Skuby47

Pohádka nikterak originální, spíše další z variant příběhu o Popelce, tentokrát v německém televizním pojetí. Výprava úsporná, exteriéry zajímavé, kostýmy pěkné, což nelze říci o princezně, která má ke krásce dosti daleko. Raději si měli nějakou pohlednou dívku u nás vypůjčit, protože na princezně celá pohádka stojí. Také na komparzu se šetřilo, ale na televizní pohádku slabší průměr.

Krimiseriálů historického typu u nás existuje řada a nutí diváka ke vzájemnému srovnávání. Já si seriály Hříšní lidé či Panoptikum města pražského, Četnické humoresky i seriál Četníci z Luhačovic cením daleko více v porovnání s touto krimisérií. Tento seriál mne neoslovil, je takový depresivní, ponurý, studený, temný, šedivý, neosobní, strohý, smutný a nevím jaké další přívlastky bych k němu přiřadila. Odehrává se převážně ve tmě, chybí mu lehkost a humor. Je natolik nudný, že mne nevtáhl do děje a dokonce mne přestalo zajímat v některých dílech rozuzlení, kdo je pachatelem zločinu. Žádná z postav mi není blízká, protože není přirozená i policajti jsou příliš komisní. Pokud by měl do příběhů vnášet humor mladý vyšetřovatel Šafařík či proutník Langmajer, tak to moc nevyšlo. Šafařík je postava spíše tragická a Langmajer trapná. Teď nemám na mysli herecké výkony, ale charakter postav v příběhu.

Tvůrcům dochází inspirace a herci. Jestli to nebude tím, že si na snídani všichni dávají denně míchaná vajíčka. Kde je zdravá výživa? Štamgasti zbyli pod schody jenom dva a místní babinec zmizel úplně. A to si herci stěžují na nedostatek práce. Teta Běta je stále nemocná, Maroš nezvěstný a dvě největší záporačky, které oživovaly děj, Lída a Sylva se nám polepšily. Zůstává nám jenom podnikavý intrikán Pupík, ale ten příběh sotva sám utáhne.

Zvláštní, velmi kvalitní dokument o ženě, která jako sirotek se dostala do solidní židovské rodiny, která ji zajistila výchovu a dobré vzdělání. Provdala se do luxusu, ale ten ji nudil. Po rozvodu našla životní cíl v NSDAP po boku dvou nejmocnějších mužů té doby. To, že po porážce usmrtila své děti svědčí o tom, že si byla vědoma co spolu se stranou, na jejímž čele se pohybovala, způsobila světu a s ohledem na svou inteligenci očekávala po válce za všechny ty mrtvé krutou pomstu. Kdyby prožila dětství někde v sirotčinci a musela si na chleba vydělávat někde ve fabrice, nebyl by na nudu čas. V dokumentu není zmíněno, že ta herečka, se kterou ji manžel podváděl byla Lída Baarová. Těch roztomilých nevinných dětí je mi líto i když kdo ví, jak by to s nimi dopadlo. Smutný příběh.

Dodívala jsem se do konce, protože jsem žádný z oceňovaných filmů neznala, a neznám ho ani teď. Předně mi bylo líto Václava Kopty. S takovým představením bez publika by nic nezmohl ani Vlasta Burian. Moderátorka rozhovorů tam nebyla k ničemu. Dokonce jsem jednu chvíli měla pocit, že to bylo celé natočené dopředu. Mohli to tak udělat. Nevadilo to a mohli by to ve vysílání přesunout na dvojku, na art nebo na půlnoc. Když už chtěli filmové tvůrce, kteří za chřipkovou pandemii nemohli, odměnit, měli autoři pořadu investovat víc do výpravy a doprovodných ukázek, které mohly ceremoniál zpestřit a oživit. Bylo to dosti nepřehledné. Ukázky byly stručné a týkaly se jen vítězů dané kategorie. Ani nominovaní umělci a tvůrci nebyli řádně představeni. Té cti se dostalo pouze vítězi. Ostatní přišli na obrovské divadelní pódium postát ve výklenku jen pro vteřinový záběr. Muselo to být pro ně ponižující. Divím se, že tam vůbec přišli. Celkově to bylo pouze informační, studené, bez atmosféry a ani mne to jako diváka do kina příliš nenalákalo.

Zvláštní film. Nemám žánr dramatu ráda, protože většinou špatně končí. Nebudu ani posuzovat nakolik příběh odpovídá pravdivé realitě té doby, protože co se týče pravdivosti, nemohla bych z tohoto hlediska hodnotit žádný film. Autor se vždy snaží diváka získat napínavou historkou bez ohledu na to, nakolik odpovídá skutečnosti. Málokdo ví, jak to tenkrát doopravdy bylo. Oceňuji herecký výkon Marie Vášové v roli zoufalé matky. Takové herectví už dnes není k vidění. Člověk její smutek a naději prožívá s ní. Černobílá verze filmu podtrhuje atmosféru bezútěšnosti té doby. Není to až taková agitka, bezmocnost občana vůči byrokracii je ukázána celkem pravdivě.

Mám moc ráda tento nestárnoucí příjemný rodinný film, který dýchá prosluněnou letní prázdninovou atmosférou a pokud mám čas, ráda se na něj vždy podívám znovu. Je natáčený skoro celý v krásné tatranské přírodě. Připomíná mi letní prázdninové podnikové tábory a seznamovací středoškolské tábory na Jablůnce. Taky mi připomíná školní zážitek, kdy se spolužáci snažili žertem vyhodit třídního šprta jménem Drozd z okna s výkřikem : Leť, ptáku, leť! Žádná šikana, jen legrace, bylo to v přízemí. Ve filmu je cítit mládí, dobrodružství, humor a radost ze života. Současné děti nebudou mít mnoho vzpomínek na školní léta, snad jen, jak seděly na lavičce v parku a bušily do mobilu.

Dle mého názoru dosud nejzdařilejší filmová verze stejnojmenného Verneova románu i když jako nejpřesnější zpracování příběhu bych hodnotila stařičký ruský film z roku 1941. Obsazení Omara Šarifa jako kapitána Nema byla skvělá volba. Je to velmi charismatická osobnost a dodala seriálu, který jako velkou vadu na kráse postrádá tajemnost knižní předlohy, heroický rozměr. Některá přidaná technická vylepšení a novinky spíše posunuly příběh do modernější doby, ale ubraly mu na atmosféře dobrodružnosti a na kouzlu klukovské robinsonády. Možná, že tento film přiměje některé diváky k přečtení skvělé knihy. Snad se příběhu jednou ujme nějaký schopný tvůrce a natočí kvalitní dílo více odpovídající odkazu tohoto vizionáře.

Velmi nerada dávám odpad, ale toto je pomsta ve jménu mého oblíbeného autora dobrodružné literatury Julese Vernea, který už nežije a nemůže se proti takovému hanobení svého díla bránit. Jak si to někdo může dovolit? Kde jsou ochránci autorských práv? Příběh naprosto ignoruje základní myšlenku díla a to přežívání skupinky rozdílných lidí vlastními silami na opuštěném ostrově s tajemným kapitánem Nemem kdesi v pozadí. Tvůrce tohoto klenotu využívá pouze jména z románu k popularizaci svého neumětelského díla, když už nemá vlastní fantazii. Příběh se vleče, je nudný a velmi primitivně kopíruje různé prvky z jiných sci-fi filmů. Vzpomínám si, jak jsem jako dítě seděla u rádia a se zatajeným dechem poslouchala četbu tohoto románu na pokračování. Herecké obsazení je zajímavé, stejně jako prostředí ostrova, na němž se natáčelo, ale to je tak všechno.

Zdařilý dokument o herci, jehož filmy jsou pro mne zárukou kvality. Scénáře si pečlivě vybíral. I když to byl tvrdý chlapík, vždy stál na straně práva a spravedlnosti. Pokud se rozhodl pro účinkování, pak zde je jistota, že divák nebude zklamán. Dokazuje to vysoké hodnocení všech filmů s jeho účastí. Zaujal mne jeho odpor k milostným scénám ve filmu. Tvůrci se většinou domnívají, že i do detektivek a akčních filmů tyto scény patří i když v příběhu nemají místo. Měl pevné zásady a způsob tichého hraní odkoukný zřejmě od Gabina. Jeho názory, životní postoje a některá méně známá fakta ze života v dětství i sportovní úspěchy v ringu jsou pro mne cenným sdělením a zvyšují můj respekt k jeho osobě.