Hellierer

Za ten vyloženě fenomenální závěr plný zábavných a geniálních nápadů nemůžu jinak než za krásných pět hvězd! Tohle zase bude sbírat ceny. Stejně jako koblihárenský terapeut.

Emo's Not Dead! Reeves nám konečně servíruje svou nekompromisní vizi Batmana, od které jsem očekával příliš, tudíž očekávání naplněna být ani nemohla. Nicméně to neznamená, že by se jednalo o špatný film. Naopak! Zdejší depresivní, temný svět vás uhrane, stejně jako výborná kamera, zlomený Bruce a různé vypiplané výjevy, které dokazují, že i v dnešní době se dá udělat blockbuster s vlastním ksichtem. Atmosférou si pak člověk vzpomene na mistra Finchera, kdy z tohoto pohledu k dokonalosti chybí jen Rko, aby se mohlo jít vyloženě na dřeň. Ale vynikající soundtrack to do jisté míry nahrazuje. Ovšem některé věci ten pomyslný maximálně opojný zážitek trochu sráží dolů. Turturro jako Carmine Falconě je mocně netrefený casting, chemie mezi Catwoman a Batmanem úplně nefunguje, konečná fáze Riddlera trochu kazí dojem z jinak skvěle rozjeté postavy a bez finální obligátní hrdinské půlhodinky bychom se taky obešli. Rozhodně se ale chci do této verze Gothamu vrátit! Ideálně co nejdříve. PS: Přidávám se k lidem, kteří budou mít ze zvuku nového Batmobilu erekci ještě týden.

Oceňuji velkolepost výpravy a skutečnost, že akce tvoří zhruba 70 % filmu, ale k čemu to je, když těch zbylých 30 % vás vlastně jenom s*re? V podstatě každý řádek scénáře bolí, stejně jako Rockovo hraní na "temnotu", které vypadá, že celý film potřebuje na velkou. Uff!

Rozhodně nejlepší letošní film od Marvelu, avšak buďme k sobě upřímní, laťka to není vysoká. Ale! Druhý Black Panther mohl být neskutečně silným zážitkem, který po vzoru jedničky zase do tohoto světa přinese svěží vítr, a to kombinací pro nás exotické kultury, rustikálnosti a high-tech prvků, tentokrát kvůli tragické smrti Bosemana rozšířený o vyloženě osobní a emocionální rovinu. A zhruba v první hodině a půl přesně takovýmto zážitkem je. Až na jeden školní a zcela zbytečně "humorem" přepálený segment zde totiž až překvapivě naprosto absentuje humor a konečně se zase vsází na vážnější notu, kde se řeší politika (samozřejmě nikoliv do hloubky), rodinné trable a vyrovnávání se smrtí, což se celé nese v příjemně intimním a pochmurném tónu, jenž je podpořen skvělou kamerou. Navíc je nám představen docela zajímavý záporák, ale hlavně jeho naprosto kouzelný podvodní svět (kdo mě zná, ví, že jakmile je něco pod vodou, má to automatické mé sympatie). Jenomže v poslední hodině se najednou nabere na obrátkách, jednotlivé linie a motivace se zcela nesmyslným způsobem začnou hýbat dopředu a velká porce věcí kvůli tomu vlastně vyzní tak nějak do ztracena, zatímco potenciálně zajímavý záporák je klasicky tak trochu degradován. Kromě toho začne své růžky opět vystrkovat prokletý digibordel, který v jednotlivostech nabídne působivé scény, podpořené naprosto geniální vkusně nevkusnou kombinací hřmotných synťáků a mileniálskými popově/hip-hopovými zhůvěřilostmi, ale jako celek jednoduše vyznívá jako nutné zlo. A je to škoda. Protože kdyby to stále nemusel být komiksový blockbuster, mohlo to být více než vynikající.

Sitcomy z pracovního prostředí mám velice rád. A už samotné téma, s kterým tento seriál pracuje, mělo obrovský potenciál stát se skvělou zábavou. Jenomže tady až na herce nefunguje nic. Nulový tah na branku, vyloženě minimum vtipu a postavy i situace nezáživné. A vlastně celé dramaturgické uchopení je trochu bez ladu a skladu. Nedává nám totiž ani příliš prostoru na to, abychom si jednotlivé postavy oblíbili a pracuje s nimi způsobem, jakoby už se jednalo třeba o čtvrtou řadu. No, další promarněná šance Netflixu.

Uff. Tentokrát se skoro celá epizoda odehrává v "přítomnosti" a docela to bolelo, jelikož po většinu času převládá cringe. Mladí cosplayeři, otřesná honička, čím dál více do očí bijící efekty a ukázka hlavní zápletky, která příliš zajímavě nevypadá (a postavy tomu taky moc nepomáhají). Ale abych jenom nehanil, tak třeba příchod Rancora byl příjemný fan-service.

Když zatím nejlepší epizoda seriálu je epizoda, která patří k seriálu úplně jinému, je něco velice špatně. Ano, návrat Manda je super, ultimátní fan-service asi potěší (i když osobně se mi už lehce přejídá, ale BD i finální let cením) a esence Hvězdných válek z toho vyloženě čiší, avšak je to zároveň poněkud smutné. Takže jako samostatná epizoda super, optikou celého The Book of Boba Fett nešťastné a dělá to akorát medvědí službu.

Ačkoliv to seriál The Book of Boba Fett evidentně vzdal, tak tenhle další díl Mandaloriana jsem si užil měrou vrchovatou. Navíc je příjemné vidět, že se posily v rámci týmu pro vizuální efekty z konce druhé série vyplatily a jistý element už není tak rušivý.

Nesmírně za vlasy přitažená, leč pekelně zábavná stylovka plná moneyshotů, zábavných hlášek, karikaturních postaviček se super castingem, vyvedenou akcí a nějakým tím vtipným překvapením. Navíc s dárkem pro lidi se slabostí pro romantizované neonové Japonsko doplněné o přiblblý, ale překvapivě nerušivý kawaii étos. Jen se ke konci nemuselo zase tak moc zpomalovat.

Nápaditá energická pecka, která skvěle funguje v hororové i komediální rovině. Ústřední hrdina je sice neskutečné hovado, ale nakonec si ho člověk oblíbí. A navíc docela přidává na autenticitě. Kromě toho potěší i evidentní inspirace Evil Dead.