honeysuckle

Ani nevím, za co tu jednu hvězdičku dávám. Snad z upřímné lítostí nad tím, jak je talentem takových herců jako je Kopecký, Skořepová či Kodet plýtváno v pohádce bez dobrého scénáře, humoru či sympatických postav.

Dejme tomu jedna z těch lepších filmových pohádek natočených po roce 2000. K dokonalosti tomu chybí přinejmenším komplikovanější zápletka a rozhodně lepší finále, které působí poněkud zkratkovitě. Kraus junior mi přišel v pohodě, ale ten jeho sestřih podle hrnce si vizážisté mohli odpustit. Taková neproměněná šance, ale kvůli M.Kramárovi, vtipným dialogům a glosám Krause seniora si tuhle pohádku dám vždycky ráda znovu.

Takže si to shrneme. Máme tu jeden indiánský kmen, ve kterém nemají oheň. Nicméně kovové nástroje tam mají a šaty mají pošité cinkajícími rolničkami. To bizoní maso, o kterém tam pořád mluví, nejspíš žvýkají syrové. No, proti gustu (a tasemnici)... Indiáni mají ve vlasech žluté voskové perličky a jejich látky hýří všemi barvami. Pomalovaný Štěpánek si hraje na šamana Černého drápa a vypadá při tom vážně vtipně. Skoro tak vtipně jako Skopal coby rádoby drsný lovec nočního nebe, Hvězdonoš. Kodetová je zlá indiánka, Křížová je hodná indiánka a obě jsou stejně otravné. Hrušínský se nemůže rozhodnout jestli bude zlý nebo hodný. Jandová unylá jako vždycky. Posledních dvacet minut zbytečně natahovaných. To vše doprovázeno vrzavou hudbou Ladislava Simona. Pár záběrů na "americkou" krajinu, nejspíš z nějakého dokumentu. Zbytek atmosféry dotváří papundeklové kulisy a indiánská vesnice se třemi stany. Dávám jednu * za pana Lukavského v roli náčelníka nočního nebe (to jako měsíce).

Průměrná půlhodinová pohádka. Scénář mohl být lepší - schází mu nějaký ten "krizový moment" a výraznější pointa. Jinak dobří herci (Mrkvička, Dvorská, Větrovec a neokoukaná Jindra Bartošová jako Liduška) a pěkná hudba.

Nostalgie v nejkrystaličtější podobě...v závislosti na postavení hvězd mé hodnocení osciluje mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Dodnes si vzpomínám, jak jsem tuhle pohádku jako dítě sledovala poprvé a ptala se babičky, kterou z těch dvou princezen si princ asi vezme :). Skutečně podařené písničky, pár opravdu vtipných momentů (vč. nenápadného bourání čtvrté stěny), persona dvorního astrologa geniálně zosobněná Ladislavem Křiváčkem (,,Pozoruji oblohu nepřetržitě, veličenstvo, Andromeda stále zlověstně bliká.") a překvapivě přesvědčivý Karel Černoch coby královský vychovatel Matěj. Bohužel, záporů by se tu našlo taky dost. Král s královnou jsou možná vtipně ztvárněni Nárožným a Bohdalovou, ale jako postavy vyznívají nejednoznačně. Král permanentně zapomíná jméno syna a vyrazí zrcadelnici za čin, který nespáchala, královna nemá v hlavě nic než módu - s touhle genovou výbavou ten princ fakt neměl šanci... Andrlová je ze záhadných důvodů (které se jmenují Adamec a Zmožek) přezpívána Bartošovou. Dodnes mi také vrtá hlavou, co vedlo tvůrce k obsazení Miroslava Vladyky do role prince. Dobrý herec, ale to proboha nenašli nikoho „princovatějšího“ (nabízeli by se L. Vaculík nebo třeba V. Dlouhý)? A když už jsme u toho prince, jeho „polepšení“ mohlo být na konci zobrazeno lépe. Sice se z úst krále a královny dozvídáme, že vzal na zámek Bělinu starou maminku, a z úst Matěje, že se princ úplně změnil. Problém je ten, že nic z toho nevidíme. Jsme svědky pouze toho, jak se princ utápí v sebelítosti s loutnou v ruce. Duet s Bělou ve věži to nezachrání. A mimochodem - mám takový dojem, že na konci nebyla pusa. Taková škoda.

Nevím, co si s touhle pohádkou mám počít. Některé klady, které byly už prvním díle „Co takhle svatba, princi?“, zůstaly zachovány. Stále tu nalezneme chytlavé písničky, výborné herce (oproti jedničce přibyli Stropnický, Janžurová či Rosůlková) a pěkné prostředí (tentokrát i exteriéry!). Pokud ovšem jednička místy vázla v otázce scénáře, tady se to projevuje dvojnásob, podrobněji jsem se o tom rozepsala na následujících řádcích, protože dějově je tahle pohádka něco neuvěřitelného. Princ David, který na konci prvního dílu zmoudřel a následoval své srdce, touží usednout na trůn. K tomu však podle stávajících zákonů země potřebuje, aby se mu narodil syn následník. Když se narodí dcera, je zklamaný a co hůř, je zklamaná i novopečená maminka Běla, která dcerku uvítá na světě se slovy: „Dcera...tu ne!“. Co se stalo s tou moudrou, aktivní dívkou z prvního dílu, že hned po narození dcery dokáže říct něco takového? Matěj, mentor a ochránce mladého páru, se rozhodne z neznámých důvodů holčičku unést(!) a ukrýt před královskou rodinou(!!). A tady začínají ty rány logice. Proč tak učinil? Malá princeznička možná nebyla na svět přivítána s nadšením, ale žádné reálné nebezpečí jí nehrozilo a její rodiče by si ji jistě zamilovali během pěti minut – nikdy však nedostanou šanci. Matěj odnese holčičku pradleně Magdaleně, která ji adoptuje – nebo se spíše stane její pěstounkou, neboť princeznička Magdaleně říká „teto“ a po osmi letech je opět navrácena vděčné Běle. (btw chudák dítě v tom musí mít maglajz) Během oněch osmi let malou princeznu hledají královští vojáci. Tady je další problém: je hezké, že kontrolují všechny děti v království, ale jak chtěli najít tu pravou, když neměla žádné poznávací znamení? Mateřské znaménko, jizvu nebo medailonek, prostě obvyklé propriety ztracených dětí? Je hezké, že Magdalena holčičku vydává za kluka, ale vzhledem k neprůkaznosti skutečného původu dítěte se to zdá jako nadbytečné opatření. Ani Běla, ani David se dcerku nevydají hledat osobně, ono je totiž jednodušší sedět doma a chřadnout, případně flirtovat s přespolními návštěvami (nutno přiznat, že manželská krize a náběh na nevěru je skutečně neotřelé pohádkové téma). Náznaku aktivního přístupu se dočkáme překvapivě pouze ze strany trubkoidního krále, který si písničkou stěžuje, že „všechno naruby tu je“, a divák přemýšlí, jestli za to náááhodou není jako vladař tak trochu zodpovědný. Neboť narativ nestaví Matěje do pozice padoucha, ale spravedlivého hrdiny glorifikovaného za únos dítěte, krize a následné rozuzlení musely být vyvolány jinak. V tomto případě nám scénář nabízí prapodivné potenciální vyhlášení války sousedním králem, ale po krátké potyčce s nepřátelskými vojáky v prádelně (skupiny historického šermu se vyřádily), tenhle motiv vyšumí stejně rychle jako se objevil. Dcera je nalezena. David je rád, že ji našel. Všichni si svorně zazpívají o cestě ke štěstí (a mají můj obdiv, že při tom stojí v otevřených kočárech). Díky bohu, že už netočili další díly.

Je to ironie, ale mně přišla dvojka lepší než jednička. Takové kouzlo nechtěného...ovšem podruhé bych se na to už nepodívala.

Příjemná podívaná s výborným hereckým obsazením. Dokonce i Eliška Vitanovská je zde snesitelná a v zásadě roztomilá (což je zapříčiněno hlavně tím, že většinu pohádky promlčí) a naplno zde demostruje svoje taneční umění. Jak už podotkl uživatel Danulinda, děj je chudičký, ale čtyřicet minut stopáže vyplní.

Rozmařilý hrabě se rozhodl v boji mezi císařskými a rebely hrát na obě strany a nakonec se sám stal štvancem. Úkryt najde u laskavé babičky Terezy, jejíhož vnuka Jakuba poslal na vojnu. Dobrá víla věnuje babičce kolovrátek, který přede zlaté nitě a hrabě chce pomocí bohatství nabýt ztraceného postavení. Chvíli seká dobrotu a s pomocí Jakuba a popletené dvojky zbojníků si vykoupí milost u císaře a znovu se chopí vlády na svém panství. Zlato mu ovšem zatemní mysl, a když vílí čáry zmizí a zlato s nimi, je na tom hrabě snad ještě hůř než na začátku... Věru nevím, co mám téhle rozprávce vytknout dřív. Je to ukřičené, bez humoru, obraz je přetmavený, kaskadérské kousky zbytečné, hudba uvrzaná, herci vesměs nesympatičtí, některé postavy zbytečné (rodinka cikánů, zbojníci), jiné zase nemají tolik prostoru, aby si je člověk stihl oblíbit (Jakub). A hlavně je to hrozná nuda.

Kulihrášek je zobrazený malou loutkou s pisklavým hláskem a pak vyroste, když poprvé uvidí holku....ehm, jo. Už jako dítěti mi tahle pohádka přišla divná. Obvykle se vzhledem ke všeobecné podhodnocenosti českých TV pohádek snažím i na těch špatných najít dostatek kladů alespoň na tu jednu hvězdičku. Ale tady se mi to nepodařilo. A ani Andrea Elsnerová to nevytrhne.