Jara.Cimrman.jr

Násilně našroubované texty na staré hitovky mi příliš nevadí, když v sobě mají dostatek vtipu. Jenže v tomto případě je to spíše tragédie a nekonečně opakované výkřiky opuštěného byznysmena "Krysy snad ji lapnou" mne tedy vůbec nebavily. Takže ty hvězdy jsou spíše za hlodavce, z nichž mne zaujal zejména krysí švihák Jürgen.

Nejsem takový hrdina, abych dobrovolně podnikal cesty vlakem. Již legendární japonský železničář Kawasaki, ten s měkkým krátkým, totiž věděl, že může být ve vlaku okraden, může na něj v kupé číhat blecha anebo ho může v tunelu někdo přivést do jiného stavu. Nic z toho nechci zažít a o amerického tajného agenta, který by mne ochránil, ve vlaku prostě nezakopnu. Ten si radši vyrazí do nějakého toho westernu, který je tedy spíše detektivka, a tam zavěsí nějaké ty bulíky na nos politikům, indiánům i gangsterům, což vyžaduje nějaké to falešné hraní, běhání po jedoucím vlaku a užívání nezábavné pyrotechniky. Mne to tedy vlastně celkem bavilo, ale zase ne tolik, abych si podle jízdního řádu Českých drah naplánoval výlet vlakem s dvojitým přesedáním.

"Ó, jak tragicky se mýlí ti, kdo se obávají zmrtvýchvstání bolševika s hvězdou na čepici! Bolševik už dávno nelpí na partajní knížce. Povětšinou nejenže není ve své rodné straně: nebude dokonce tuto stranu ani volit! Pravý bolševik sedí dnes ve správní radě nebo na jiné klíčové pozici. A nesedí-li přímo ve vládě nebo v parlamentu, je nepochybně zaměstnán uplácením poslanců." napsal Karel Kryl v roce 1992 v Zemi Závist. Tehdy jsem při honbě za prvními výdobytky kapitalismu neměl čas na myšlenky pesimistického Kryla a tak se mu omlouvám za to, že jsem ho znovu začal poslouchat až dlouho po jeho smrti. Jenže on od začátku viděl, co se tady děje, hlasitě to komentoval a proto byl umlčen. Já jsem od té doby vděčný za vše, co po něm zbylo a i když všem jeho veršům nerozumím, tak si je nechávám projít hlavou. A v tomto snímku mne pobavilo hlavně to, kolik písniček napsaných proti minulému režimu se hodí i na dnešní dobu.

"Chodili po kolejích po Strahově, kde bydleli, a tam vykládali, že nejlepší punková v Praze a v celejch Čechách je Visací zámek. No a nakonec se ukázalo, že už ta fáma byla tak slavná, že tu kapelu bylo nutno zkrátka vytvořit." A pak už se to jenom sypalo - první koncert zrušený kvůli úmrtí Brežněva, bezvadní archiváři z STB, vyvolání "sametové" revoluce, zatčení kvůli Greenpeace, včelařství v Nepálu, zámkománie v Japonsku a všechna ta sláva, o které si mohli The Beatles jenom nechat zdát. Tak přejme Lence Kořínkové její pohádkové zbohatnutí a užívejme si spousty archívních záběrů kapely a vlastně i těch, které v době natočení tohoto snímku ještě neexistovaly. Vždyť je to sranda a pro tu stojí za to žít.

Punk má provokovat a tuto skladbu považuje za provokativní deset z devíti kandidátů na prezidenta. Je pravdou, že vševědoucí Václav Klaus mne štval v podstatě celý svůj politický život, tedy s čestnou výjimkou boje proti nesmyslu zvanému EU, a tak si tuto "poklonu" od Visáčů rozhodně zasloužil. Jen se k tomu určitě dal sestříhat lepší klípek, protože vtipných materiálů s tímto "vyvoleným" jedincem je hodně. Mně by chutnaly hlavně záběry podobné tomu gay střihu z České sody.

Kurvadrát na kvadrát je velmi zajímavý rým a rozhodně v tom tentokrát nezůstal sám. Zajímavý je totiž celý klip plný fórků a narážek, ale na mou jednoduchou punkovou duši je až příliš přeplácaný. K přímočaré hudbě s přímočarým textem by mi zkrátka chutnal o něco přímočařejší klip, ale jestliže to kluci cítili takhle, tak mi nezbývá než popřát jim do další padesátky uchování punkového rytmu v duši.

Holky, lidi i já říkám, že klasický punk je někde trochu jinde, ale to je v tomto případě naprosto jedno. Mne totiž naprosto pohltil optimistický klípek o tom, že i týpek s odpadkovým košem na zádech si může najít ideální protějšek, vynikající text rozhodně nic nepokazil a ani to, že ten nářez je spíše punkrockový, výsledku nedokázalo ublížit.

Já vím, že všechno má svůj čas a spěchat nemá cenu, ale přesto často spěchám a nestíhám. Asi se budu muset mentálně vrátit do doby tohoto punkového nářezu, který má v rámci žánru možná až příliš chytrý text, ale jednoduché zachycení kapely v koncertním pohybu svou sílu rozhodně má.

Nepatřím mezi největší světové propagátory nezřízeného pití alkoholu, kouření cigaret ani nechráněného sexu s osobami neurčitého pohlaví, takže si ani nemohu vybrat, zda chci raději zemřít na rakovinu, cirhózu či obyčejný syfilis. Patrně zvolím poněkud fádní smrt stářím a budu přitom vzpomínat na to, jak jsem kdysi na Cigára řádil na koncertech. Navíc si myslím, že se klip k této skladbě vydařil, přičemž zejména kontrast mezi symfoniky a kapelou popíjející lahváče je vynikající.

Když v roce 1988 vydal Supraphon Hymnu šibeničních bratří s Podvedenými kameloty jako první punkový singl v ČSSR, tak to bylo nejradostněji utracených 12 Kčs v mém socialistickém životě. Druhou věcí je, že ten houmlesácký videoklip se příliš nepovedl, ale nostalgie je nostalgie a ty Freitagovy bicí z úvodu skladby mne vždy dokáží divoce rozpohybovat.