charlosina

Budu zlá, Interstellar jakožto film je řemeslně dobře odvedenou prácičkou, Matthew McConaughey je boží, narace plyne do nebeských výšin, to jo, ale... ta pointa to prostě zabila. // Prý opus magnum, já tomu říkám faux pass.

Přestože film obcoval se všemi zažitými klišé (protivný stařík lpící na minulosti, hysterická snacha vyčerpaná jeho přítomností, ušlápnutý manžel/syn, který trpí komplexem selhání vůči svému otci atp), pobavil a nejednou překvapil. Za sebe ale musím říct, že skandinávským černým komediím sentiment rozhodně nesluší. // Hvězdička nahoru za představitele "mrzouta" - Antti Litja perfektní.

Z nostalgie k tomu baru *

Takové to drama ála komorní scéna, kdy se během jednoho večera dozvíte temná zakoutí členů nefungující rodiny. Kolik takovýchto snímků už zde bylo a kolik lepších (např. Dáni jsou v tom mistry)... Na divadelních prknech to holt nevypadá tak zkoprněle a afektovaně, jako když se kamera snaží zachytit atmosféru detailním záběrem, který v dané scéně prostě nefunguje (i když občas se to podaří). John Wells zvolil velké herecké osobnosti, ale ony nedokážou udělat drama na plátně tak, jak by si August: Osage County zasloužilo. Bohužel i Meryl Streep působí spíš směšně než tragicky, což je u filmu tohoto ražení smutné. // Není to hrozný film, ani nijak výjimečný. Prostě komorní drama jedné rodiny, které se vynoří, zahltí vás svým příběhem, ale tempo se rychle vyčerpá, jako téma samotné. // Mít na scéně takovouto matku, volím jinou formu - takhle je zbytečně upozaděna a přece jen stále se snažíc být v centru pozornosti. Mrazivý šimrot se nekoná, jen únava z obehraného a plytké kamery.

Jednoduše řečeno síla. Prostě síla. A to nemám s koňmi vůbec nic společného. // Film, na který jen tak nezapomenu.

Her rozhodně stojí za zhlédnutí, je to takový mix Eternal sunshine of spotless mind (bez Kaufmanova zběsilého rukopisu) a Lost in translation (bez Coppolina citu pro samotu), v němž exceluje Joaquin Phoenix a dominuje hlas Scarlett Johansson. // Vypni počítač, jdi ven a někoho chyť za ruku!

Bylo to tak barevné, tak hýřivé, tak... bylo toho tolik, že se to pro mě stalo téměř neúnosným. // Pro někoho bude Pěna dní Gondryho masterpiece, a já rozhodně nechci shazovat kvality tohoto filmu - cením si jak jeho odvahy, tak jeho imaginace; navíc Gondry sáhl jak po oblíbené knize, tak po oblíbených hercích; rozhodně ani nechci plkat něco o tom, že knížka byla taková a maková a že film jí nesahá ani po přebal - naopak se domnívám, že v mnohém knihu snad i přesáhl, minimálně co se fantazírování týče... Pěna dní rozhodně není špatným filmem. Jen... jen jsem prostě měla pocit, že pokud nebudu pod vlivem LSD nebo alespoň zkouřená, tak to zkrátka nebudu stíhat...

Tak nebudu se tvářit, že to za něco stálo, když to byla šílená nuda (a to ty nekoukatelné artovky umím ocenit, he). // SPOILER // Scarlett si asi řekla, že jako každá herečka, která chce být uznávaná, by si měla alespoň jednou za svou kariéru střihnout roli v nějakém těžce uměleckém filmu, a tak na to kývla. Protože ale scénář, poskládaný víceméně z jízdy autem a pár dialogů, kterým stejně nebylo rozumět (skotský akcent rullez!), byl očividně nudný, rozhodla se svlíknout, aby se na to vůbec někdo podíval. (Mimochodem tyhle scény stály tenhle nízkorozpočtový filmek zřejmě šílený prachy a tak nezbylo na další herce a proto se tam objevují převážně samé obludy, z nichž nejsympatičtější byl právě onen Sloní muž.) No a nic víc se tam v podstatě neděje, potká pár nadržených týpků, které pošle někam pod hladinu, kde se z nich stane forma nápadně podobná použitému kondomu (a není ten režisér náhodou feminista?) a pak zjistí, že by "to" přece jen mohla prubnout, přičemž se jí zhroutí svět. A tak už to vlastně nechce (nebo snad ani nemůže). The end. // Za hudbu a nejdelší záběr pojídání jednoho sousta dezertu na světě (skoro půl minuty!) 2*.

Herecká plejáda těch nejlepších - všichni tři excelujou, i když uznávám, že pro Joshe Brolina a Kate Winslet mám slabost. A na nich to celé stojí - svým výkonem dokážou vytvořit vypjatou atmosféru v situacích, které si to žádají, sexuální napětí taky funguje, jsou zkrátka důvěryhodní. Alespoň první část filmu... // Kdyby to Reitman ukončil o dvacet minut dřív, udělal by lépe. Takhle pro mě Labor day sklouzává do zapoměníhodných příběhů s růžovým pozlátkem, jakých bylo už stovky.

Když jsem se dozvěděla, že vampírskému trendu podlehl i Jarmusch, trochu jsem se toho bála a očekávala jsem spíše něco jako parodii (v Jarmuschově stylu ovšem, podobně jako tomu bylo v Ghost Dogovi), nicméně Adam i Eva jsou sice upíry, ale zcela zapadají do Jarmuschova pomalu plynulého, leč atmosférického a podmanivého světa. On je hudební skladatel (parádní můzička) a ona vášnivý knihomol. A protože jsou vskutku z jiné doby (výborně to dokresluje také jejich vzájemný vztah a úcta k tomu druhému ve vyloženě středověkém hábitu, divže si vzájemně nevykají), jsou v současném světě výstřední, nezapadají do něj a vůbec vůči němu pociťují zášť (zejména Adam je outsider každým coulem). Snaží se na sebe neupozorňovat a v současnosti, kdy zájem o lidské bytosti jaksi upadá, nejedná-li se o celebrity, se jim to daří - hlavně mít peníze a klidné místo. To se nachází v Detroitu, opuštěném městě, které jaksi symbolizuje současný stav společnosti (město duchů). Na tom film ale nestojí, nosnou linkou jednoduchého příběhu jsou zejména promluvy postav, nespokojených a odmítajících konzumní společnost - a protože toho prožili za svůj dlouhý život opravdu hodně, jsou v současnosti skeptičtí a obávají se brzkého konce (snaží se stravovat nekontaminovanou krví, což není v současnosti tak lehké). // Ano, je to taková agitka, ovšem s nezaměnitelným rukopisem a s perfektní hudbou. A perfektními dialogy - a protože se baví zejména o hudbě a literatuře, zase jsem se zamilovala a pobavila. // Vampíři-intelektuálové projíždějí městem a projevují lítost nad jeho stavem, a to za doprovodu skvělé hudby. Není nad čím váhat, byla to láska na první, podmanivý pohled.