Jara.Cimrman.jr

"Nakapal jsem si do nosu tolik eukalyptu, že mě ve snu napadla vzteklá koala." Sluha Niles je boží a s tím ostatním mám trochu problém. Zejména chůva Fran je mi sympatická natolik, že bych ji na rok zaplatil do služby svému největšímu nepříteli. Bohužel žádného nemám, takže může dál sloužit u nudného pana Sheffielda a já si budu dávat velký pozor na to, abych zašel na návštěvu pouze ve chvílích, kdy v domě řádí Niles a ostatní jsou pryč, zticha nebo stávkují na sociálce.

"Ty myslíš toho mýho bambána pro tu svoji bembeřici?" Ač je to k nevíře, tak i já si matně pamatuju, že jsem kdysi býval mladý. A že jsem toho nakecal o stříkání, tedy než jsem skutečně začal stříkat. To sem asi nepatří, ale být za mých mladých let v módě prkna, tak bych se na nějakém určitě pokusil zabít. A určitě bych se přitom vykašlal na Randyho s Jáchymem a užil bych si to s Klárou a Terezou. Jenže u té obrazovky to tak nějak nebylo ono, ale kdybych byl o pár desetiletí mladší, tak ty to třeba i mohla být jízda mého života. Ale spíš ne, protože jsem dosud neodhalil, jak se na snowboardu pluží.

"Nejste spolu desítky let, to vás každej soudce rozvede po esemesce." S Hodinovými manželi mi bylo trapně i vtipně, tak snímek hodnotím průměrnými třemi hvězdami, i když průměrný není. Je skvělý a hrozný. Skvělý je ve chvílích, kdy hraje pohodová muzika a na scéně jsou Akvabeláci, Jehovisti, zlatokopka Janka nebo její slovenský pivař. Ten je skutečně dokonalý. Horší je to ve chvílích, kdy se řeší vztahy, podezřívání, antidepresiva a sny. To mi trošku lezlo krkem. Proto si asi vyměním anděla a pokecám si se svým stresem, aby bylo jasné, že jsem si z tohoto snímku něco odnesl do života.

"Oceán není obchod se šperky." To mohu potvrdit, protože já jsem byl v Černým, Jaderským i Středozemním moři nejméně deset metrů od břehu a nic vzácnýho jsem nenašel. A to jsem byl vybaven zánovním šnorchlem. Jsou však šťastlivci, kteří našli a pak si museli trošku zabojovat o poklad či o život. Dříve mě to bavilo i napínalo, ale projekce po letech mi odhalila, že na můj vkus Hlubina obsahuje množství nekonečnejch podvodních scén a dramatická linka skoro vůbec nefunguje. Zejména proto, že největší drama je pomalování těla slepičím pařátem. To bych se asi uřehtal k smrti, ale Miss mokrý tričko Gail přitom vypadala skutečně vystrašeně. Oni vlastně všichni ti voodoo násilníci byli hrozně směšní, ale Gail mě prostě přinutila, abych vydržel do konce. A tak jsem vydržel a nakonec jsem se naučil, jak na někoho poštvat žraloky, takže to příští rok na Balatonu určitě zkusím.

"Prosily: Vem si mě! A já si je bral." Mám slzu v oku, když zkušenej sběratel naivně zaparkovanejch bouráků plní přání jejich karburátorů. Mám totiž auta rád, ale zatím čekám až v OBI poněkud zlevní soupravu určenou k jejich kradení. Zatím mohu pouze konstatovat, že házení klacků pod nohy v podání policie, konkurence i čtyřnohýho klíčkožrouta nebylo vyloženě špatný, ale od luxusních aut a prvoligový herecký sestavy bych čekal trošku víc zábavy.

"Zpívej a neposkakuj." Tučňáky mám rád a není to kvůli jejich zpěvu světových hitů, ale pro roztomilé kolíbání a sjíždění kopců. Proti stepujícím jedincům tučňáka královského taky nic nemám, ale na můj vkus je to celé málo optimistické a jelikož jsem nepříliš bystrý, tak pro mne bylo takřka nemožné najít v tom nějaký humor.

"Chtějí změny, no tak ty Židy postřílíme. To je dobrej nápad." Proč Židy za války plynovat, když je chce sponzor ve filmu postřílet? Není důvod mu nevyhovět, protože Howard Prince je skutečně skvělý autor a i když je negramotný, tak filmové scénáře chrlí jeden za druhým. Mě to hodně bavilo, ale nejlepší na tom byla skutečnost, že v době mccarthismu byli lidé podezřelí z podpory komunismu zapisováni na Seznam, který oficiálně neexistoval, takže nebylo možné je z něj vyškrtnout. Na to si Výbor pro neamerickou činnost dával velký pozor a já vzdávám poctu těm autorům ze Seznamu, kteří si tímto snímkem rýpnuli do ctihodného Výboru.

"Nechtějí maniaka. Chtějí kouzelného prince. Jasný? Někoho hezkého a hodného." Fakt tomu tak v padesátých letech bylo? To je milé. Takže zpěvák musí být krásný, snědý, černovlasý a všechno ostatní už zařídí manažér. Mě tedy Vincent Vacarri svým jedinečným koučováním mladých talentů dost bavil, ale byl na to sám. Asi proto, že nejsem třináctiletá fanynka, které by z těch vymaštěných osmahlých princů zvlhly kalhotky. Nicméně pan manažér to má za výbornou.

"Džedžim džaunym meztem dže Praha." Správně, chlapče, hezky to čteš. Ano, jejím hlavním městem je Praha. Cizinci si s češtinou poradili vskutku brilantně. Nicméně tohle je spíš zábava než nějaký objektivní pohled na Českou republiku. Vyzvěte mě totiž, abych řekl cokoli o Zimbabwe a já budu mlčet, i když vím, že hlavní město je Caracas, mluví tam persky a platí rublem. Ale abych to se vrátil k pořadu, tak se mi líbily zejména epizody s jídlem, přičemž zejména hluboké bádání nad knedlíkem bylo jedinečné. A samozřejmě zdravím popelnici Chrise z Mauricia. Tomu člověku chutná všechno a nikdy nikdo nemluvil o podivných pochoutkách české kuchyně tak hezky jako on. Snad to jeho netrénovaný žaludek přežije.

"Radare, ať je to cokoliv, podepiš, zruš to nebo objednej pět dalších." Asi si vyrazím do MASHe 4077 zahrát poker ... tedy vlastně zúčastnit se konference. Jen se obávám, že místní pravidla jen tak nepochopím. Tentokrát tam byla zábava, ve které vyhrál ... psychiatr major Freedman s neprůstřelným gaučem.