honeysuckle

Podle mě jedna z nejzbytečnějších pohádek jaké kdy byly natočeny. Hudbu Zelenka kompletně zrecykloval z Rumplcimprcampra, do role babičky obsadil Bohdalovou jako vždycky a jednoduchoučký námět roztáhl na víc jak hodinu nefalšovaného televizního utrpení. Nejšílenější je scéna, ve které se tři rozumní dospělí lidé strachy krčí před Stašovou místo toho, aby ji zpacifikovali a zachránili holčičku, jejíž život je v sázce.

Děj je oproti prvnímu dílu obohacen o celou řádku zajímavých motivů (loupežníci, žárlivost na mladšího sourozence, proměna v ducha a zase zpátky...), ale kvalitativně je ,,Vojtík" o třídu níž. Už jako dítěti se mi nelíbilo vyústění příběhu, na jehož konci se Cecilka nestává člověkem (jako Leontýnka v Ať žijí duchové), ale Vojtík pouze získává schopnost ji vidět. Dá se tedy předpokládat, že ho Cecilka stejně nakonec ztratí – narozdíl od ní Vojtík jednou vyroste a dospěje a ona tak musí čekat na další generaci dětí, se kterými by si mohla hrát. (Trochu mi to připomíná postavu Kirsten Dunst v Interview s upírem, což je poněkud morbidní představa.)

Pohádka, které by prospěla buď kratší stopáž nebo nosnější scénář. Prvních dvacet minut vyplňují blbinky strašidel a ječení Cypriánových nápadnic a až pak se na scéně objevuje Veronika (skvělá Klára Pollertová). Příběhu by prospěl přinejmenším motiv ubíhajícího času - celý děj (příchod Veroniky, pokusy o její vystrašení i osvobození strašidel) se odehraje během jednoho večera. Veronika se tedy zasnubuje s Cypriánem poté, co s ním mluvila všehovšudy třikrát. No, chápu, že když na vás kluk po několika hodinách známosti zšistajasna vybalí ,,bude z tebe skvělá hradní paní", nelze mu odolat.

Rámcový příběh se starým hradem, kastelánem a moderními hrdiny, kteří se stávají aktéry vyprávěného příběhu, se Janečkové osvědčil už v Mrtvém princovi (1971). Tady tento motiv posouvá ještě dál - hrdinka sama utváří svůj příběh a je při tom vázána pravidly pohádkového kánonu. Její dobrodružství jsou vtipné a originální epizodky - Jana se nezalekne ježibaby, rozmazlené princezně naseká na zadek a v sebeobraně topí vodníka. Obsazení je krásné - ale snad se na mě nebudete zlobit, když především vyzdvihnu talent a půvab mladičké Magdy Reifové. PS: Doufám, že jste si všimli, že šaty princezen režisérka zrecyklovala z o pět let starší Zlatovlásky.

Na to, kolik pohádek je ve zdejších vodách ČSFD podhodnocených až hrůza, nechápu nadšení zrovna z téhle. Pravda, Kozderková a Havelka válí a zbytek ansámblu za nimi nijak nezaostává. Přesto si nemůžu pomoct, scénář není vyladěný tak, aby ve mě pohádka zanechala hlubší dojem. Čarodějnici se poťouchlé kousky mohly pěkně vymstít a kdyby Jakub Bětku-husu neochránil, tak má čarodějka na svědomí vraždu. A co chudák Jakubova máma, která se rok utápěla v žalu nad ztrátou syna a třela bídu s nouzí? A drak Emilka nepokrytě přiznává, že žere princezny (ne bramboráky nebo dřevěné uhlí jako jiní, hodní draci). A uvěřitelnost pouta mezi Jakubem a Bětkou-husou výrazně narušuje fakt, že Jakub jejímu hlasu v této verzi nerozumí (versus např. ruská animovaná adaptace "Malý Nosáček" z roku 2003 nebo německý film "Trpaslík Nos" z roku 2008), neví, že je to zakletá dívka, a ve výsledku se tedy regulérně ožení s vrubozubým ptákem. Zkrátka a dobře, v mých očích jde o televizní průměr.

Tak Zelenka se asi už pohádky točit nenaučí a jeho nejlepším pokusem tak navěky zůstane RumplCimprCampr. Nevím, jak se mu podařilo natočit pohádku, kde motivací hlavního hrdiny je láska, ale přitom nemá s princeznou v celé pohádce jediný dialog během kterého by se nějak blíže poznali (vzpomínáte si na 'Princeznu se zlatou hvězdou', kde spolu princ s princeznou jen chvíli hovořili v zahradě a přesto jsme jim věřili lásku na celý život?). Chemie mladé dvojice je prakticky neexistující a je velká škoda, že scénář vůbec nedal prostor tak talentované mladé herečce jako je Kubařová. Naopak Zelenka opět protěžuje Bohdalovou, jejíž otravná figura super chamtivé rádkyně zbytečně ubírá prostor všem ostatním postavám... No, darmo mluvit. K těm pár kladům patří výkon výtečného pana Preisse, povedené triky (scény s vesmírem) a docela pěkná hudba. Pokud hledáte kvalitní zpracování křesadla, zkuste alternativu: http://www.csfd.cz/film/293917-modra-lucerna/

Na této – i po letech koukatelné fantasy pohádce – mi nejvíc vadí haprující logika, např. princ se cestou k čarodějnicím ani jednou nemění v draka (přestože cestují ,,dnem i nocí"), nejasné jsou i přesné podmínky kletby, měnící se roční období nebo obsah ,,knihy osudu". Škoda té řádky zajímavých motivů, které si zasloužily více prostoru (např. Dracienova motivace – ty princezny žral, čerpal z nich svou moc nebo je někde skladoval?). Polepšení prince Jana mělo být zpracováno jinak a lépe (provinil se, ať trpí! né, že dojde sebepoznání po procházce lesem...). A ty pokusy o humor si scénárista mohl odpustit (služebná Tomicová, dvojice princů, popletený rádce...). Mile mě překvapily herecké výkony Petry Tenorové a Petra Lněničky a jejich chemie fungovala na jedničku (což je v pohádkách posledních let veliká vzácnost). Docela pěkní digitální draci (no jo, já vim, taky mi chybí ti loutkoví). Nádherné kostýmy Evženie Rážové. Potěšilo mě, že se zde vyskytuje více než jedna ženská postava a čarodějnice jsou zobrazeny jako kladné nadpřirozené bytosti (vtipné je, že řadě zdejších komentátorů to evidentně pije krev, přitom i v tomto filmu mužské postavy převládají a závěrečný boj se odehraje mezi nimi).

Běžela padesátá minuta filmu a já si bolestně uvědomila, že jediné, co víme je toto: smolař Filip se zamiloval do záhadné Haničky, kterou teď hledá, zatímco se jeho kumpán Kdokoliv snaží zbavit svého chorobného lhaní. Ale s tím hodinu a půl dlouhá pohádka nemůže vystačit. Samozřejmě, je zde spousta vedlejších epizodek, kterým se mohu zasmát a ocenit je - ale na hlavní dějovou linku mají pramalý vliv. A pak jsou tu ty díry v logice. Carlos (J.Dvořák) unesl Haničku a chová se k ní nesmyslně krutě, třebaže původně ani nevěděl o její schopnosti nosit lidem štěstí. Štěstěna zase tvrdí, že nemůže Haničku najít, protože může chodit jen tam, kde je štěstí. Ale jakto, že se tedy na konci směla vydat za putujícím Carlosem? Mně tedy moc šťastný nepřipadal, spíš naopak... (btw - taky to na vás působilo jako narážka na jejich možný předchozí milostný vztah nebo si domýšlím příliš mnoho?)

Edit komentáře 1. 1. 2019: Po opětovném shlédnutí Janákových pohádkových prvotin (Měsíčků a Písaře) během právě uplynulých Vánoc, zvyšuji hodnocení Měsíčků na 4*, ti přeci jen fungují jako film lépe a překvapivě jsem se u nich i bavila. Trvám na tom, že když už Janák hledal inspiraci ve Třech oříškách, měl Marušku (M. Majkusová) napsat jako o něco aktivnější postavu, která sebou nenechá tolik vláčet a je schopná mlžit, když ji macecha se sestrou vyslýchají. Naštěstí situaci zachraňuje Karel (R. Vojtek), jemuž nakonec docvaklo, kdo pro něj ty fialky, jahody a jablíčka sháněl po lesích. Měsíčci jsou sympaťáci a jejich výstupy patří mezi nejlepší okamžiky z celého filmu (např. shoda na kolektivním vlastnictví králíka, kterým ospravedlnili pomoc Marušce). Co nefunguje je karikaturní vyznění macechy a Květy jako ozvěna ruského Mrazíka, soudím, že ve zdejších končinách vždy lépe oceníme chytrý slovní humor než zakopávání, padání do sněhu nebo strojenou nešikovnost u plotny.

Jediné, co mi na této pohádce vadí, je přítomnost králova bratrance a jeho manželky, kteří dělají vše pro to, aby se dostali na trůn. Po většinu pohádky ti dva slouží pouze jako trochu trapné a uječené komické prvky, ale děj by se bez nich obešel. Jinak se jedná o kvalitní adaptaci známé látky s příjemnou ústřední dvojicí a veselou hudbou.