Jara.Cimrman.jr

"Nevím, jestli tě mám zastřelit nebo adoptovat." Nově vytvářený vztah prašivého slepého všiváka plukovníka Sladea a slušňáckého studenta Chrise mě bavil svou oscilací mezi láskou a nenávistí. Stejně tak jsem si užíval tančení tanga, jízdu ve Ferrari i skvělou obhajobu, ale občas jsem přitom zakopnul o nezajímavou scénu a dokonce na mě vykoukla i paní Nuda. Jsem však pozitivní člověk, takže jsem vlastně rád za to cukrkandlové finále a zaokrouhluju za něj o dva cípy nahoru.

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl.

"Dvě stě mužů proti vašemu chlapci je pro nás prohraná válka?" Nebyla by, šerife, kdyby byla vedena ve tvém městě, ale v horách je to jiné. Tvá gumoléčba, vodoléčba a břitvoléčba osvěžila Rambovi paměť a najednou je ovládání střelných, bodných a sečných zbraní zase tak snadné. Já Rambovi rozumím, protože jsme si fyzicky hodně podobní. Já jsem sice o půl metru vyšší, mám výrazně viditelněji vypracované břišní svaly a vlasy mám ... teda spíš nemám. To je jedno. Jsme zkrátka dvojčata k nerozeznání, takže když se ocitne v nesnázích, tak mi vždycky zavolá a já mu dobře poradím - sejmi je všechny, Johne.

"Jediné, co se dá dělat je soustředěná meditace. A půjčte si terapeutické prase z 2Y." Agent Reed se evidentně nedíval na to, když se detektiv Kimble před lety pokoušel zkrotit dítka školkou povinná. A pokud se díval, tak se z toho nepoučil. Takže tady máme podruhé to samé a není to příliš vtipné ani napínavé. Má to však skvělou ředitelku, která dobře ví, že rukama se nebije (od toho jsou basebalové pálky) a také Olivii, která sice vypadá spíše jako striptérka hrající si na učitelku, ale s tím už se dospělý chlap určitě nějak vyrovná.

"Dám si pozor, abych do obřadu nenarazila na jiného muže." Tak tohle pravidlo 6 by patrně většina nevěst ve svůj velký den dodržela, ale Esther si ještě před obřadem stihla zaskotačit s ženichovým bratrem. Ta fajn, zápletka je na světě a světe div se, když mají krásní lidé rádi sex, tak jsou nemocní. A když jsou nemocní, tak se musí léčit. Tedy já o tom moc nevím, ale kdyby dívky skákaly za mým úsměvem samy do postele, tak bych uvažoval o spoustě věcí, ale léčení by to nebylo. Tady se však léčí 90-ti denním půstem a to nemůže fungovat ani v německé romantické komedii. Taky to nefunguje, ale párkrát jsem se zasmál, za což může zejména báječně tupý a nadržený fotbalista Carlos.

"Byl jsem stvořen, abych tě miloval, baby, a ty jsi byla stvořena, abys milovala mě." Až takhle triviální je text této klasické rockové vypalovačky. Já ji mám rád, i když už nezní zdaleka tak razantně, jako při našem seznámení. Více mi však vadí skutečnost, že Paul Stanley vypouští z úst evidentně jiná slova, než která znějí z reproduktorů. A taky mi vadí, že neslyším smyčce zmalovaných symfoniků, ale to je možná problém mých uší. Jinak je to fajn a tak z nostalgie zaokrouhluju nahoru.

"U všech faraonů. Dívenko, snesu žáby, kobylky, brouky, cokoliv kromě vás." Tak to já bych na egyptoložku Evelyn určitě nebyl tak zlý. Ona je sice trošku nemehlo, ale poměrně sympatické. Přesto by mě k návštěvě faraonovy hrobky nepřesvědčila. Není to proto, že bych měl nějaký nepřekonatelný odpor k bohatství, ale nemám zájem o setkání se zafačovaným nájemníkem. Ono to setkání sice nebylo vyloženě špatné, přednosti ani zadnosti Anuk-Su Namun nejevily žádnou známku chyby, dokonce i nějaký ten vtípek jsem při něm zaslechl, ale z nějakého mimořádně záhadného důvodu jsem se při tom zběsilém pobíhání nijak zvlášť nebavil.

"Ty jsi na tý škole kvůli talentu, kdežto já tady už čtvrt roku předstírám inteligenci." Studentské problémy budoucího MUDr. Šafránka mne zastihly chvíli před nástupem na vysokou školu a tak se musím přiznat, že jsem z nich opravdu svědomitě čerpal. Zejména se jednalo o soužití s něčím podobným jako byl Numira Cassa Tomba alias Mireček, dále jsem rychle odhalil studentku zaujímající pozici Vendulky Utěšitelky a nejvíce mne obohatilo schéma Leffingwellova psacího stolu s modifikaci dle Bronschteina. Jen si nejsem jist, zda byl dobrý nápad přesunout poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky výhodnější polohy v sektoru B5, protože já bych hromádku učebnic ze sektoru A5 dal na uvolněnou A2, zápisník by pak mohl být v ergonomicky stejně výhodném sektoru A5 a student by si pak mohl svobodně vybrat, na kterou pozici ze zcela volného sektoru B mu upadne hlava.

"I kdybych rozlišoval, jestli jsou darebáci černí, žlutí, nebo hnědí, stejně bych je zastřelil. Kdyby byli bílí, tak bych je odvezl domů a proč? Protože jsem rasista." Tak tomu říkám názor, se kterým se dá pouze souhlasit ... tedy když jste bílý detektiv a práce vám už trošku leze na mozek. Mě tedy detektiv Ludlow svým neskrývaným rasismem zaujal a taky mě zaujalo, kterak si jeho oddělení samo pere špinavé prádlo. Jinak to bylo jen zobrazení toho, kterak prorůstá organizovaný zločin do řad policie. A to je stejné v Los Angeles, v Londýně i v Plzni a mě už to moc nebaví.

"Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic." Tak se předpisovně hlásilo v lidově-demokratické armádě. Švandrlíkovi pétépáci zkrátka dokázali samizdatově pobavit celý národ a já jsem statečně pod peřinou řval smíchy. Filmu se tu bujarou "armádní" atmosféru podařilo celkem zachytit, ale když už "se to může" tak mě to baví o trošku míň. Přesto budu pozdravovat soudružku hraběnku, malovat Žižku minimálně s lehkým kulometem v rukou a plížit se radostně, protože terazky je tu majorom jakési zmatené individuum, jehož vepři boubelatí rozhodně nejsou pro srandu králíkům.