Bláža

Pohled na stavbu neobvyklého díla - opony napříč údolím. Nečekejte dokument v klasickém edukativním smyslu. Film se nesnaží něco objasňovat, hodnotit, nebo vyvozovat. Kamera je tu jen tichým pozorovatelem, veškeré závěry si musí divák vyvodit sám.

Série interview s Marlonem Brandem, která dostávají komediální rozměr, protože Brando otáčí role a místo aby byl zpovídaný, sám zpovídá půvabné reportérky. Přesně v mezích direct cinema film nehodnotí, nenabízí žádné interpretace a závěry. To všechno je na divákovi.

Ničím významný film, jen další ukázka toho, jak vzniká kultovní film ne na základě toho, jaký doopravdy je, ale na základě mediálního poprasku, který vyvolá (podobně třeba "I Spit On Your Grave"). V tomto případě bylo onou "senzací" skutečné zabíjení skutečných zvířat. Samotný příběh o dokumentaristech ztracených v džungli a výpravě, která je měla najít je spíše jen spojovacím článkem mezi přehlídkou "šokujících" záběrů.

Typický Allen z prvního období tvorby, poznamenané jeho poctou idolům typu bratři Marxovi a příznačným absurdním humorem. Více než kde jinde je tu cítit obdiv ke klasické grotesce, do které jsou některé scény situovány (třeba ta z továrny na roboty). A samozřejmě taky ty hlášky.

Důkaz, že Takashi Miike je dobrý storyteller a umí točit i filmy bez krve.

Kubrick měl velký cit pro literární předlohy a dokázal je bravurně převést na plátno, aniž by ztrácely na kvalitě, právě nopak (namátkou Mechanický pomeranč nebo Barry Landon). Lolita je přesně tento případ. Z knižní předlohy dokázal Kubrick zachovat lehkost, humor a smysl pro ironii. Připočítejte skvělý herecký výkon Jamese Masona a Petera Sellerse a máte výborný film.

Tohle se povedlo - Christopher Walken, Kim Basingerová, Aerosmith, Village People a celé finále vykradené z Absolventa.

Po skončení filmu, jsem měl pocit, že mi něco podstatného uniklo. Nic mi nedávalo smysl. Pak jsem na to konečně přišel – film nemá ani hlavu ani patu. Navíc samotný apokalyptický závěr filmu se moc neslučuje s s příběhem, který je spíše „komorní“, rozhodně nemáte pocit, že sledujete něco, co by vyhubilo celé lidstvo. Měřítka Uwe Bolla jsou asi velmi předmenzovaná. Nic tu není pořádně vysvětleno a neustále máte vtíravý pocit, že se věci ve filmu řeší nějak moc rychle. Film je neobyčejně stupidním – scénářem počínaje a střihem konče. Mnoho scén působí křečovitě a často moc šroubovaně (třeba „povinná“ sexuální scéna). Připočítejte podprůměrné herecké výkony (snad až na Christiana Slatera, ten je průměrný) a máte výsledek – s bídou jedna hvězdička.

Zářná ukázka toho, jak je forma nadřazená nad obsah. Přestože byl samotný komiks použit jako storyboard, a proto se vizuálnímu zpracování nedá nic vytknout (je prostě úžasné), samotnému filmu jaksi něco chybí a nedokáže diváka upoutat. Jde jen o prázdný obal.

Už si to pamatuji jen mlhavě, ale působilo to na mě hodně silně. Hrad na skále rozdělený bleskem na dvě poloviny, podivní malí skřetové v lese, loupežnická rodina, hrozně ponurá atmosféra, film na pomezí pohádky a regulérního fantasy - jako dětský film to zafungovalo výborně, když si to stále pamatuju. Jen si nejsem jistý, jestli bych to takhle nadšeně přijal i po shlédnutí v současnosti, přece jen s odstupem let. Jako vzpomínka z dětství 5*