Jara.Cimrman.jr

Nejsem takový hrdina, abych dobrovolně podnikal cesty vlakem. Již legendární japonský železničář Kawasaki, ten s měkkým krátkým, totiž věděl, že může být ve vlaku okraden, může na něj v kupé číhat blecha anebo ho může v tunelu někdo přivést do jiného stavu. Nic z toho nechci zažít a o amerického tajného agenta, který by mne ochránil, ve vlaku prostě nezakopnu. Ten si radši vyrazí do nějakého toho westernu, který je tedy spíše detektivka, a tam zavěsí nějaké ty bulíky na nos politikům, indiánům i gangsterům, což vyžaduje nějaké to falešné hraní, běhání po jedoucím vlaku a užívání nezábavné pyrotechniky. Mne to tedy vlastně celkem bavilo, ale zase ne tolik, abych si podle jízdního řádu Českých drah naplánoval výlet vlakem s dvojitým přesedáním.

"Ó, jak tragicky se mýlí ti, kdo se obávají zmrtvýchvstání bolševika s hvězdou na čepici! Bolševik už dávno nelpí na partajní knížce. Povětšinou nejenže není ve své rodné straně: nebude dokonce tuto stranu ani volit! Pravý bolševik sedí dnes ve správní radě nebo na jiné klíčové pozici. A nesedí-li přímo ve vládě nebo v parlamentu, je nepochybně zaměstnán uplácením poslanců." napsal Karel Kryl v roce 1992 v Zemi Závist. Tehdy jsem při honbě za prvními výdobytky kapitalismu neměl čas na myšlenky pesimistického Kryla a tak se mu omlouvám za to, že jsem ho znovu začal poslouchat až dlouho po jeho smrti. Jenže on od začátku viděl, co se tady děje, hlasitě to komentoval a proto byl umlčen. Já jsem od té doby vděčný za vše, co po něm zbylo a i když všem jeho veršům nerozumím, tak si je nechávám projít hlavou. A v tomto snímku mne pobavilo hlavně to, kolik písniček napsaných proti minulému režimu se hodí i na dnešní dobu.

"Chodili po kolejích po Strahově, kde bydleli, a tam vykládali, že nejlepší punková v Praze a v celejch Čechách je Visací zámek. No a nakonec se ukázalo, že už ta fáma byla tak slavná, že tu kapelu bylo nutno zkrátka vytvořit." A pak už se to jenom sypalo - první koncert zrušený kvůli úmrtí Brežněva, bezvadní archiváři z STB, vyvolání "sametové" revoluce, zatčení kvůli Greenpeace, včelařství v Nepálu, zámkománie v Japonsku a všechna ta sláva, o které si mohli The Beatles jenom nechat zdát. Tak přejme Lence Kořínkové její pohádkové zbohatnutí a užívejme si spousty archívních záběrů kapely a vlastně i těch, které v době natočení tohoto snímku ještě neexistovaly. Vždyť je to sranda a pro tu stojí za to žít.

Punk má provokovat a tuto skladbu považuje za provokativní deset z devíti kandidátů na prezidenta. Je pravdou, že vševědoucí Václav Klaus mne štval v podstatě celý svůj politický život, tedy s čestnou výjimkou boje proti nesmyslu zvanému EU, a tak si tuto "poklonu" od Visáčů rozhodně zasloužil. Jen se k tomu určitě dal sestříhat lepší klípek, protože vtipných materiálů s tímto "vyvoleným" jedincem je hodně. Mně by chutnaly hlavně záběry podobné tomu gay střihu z České sody.

Kurvadrát na kvadrát je velmi zajímavý rým a rozhodně v tom tentokrát nezůstal sám. Zajímavý je totiž celý klip plný fórků a narážek, ale na mou jednoduchou punkovou duši je až příliš přeplácaný. K přímočaré hudbě s přímočarým textem by mi zkrátka chutnal o něco přímočařejší klip, ale jestliže to kluci cítili takhle, tak mi nezbývá než popřát jim do další padesátky uchování punkového rytmu v duši.

Holky, lidi i já říkám, že klasický punk je někde trochu jinde, ale to je v tomto případě naprosto jedno. Mne totiž naprosto pohltil optimistický klípek o tom, že i týpek s odpadkovým košem na zádech si může najít ideální protějšek, vynikající text rozhodně nic nepokazil a ani to, že ten nářez je spíše punkrockový, výsledku nedokázalo ublížit.

Já vím, že všechno má svůj čas a spěchat nemá cenu, ale přesto často spěchám a nestíhám. Asi se budu muset mentálně vrátit do doby tohoto punkového nářezu, který má v rámci žánru možná až příliš chytrý text, ale jednoduché zachycení kapely v koncertním pohybu svou sílu rozhodně má.

Nepatřím mezi největší světové propagátory nezřízeného pití alkoholu, kouření cigaret ani nechráněného sexu s osobami neurčitého pohlaví, takže si ani nemohu vybrat, zda chci raději zemřít na rakovinu, cirhózu či obyčejný syfilis. Patrně zvolím poněkud fádní smrt stářím a budu přitom vzpomínat na to, jak jsem kdysi na Cigára řádil na koncertech. Navíc si myslím, že se klip k této skladbě vydařil, přičemž zejména kontrast mezi symfoniky a kapelou popíjející lahváče je vynikající.

Když v roce 1988 vydal Supraphon Hymnu šibeničních bratří s Podvedenými kameloty jako první punkový singl v ČSSR, tak to bylo nejradostněji utracených 12 Kčs v mém socialistickém životě. Druhou věcí je, že ten houmlesácký videoklip se příliš nepovedl, ale nostalgie je nostalgie a ty Freitagovy bicí z úvodu skladby mne vždy dokáží divoce rozpohybovat.

Ačkoli mám punkrockové kořeny, tak proti Madonně toho obvykle moc nemám. Tohle však hudebně proběhlo zcela mimo chápání mých uší, pestrobarevnost klipu mi zase zlehka podráždila oči, ale přesto si troufnu odhadnout, že kdyby všechny ženy ve věku 56-ti let disponovaly sex-appealem jako Madonna, tak by na tom světě nebylo zase až tak zle. A ten fórek s vrzáním do rytmu mne celkem pobavil.