Jara.Cimrman.jr

"Dostaneme tady někdy pití? Oni snad unesli i toho barmana." Nemám nejmenší zájem jít pracovat do nějakého latinskoamerického tataristánu, ve kterém zfetovaní revolucionáři unášejí všechno bílé, co by se dalo zpeněžit. Pokud však podobnou chybu při vidině zisku udělá někdo jiný, tak se na to docela rád mrknu a velebím přitom svou prozíravost. Zkusil jsem to i s Životní zkouškou a musím konstatovat, že se žádný zázrak nekonal. Přesto jsem se docela pobavil při vyjednávacích metodách Terryho Thornea nebo při objednávce bitvy a poučil jsem se o tom, že správná hospodyňka by měla mít pod polštářem uškudlených alespoň 600.000 dolarů pro případ únosu manžela. Jinak by asi nebylo o co hrát a mohlo by se začít hned střílet, což by byla škoda.

"Lidi si myslí, že vstáváte jako hrdina, čistíte si zuby jako hrdina, ejakulujete do dávkovače mýdla jako hrdina ..." A ejhle ono to je jinak. Mrtvý X-Man v zácviku mi to všechno dokonale vysvětlil a já jsem se bavil tak, jak jsem se u "rodinného filmu" dlouho nebavil. Asi nejvíc mě rozesmál konkurs na členy týmu, protože elektrizující Bedlam, patrně nepřítomný Vanisher, namyšlený Shatterstar i zvědavý Peter měli potenciál mě bavit. Nechci nic vyzrazovat, ale nepovedlo se jim to. Nevadí. Deadpool si totiž tradičně odhláškoval první ligu, za což mu děkuju, ale až si jednou budu moci vybrat svou superschopnost, tak to bude ŠTĚSTÍ, protože Domino tomuto termínu dodala úplně nový rozměr.

"Nemyslím si, že by na všechny mé námitky stačily čtyři hodiny." Nechci vypadat jako rasista, ale když si bílá holka přivede domů opáleného mladíka, jehož jedinou předností je velikost přirození, tak k tomu mám jisté výhrady. Pokud si však přivede vzdělaného a slušně vychovaného doktora, tak je mi úplně jedno, jestli je černý, žlutý nebo zelený s růžovými puntíky. Tady se však bílým rodičům nelíbí černoch, černým rodičům zase běloška a všichni se bojí budoucích problémů svých dětí. A já jsem se bavil zejména tím, jak byla slečna bez předsudků vychována a najednou rodiče odmítali nést následky své výchovy. To bylo velmi poučné. A taky jsem byl nečekaně zasažen myšlenkou o tom, že mám dětem dávat a nic od nich nečekat. Já už jsem totiž dostal od svých rodičů a oni budou dávat zase svým dětem. To má logiku, takže jsem si z této konverzačky odnesl i něco do života.

"Stejná technika. Ferrari, co už se nenajde. Vysokej objem válců. Ferrari California, čtyřistapadesátosmička. S Daciií je teda fakt nechytnu." Takže je třeba najít taxík a pohrát si s Italy. Tomu rozumím. Nerozumím však tomu, že se točí Taxi bez Daniela a Émiliena. Bez nich to totiž nejde a tuny zvratků, výkalů a sádla strážnice Sandrine to nezachrání. Já jsem myslel, že to snad ani nedokoukám, ale pak z garáže vyplula Samia v montérkách a mé znechucení se změnilo v lehký zájem. Stejně to za moc nestálo, ale letecký útok taxíku na jachtu mě donutil věnovat pátému taxíku alespoň jednu hvězdu. Přesto doufám, že ve vlastním zájmu už žádný další taxík nezpůsobí kalamitu v marseillských ulicích.

"Chci, aby okolo něj bylo tolik policistů, aby přes ně neuviděl moře." Tak já se přiznám, že Nepřítel číslo 1 mě hodně, ale opravdu hodně nebavil. Ani ty rodinné trampoty s dětmi tomu nepřidaly, takže vše muselo zachránit ladění radaru na vysokou citlivost, součástky z Concordu v taxíku, sjetý trampolínový mistr Gibert a samozřejmě Korejec maskovaný za Djibrila Cissého.

"Unesla ho banda Santa Klausů, ozbrojených až po uši." Mně by to asi nedošlo, ale bystrý mozek komisaře Giberta hned odhalil, že by to mohl gang Santa Klausů. Nejen za to má můj velký obdiv. Jinak mne nejvíc pobavil souboj taxíku s TGV, dopravní prostředky šikmookých Santa Clausů a samozřejmě stopující černý policajt v Marseille. To bylo tak skvěle rasistické, pravdivé a zábavné.

"Fanda Arsenalu. Jako bych neměl dost důvodů k pohrdání." Mně se tedy fotbal Arsenalu vždycky líbil, takže u masového vraha bych asi našel lepší důvod k tomu, abych mu rozvinul červený koberec na cestu za mříže. Nicméně tohle bylo osobní, vrahoun byl perfektní a Moriarty vstoupil na scénu, takže za mě spokojenost.

"Mám vztek, protože podezřelí došli. Aspoň prozatím. Tenhle se mi tak líbil." Smrt dobrovolné bordelmamá s úchylkou pro charitu slibovala o kousek víc, než nakonec nabídla. Nicméně Sherlockovo rozcupování manželovy historky stálo za to a zúčtování s agentem se mi taky dost líbilo.

"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných.

"Než vyhodíme dalších pět táců za to, abychom zjistili, co si dá k večeři, odvolej lidi a já se ho zeptám." Jsem zastáncem práva, takže v souboji Nicka, poldy s kukučem zlobivého kluka, a Maca, ex-dealera hrajícího na city, bych chtěl být tím třetím. Tím, co se směje. A to zcela konkrétně směje se v posteli se slečnou Vallenari. Ta se mi moc líbila. A hned po sexu s ní, bych si šel zahrát ping pong se zpívajícím drogovým dealerem Carlosem, protože tak mi to připadá zábavné. Já mám prostě Tequila Sunrise rád a vždycky, když zapomenu, jak to vlastně dopadne, se na něj podívám znovu. Naštěstí paměť slábne, takže ho ještě několikrát uvidím.