Jara.Cimrman.jr

Ačkoli mám punkrockové kořeny, tak proti Madonně toho obvykle moc nemám. Tohle však hudebně proběhlo zcela mimo chápání mých uší, pestrobarevnost klipu mi zase zlehka podráždila oči, ale přesto si troufnu odhadnout, že kdyby všechny ženy ve věku 56-ti let disponovaly sex-appealem jako Madonna, tak by na tom světě nebylo zase až tak zle. A ten fórek s vrzáním do rytmu mne celkem pobavil.

Až v den mé předpokládané smrti začnou kolem mne pobíhat Andělé všedního dne a dávat mi všelijaká vnuknutí, tak pochopí marnost svého jednání. Jsem totiž chlap, který nechápe náznaky, vlastní pocity jsou mu ukradené a Anděla by nepoznal, aby kdyby od něj dostal nafackováno křídly. Tohle zkrátka nebyl snímek pro mne, protože nejsem takový masochista, aby mne bavilo sledovat životní trápení několika lidí najednou a pochvalovat si přitom, že jsem v tom marastu zahlédl jakousi naději.

Kovový Chappie mne nebavil ani jako plačící dítě, ani jako gangster se zlatými řetězy na kapotě a ani jako programátor. Stejně tak mne nebavil Taťka, Mamka, Stvořitel a ani Zlý pán, který uřezává ruce. Mne toho prostě bavilo hodně málo a pokud si jednou budu chtít domů pořídit samostatně myslící plechovku, tak to rozhodně bude Johnny pětka a nikoli tento pomatený imbecil.

Tak tu zásilku od Johnny Expressu expresně ruším, protože jsem hrdý Pozemšťan a svou Zemi si snad dokážeme zničit sami. Přesto se mi tento způsob doručování líbil a všem fialovým jednoočákům přeji, aby si našli lepší místo k bydlení. Třeba ČR letos nabízí 1.500 míst pro uprchlíky a tyhle potvůrky vypadaly poměrně civilizovaně.

Je krásné být zlým, neboť všichni hollywoodští padouši jsou britové, co jezdí v Jaguarech. Tak to alespoň tvrdí tato reklama, takže potenciálním zákazníkem pro koupi nového vozu uvedené značky patrně nebudu. To nevadí, protože bych si ho na zdejších panelkách stejně rychle rozbil. Takže zatím za tři hvězdy a pokud se jednou stanu hollywoodským padouchem, tak něco přihodím.

Otevřít či neotevřít? Jasně, že otevřít, protože jinak by to byla nuda, ale já bych tu krabici stejně neotevřel. Jednak proto, že si to její majitel nepřál, jednak proto, že nejsem příliš zvědavý a hlavně proto, že už nyní vím, co by mne čekalo. Děkuji, nechci. A tento kraťas je jen taková hravá blbůstka, která sice neuškodí, ale podruhé se drbat ohromným palcem za miniaturním uchem nebudu.

Kdo chce vidět Marvana šplhat po laně nebo Kemra házet oštěpem, tak má v tomto snímku jedinečnou příležitost. Já mám sport rád a proto jsem smutný z toho, že sehnat pár lidí na fotbálek nebo nohejbal je takřka nadlidský úkol, neboť se při sportování nepoužívá tablet ani nekouří jointy, takže to vlastně ani není zábava. V tomto snímku se pouze podporuje tělesná zdatnost a proti tomu já nic nemám, protože se to dělá s úžasně naivní pozitivitou. Jinak snímek nabízí jen drobný náznak romance, pozitivní přínos sportu pro pracovní výkonnost a párek hooligans v důchodovém věku, což sice není moc, ale jistě to pomohlo ke splnění plánu první pětiletky.

"Metz nehrál falešně. To ty, Ericsone. Ale to on nevěděl. A to stačí." Mám mimořádně vyvinutej talent pro ztrácení klíčů, dezorientaci v čase a podvrtnutí kotníku na kluzký podlaze. Navíc jsem majitelem slušně vyvinutýho hudebního hluchu, ale kdybych byl vlastníkem jakéhokoli smysluplnýho talentu, tak bych byl rád, kdyby se mne ujal někdo podobnej jako dirigent Fletcher. Ten by ze mne svými metodami jistě dostal daleko víc než jen pouhý maximum. Vždyť z toho člověka stříkalo charisma na všechny strany a já se stavěl do pozoru při každým jeho zvednutí ruky. Hudební čísla mne naprosto fascinovala, sváděla mne k bubnování na imaginární bicí a kdyby se jednalo o něco méně akademičtějšího než je jazz, tak bych patrně o pátý hvězdě zauvažoval.

Není Wolf jako Wolfe. Oba sice řeší problémy, ale s naprosto rozdílným výsledkem. Winston Wolf přijíždí na místo za 9 minut a třicet sedm sekund, dá si kávu, jednoduše rozdělí úkoly a smaže stopy navždy. Charlie Wolfe se dostaví za jednu až dvě hodiny a rozehraje složitý plán, ve kterém se místo pro chybu vždycky najde. Já se přitom celkem bavil, ale těch naivních zvratů tam bylo celkem dost a rozhodně mne nepotěšila skutečnost, že jsem viděl více mrtvých lidí než živých klokanů. To se u australského snímku neodpouští, i když úchvatná příroda o odpuštění žadonila celkem přesvědčivě.

Člověka obvykle potěší, když slyší o neštěstí a ještě lepší je, když to neštěstí vidí. Já mám ale radši něco pozitivnějšího, takže černou kroniku nečtu, na zprávy na Nově se nedívám a tohle ničení zdraví a materiálu jsem zahlédl spíše omylem. Ono by se mi to nakonec určitě líbilo, tedy kdyby se záběry lidského selhání neustále zpomaleně neopakovaly a zbytečně se tak nenatahovala stopáž viděného přibližně na pětinásobek.