Jara.Cimrman.jr

Být bílý, štíhlý a bohatý, tak bych se za sebe u tohoto protirasistického muzikálu musel trošku stydět. Naštěstí jsem již úspěšně načal druhou stovku kilogramů a tak mohu s klidem prohlásit, že mě na této rozjuchané zábavě baví v podstatě všechno - Travoltovy rozvlněné špeky, Marsdenovo cenění ultrabílého chrupu, Walkenovy ptákoviny i krásná zlotřilost Michelle Pfeiffer.

Každý zasloužilý polda by měl před odchodem do důchodu zastřelit pár zmetků, aby se světu lépe dýchalo a stát ušetřil nějakou tu kačku na výsluhách. Takový námět mě zaujal a ani provedení mi nepřipadlo zdaleka tak mizerné, jak zdejší komentáře napovídají.

Neskutečně pozitivní snímek, ve kterém dobračisku se sebevražedným nápadem omlátí anděl všechny jeho dobré skutky o hlavu tak nekompromisně, až se mu v ní rozsvítí. Něco tak naivně lidského už v dnešní době snad ani nelze natočit.

"Ayrton má malý problém. Myslí si, že se nemůže zabít!" Ayrton Senna byl famózní pilot, který se bez rozmýšlení vrhal do každého souboje a tento dokument mu vystavěl podařený náhrobek. Jelikož jsem však sledoval F1 v průběhu celé kariéry divokého Senny i poklidně kalkulujícího Prosta, tak mi nezbývá, než označit dokument za nepříliš objektivní, protože kdyby se jmenoval Prost, tak by byl pohotově k dispozici diametrálně odlišný pohled na věc. Ti dva si zkrátka neměli co vyčítat, ale jejich souboje byly tím nejlepším, co F1 ve své historii nabídla.

"Představ si, že jsem řekl to, co jsem měl říct a teď bych s tebou chtěl mít co nejdříve pohlavní styk." Mám rád čísla, jelikož bez politických úprav nelžou a dá se jimi vyjádřit cokoli. Proto jsem se na film o geniálním matematikovi těšil asi víc, než jsem měl. Z hlediska čísel funguje snímek bezvadně, ale často ukazovaná skutečnost, že génius a blázen jsou dvě od sebe těžko rozpoznatelné osoby, dokonalému zážitku poněkud podrážela nohy.

"Praštil jsem s univerzitou. Řekl jsem, že chci pěchotu, bojovou jednotku, Vietnam." Setkání naivity s realitou obvykle dost bolí. Třeba takový odhodlaný uctívač hvězd a pruhů Chris právě odjel chránit americké hodnoty do Vietnamu. Do Vietnamu? Nad tím je třeba se zamyslet, proč se ty slavné hodnoty chrání ve Vietnamu, Korei, Sýrii, Libyi, Afghánistánu, Iráku a podobně. Odpověď je snadná - válka vytváří zisk, takže se bude válčit a lákat náborovými letáčky. Tady se Stoneovi podařilo dráždit kobru bosou nohou, ukázat skutečnou válku i odhalit charakter hrdinů. Bylo to zkrátka skvělé, jen je mi z toho trochu špatně. Těm, kteří chystají další války, je to ale srdečně jedno, protože dolary šustí a o to tady jde.

Americká krása je velmi nebezpečný film pro rodiny, ve kterých ve stínu pantofle žije pokrčený tvor podobný Lesterovi Burnhamovi - muž vlastnící jedinou věc a to krizi středního věku. Po zhlédnutí tohoto snímku by se totiž mohl narovnat, vykašlat se na potřeby rodiny a začít si užívat života. I já začínám pociťovat sílu, vylézám ze své ulity, vrhám suverénní pohled na manželku a hrdě odcházím žít. Večer se zase pokorně vrátím, ale jak říkám, je to nebezpečný film.

"Já jsem jeden z těch, co vypadají vždycky podezřele." Kdepak Normane. Ty vůbec nevypadáš podezřele, takže kdyby mne nějaká sympatická slečna s kradenými penězi požádala o úkryt, tak Batesův motel mohu jenom doporučit. Ty i matka se totiž umíte o hosty postarat tak dokonale, že vám z toho ubývají koupelnový závěsy. Já se tedy přiznám, že mě Psycho nevyděsilo k smrti ani napoprvé, při reprízách mě chvílemi i trošku nudilo, ale ten Normanův závěrečnej úsměv je prostě dokonalej.

"Lůno ženy je brána do pekla." Snímek je to skvělý, hodně působivý, jen té deprese je na můj vkus trochu moc. Nicméně naši moudří, spravedliví a rozhodně neúplatní politici se na něj měli podívat dřív, než vrátili církvím její poctivě nakradený majetek ... a pro jistotu, aby je v poslaneckém klubu nenavštívil nějaký potomek inkvizitora Bobliga, vrátili i něco navíc. Díky, elito národa.

"Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil." Já si s čerty zažertuju rád, protože kaprál, kníže a Lucifer jsou naprosto dokonalí a proto mi zase až tak moc nevadí skutečnost, že zástupci dobra nemají příliš velký charisma, není s nimi tolik srandy a neštítí se peněz. Nikdo zkrátka není dokonalej, ani tato pohádka, ale na vánoce ji pravidelně řadím jako chod mezi oříšky, cukroví a řízky ze zlatýho prasete. A nyní jdu uchopit nejjasnější brk ...