Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (511)

plakát

50/50 (2011) 

Pozitivní energií naplněný film o rakovině? To snad né. Ale no jó, i když ne jednoznačně a ne neustále, přituhovat začne a žádná velká hahaha-chichichi-valím-se-po-zemi komedie to rozhodně není, spíš takový mix žánrů, které se pravidelně prolínají. Ovšem postupné přituhování sebou nese i zvyšování kvality, a tak se můj nepatrně rozporuplný dojem z 2/3 předchozího průběhu filmu nakonec hodně zvednul a to i navzdory všem možným klišé a obvyklým citovým vydíračkám v tomto žánru pomalu nezbytným. Seth Roger byl trochu na pěst, bylo ho tam místy na mě moc, ale vyrovnal to alespoň pár obstojnými hláškami. Joseph Gordon-Levitt mi po několika předchozích rolích až tak nevadil, ale naopak to zvládnul překvapivě obstojně, i typově to je dobrá volba. Bryce Dallas Howard si střihnula další sviňku, jsem zvědav na její následné obsazení, zda se z toho vymaní, tipnul bych si že ne. A Anna Kendrick, netřeba větších komentářů, jen snad, ať už nechá Twillightu a hraje v normálních filmech, klidně takovéhle vedlejší role, kterými dokáže s přehledem zaujmout, a ano, roztomilá je to přídavné jméno, které to nejlépe vystihuje. Konec si komentář zaslouží též, ale s ohledem na ne-spoilerování to přejdu. [80%]

plakát

Struktura krystalu (1969) 

Setkání dvou bývalých spolupracovníků, kamarádů ze studií v pomalu ubíhajícím a nikam nespěchajícím venkovském tempu. Přesvědčí zcestovalý, úspěšný a naoko spokojený vědec svůj talentovaný protějšek o smyslu jeho původní profese, které se dobrovolně vzdal? Úhájí na samotě usídlený exkolega příchozího hosta o svém zakopání se ve vesnickém prostředí s minimální kariérní seberalizací, ale zase s funkční rodinou, že je to to, co je nakonec pro něj samotného lepší? Je si vůbec každý z nich jist o tom, kam se ve svém životě dostali a jeho dalším směřování? Nenásilnou a realistickou formou nám je předkládán a jen velmi zvolna rozplétán příběh do několika rovin, resp. spíše jen načrtnutých aspektů obou životů. A sice se režisér snaží nepřiklánět jednoznačně ani na jednu stranu, tak i tak si jednu z nich podle mě vybral nebo ji alespoň ne 100% zvládnul skrýt. [70%]

plakát

Moderní doba (1936) 

Nemůžu si pomoct, ale z toho mála celovečerního od Chaplina co jsem zatím viděl, mi toto příšlo zatím nejméně dobré. Některé pasáže výborné (úvodní pás, autokrmička, pak bruslení, taneček na konci) ale jiné zase dost nudné, zkrátka nevyvážené a divně pospojované. Sorry Charlie, tenktoráte jen tři poctivé hvězdy. [60%]

plakát

Colombiana (2011) 

Hodně jednoduchá neinovativní ale naopak propírající spousty osvědčených obvyklých vzorů akční záležitost, kde všechny 'zabijácké scény' jsou tak nevěrohodné, že by se i Tom Cruise z MI či snad místy dokonce samotný McGyver měl co učit. A už jsem zmínil tupý scénář s blbými až absurdními dialogy? Aspoň že tam byla Zoe v upnuté kombinéze, jinak nevim .. [40%]

plakát

Žena v černém (1989) (TV film) 

Ano, remake s Radcliffem má své mouchy, ale tenhle originál mě teda dvakrát nechytl. A to zde bylo i pár dobrých míst, nápadů a atmosféra místy též celkem obstojná. Žena je dobře obsazena a zahrána, mladý právník je již o poznání horší. Televizní kabát tomu rozhodně ale uškodil. Možná chyba, že jsem si dal prvně letošní remake a pak až dostal k tomuto staršímu dílu, ovšem kdo to mohl tušit. [60%]

plakát

Světla velkoměsta (1931) 

Pařba čerstvého kamarádského dua ve městě a ještě lépe boxovací večer jsou více než pamětihodné scény. Celkově Chaplin váli jak za perem scénáristy, pod čepicí režiséra ale i buřinkou herce. Na dnešní poměry se sice nebudete vysloveně řezat a poroučet směrem k zemi, tehdy snad ano, i když to rozhodně není čistá komedie, více to brousí do romantické linie, a ta je mimochodem moc pěkná (opravdu jsem to napsal?). Ale i tak, vtípky-gagy mají stále své osobité kouzlo a precizní provedení. Nadčasovost => i po 80+ letech se film dá příjemně vychutnat. [90%]

plakát

Přepadení (2010) 

Příjemné překvapení, styl mi sednul a i když je to dost letem světem, nekontinuální, neúplné, tak jsem byl paradoxně rád za kratší stopáž, protože napětí mě drželo téměř po celou dobu (nevěděl jsem jak konkrétně to dopadne, jen kostru) a ke konci mě to docela silně stupňovaně stresovalo až vystresovalo úplně. Takže, na mě to fungovalo, spokojenost a kritiku drobností (stejně to nemá moc smysl, když se údajně hodně drželi faktů z dané události) házím stranou, mimo klávesnici. PS: rozšířenému srovnání s United 93 se ubráním (zatím) naprosto s přehledem, teprve mě čeká .. [80%]

plakát

Škola základ života (1938) 

V porovnání s často zmiňovanou Cestou do hlubin študákovy duše (a přiznávám že si oba názvy občas v rychlosti pletu, musím se vždy trochu soustředit) je to nepatrně slabší, strojenější. Ale i tak se jedná o srdcovou záležitost, pro kterou mám slabost a čas od času (intervaly nejsou nikterak dlouhé) si ji rád dám, a to nejen proto, abych obnovil kvalitu a konzistenci hlášek v mé hlavě. A taky bych se rád konečně dozvěděl, jestli vlk donesl domovníkovi to psaní! [90%]

plakát

Logorama (2009) 

Vtipná a nápaditá kritika konzumního světa, která si nebere s níčím servítky a je pár místy i odvážně nekorektní. Sice to nemá žádný ucelenější smysluplný děj, jen vás to hodí do na chvíli do značkového universu sledovat krátkou epizodu postaviček, poradťe si s tím jak umíte + kritické polo-uzavření, opět formou silnějšího rýpnutí. Ale mě to bavilo. Jestli to spolufinancovalo zmiňovaných víc než 2500 objevivších se značek (naivní) či alespoň zlomek z nich (pouhý dohad), tak je to v kontrastu s kritikou celé společnosti která jejich výrobky používá trochu paradox. Každopádně čistší product placement již snad ani nelze vytvořit. Ale i přes toto jsem se pobavil náramně a určitě se na to alespoň jednou znovu mrknu, chtíc objevit pár dalších skrytých vtípků a chytnout pár značek. O vhodnosti udělení Oskara (víceméně především za nápad a originalitu?) teď nehodlám polemizovat, neviděl jsem zbylé nominanty v dané kategorii. [80%]

plakát

Juha (1999) 

Dává smysl točil němý černobílý film na sklonku 20.století? No pokud umíte kvalitně vyprávět obrazem, máte k dispozici silnou doprovodnou hudbu šitou na míru a patřičně projevově vybavené herce, tak ano. Což Kaurismaki měl/má. V jeho filmech se toho obecně mnoho nenamluví a zde to tedy dovádí ad absurdum. Nepochopil jsem, proč se do koncepce němého filmu vloudilo několik málo ruchů nebo třeba docela dlouhý zpěv barové zpěvačky. Don Juan by měl být trochu k světu, pohledná naivní venkovanka více pohledná a dobrácký utrápený vidlák více strhaný (a starší od venkovanky, viz. popis ve filmu). No jo, ale to by Aki nesměl využívat tak často své dvorní oblíbené herce. K plné spokojenosti mi po prvním shlédnutí stále dost schází, a proto to s hodnocením nehodlám nyní nikterak přepálit. [60%]