelně. Bylo tu zachováno hodně z divadla, opravdu jsem chvílemi měla pocit, který mám pokaždé v divadle, což jen přidává ke kladnému hodnocení - obecně mám ráda, když ve filmu cítím divadlo. Líbila se mi .. výprava se tomu myslím říká. Kostýmy byly senzační. A vůbec - poslouchat Shakespeara a ještě v AJ - to je pro mě jako hudba (ale ač se anglicky domluvím, tak Shakespearovské angličtině bez CZ titulků bych nerozuměla). A i ta animace, nebo digitalizace Ariela mi připadala vhodá a jakoby tomu všemu seděla právě v téhle formě. Asi to řeknu pitomě, promiňte, ale působilo to nějak geometricky - všechny ty efekty a prostě mi to pasovalo k ději, kostýmům a celému tónu toho filmu. Vyčetla bych jen pár momentů. A upřímě si neumím představit, že Prospero je ve skutečnosti muž... Vyhnaná žena s dcerou mi přijde logičtější..musím si přečíst originál.

Takový malý, milý a snad trochu hloupoučký film, ale potěší. Ernest Borgnine a ten jeho sluničkovský výraz je neodolatelně roztomilý a dobrácký a Bette - snad ani neměla prostor pro nějaké velké herectví, nicméně vystupuje jako hodná a akční ženská a (až moc) oddaná matka. Nic moc od filmu nečekejte, je to opravdu jen oddechovka. Tedy když se nebudete chtít rozčilovat nad tím, že by to ve skutečnosti takhle neprocházelo, a že měli, ať už pachatelé nebo policajti, udělat to a tamto....

Naprosto jedinečná Giulietta! Je ale potřeba na tento film koukat v originále, český dabing je více než protivný. Ukřičeá čeština napodobující italský temperament řeči působí strašně kýčovitě a pak čověku leze na nervy i živelnost samotné Cabirie, ale jakmile je to v italštině, tak vše do sebe naprosto zapadá a dostanete se úplně jinam. Vizuálně je to...má cenu to u Felliniho zmiňovat? - prostě krásné a geniální. U Felliniho se nemůžu nikdy -u žádného jeho filmu, zbavit pocitu jakési poetiky...ale někde víc, někde míň. Cabirie je pro mě posunuta spíše do té reality. Mně osobně trochu více sedí ta rovina Strady, Amarcordu až dokonce 8 1/2 a Giulietty a duchů. Ale tak jako tak, Cabiriny noci je úchvatný film s ohromujícím výkonem Giulietty Masiny.

:-( Pro mě to bylo trochu zklamání... sice jsem dala 4 *, cítila jsem z filmu určitou kvalitu, ale nepochopila jsem, proč je kolem toho filmu takový rozruch. Myslím, že v té době vznikaly lepší filmy, i když tehdy měl jistě co říct... A k tomu všemu jsem nikdy nepřišla na chuť Ingrid Bergmanové, která mi leze na nervy skoro vždy, když ji vidím. Bogart je taky stále stejný...Jen Claude Rains mě mile překvapil, zváště, když jsem jeho roli srovnala s Panem Skffingtonem nebo doktorem z Now, Voyager.

Velmí příjemný, nevelký a trochu moralistický snímek. Žádné velké umění, občas se až moc kombinuje a tlačí na pilu, ale přesto po skončení filmu jsem měla příjemný, milý, poklidný pocit a vlastně proto jsem na to koukala. Stockard Channing je skvělá jako vždycky a Elaine Stritch je příjemným zpestřením.

Lepší 4*!!! Jeden z těch legračnějších Chaplinů, který se mi VELICE líbil! Závěr je opět nádherně dojemný. Tady jsem se jen nepousmívala, ale fakt smála!

...asi moje chyba, ale nijak hluboce mě tento film nezaujal, ale musím uznat, že myšlenka je asi zajímavá.

Tenhle díl mám asi úplně nejradši. Konečně se přidává rozkošná Claude Gensac!

Předem jsem věděla, jak film dopadne, protože známá obraz navštívila v galerii, v níž se obraz nachází. Prý byl velkolepý. Z filmu, na nějž jsem šla hlavně kvůli často vychvalované mé oblíbenkyni Helen Mirren, jsem takový pocit neměla. Líbil se mi, nenudil mě a rozšířil mi obzory. Nicméně jsem stále kdesi uvnitř cítila nějaký rozpor, takovou vnitřní diskuzi, proč se mi ta či ona scéna nebo pojetí nechce přijmout. Zdálo se mi to šponované, nafouknuté a "přiušlechťované"...ano takové pitomé slovo mě napadlo... měla jsem dojem, že se tvůrci násilně snažili převést pohled na Rakouskou vládu a na "spravedlnost" v podobě toho obrazu nepřirozeně do černo/bíla; víc, než to asi bylo... Takové "tlačení na pilu" oběma směry - prázdně přifouknout morální aspekty, vyzdvihnout a zveličit nebo upřednostnit či jen vybrat to lepší z pohnutek získat ten obraz...a naopak vybrat či poskytnout jen to nejhorší z pohnutek protistrany... nejsem právník a uznávám, že moje slovo je víc než nicotné, ale lidsky si myslím, že se spor dal vyřešit jinak - pozor SPOILER! .........stále totiž mám pocit, že Dáma ve zlatém mohla zůstat v Belvederu (pokud by jej řádně odkoupil), se změněným názvem, navrácenou identitou Adele Bloch-Bauer a novým příběhem, který by obraz jen pomyslně posunul na stranu ukřivděných Rakušanů...ale to už je komentář k situaci a ne k filmu. A zpět Helen - ano, souhlasím, byla výborná! Ale i ostatní odvedli dobrou práci. 3,5*