Jara.Cimrman.jr

""Federální agenti sledovali Nickyho tak dlouho, až jim došel benzin." Nějaký ten fórek se v ruletě občas objevil, ale jinak se Capo di tutti capi Scorsese tradičně vykašlal na mé filmové choutky a aby mě naštval, tak vytvořil film, který milují všichni ostatní a já v něm tu auru výjimečnosti nedokážu objevit. Mě totiž mafiánské praktiky nikdy nijak zvlášť nezpříjemňovaly život, komentování děje přes rozhovory postav mi připadalo poněkud nepřehledné a za obětování tří hodin svého života jsem očekával mimořádný zážitek. Ten se nedostavil, i když jsem ho toužebně vyhlížel - tedy minimálně ve formě sexu s Ginger.

"Pokoušíte se ze mne něco dostat, agente Kujane?" Obvyklí podezřelí mě věrně doprovázejí mým filmovým životem. Oni mi ukázali, jak velký může být rozdíl mezi viděným, slyšeným a pravdou. Oni se po více než dvaceti projekcích proměnili z komplikovaně napínavého thrilleru ve výtečnou komedii. A to jen na základě drobných detailů, které v průběhu let pozvolna vyplouvají na povrch. Stojí za to se s tímto snímkem pomazlit, občas si ho promítnout před očima a nechat ho, ať si se mnou hraje.

Zajímavé nahlédnutí do života těch, jejichž život tepe v rytmu hromadění majetku a kteří svým pózerstvím nadšeně dávají najevo svou duševní zaostalost.

"Můžes si to tady rozdávat s mou ženou, když ona chce, můžeš sedět na jejím gauči, když to dovolí, ale nebudeš kurva čumět na mou televizi!" Člověk musí mít jasně srovnaný priority a to tady polda Vincent i zloděj Neil mají. Oba jsou sice mizerní partneři, ale houževnatí profíci a jejich souboj považuju za nejlepší ve svým oboru. Já při něm totiž upřímně fandím poldovi, aby chytil zloděje a zároveň zloději, aby prchnul poldovi a to se mi obvykle nestává.

Obvykle s vlky netančím, ale pokud bych si měl vybrat mezi opětovným sledováním Costnerova veledíla a tancem s vlčí smečkou, tak se dobrovolně vrhnu do nekoordinovaných vibrací svého těla. Adrenalin u mne totiž vždy hravě vítězil nad nudou a hlavně by to netrvalo tak dlouho.

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci.

Deprese, smutek, nuda a žádná zábava. Pro toho, kdo se včera vyklubal ze skořápky, to snad může být zajímavý pohled na problematiku drog. Mě však nebaví sledovat na obrazovce něco, co vidím v každodenním reálu a nějaké Aronofského vizuální mistrovství na mém pocitu zbytečně promrhaného času nic nezmění.

"Ty mě nezabiješ z nějakého pokřiveného smyslu pro spravedlnost a já tě nezabiju, protože na to je s tebou moc velká zábava." Nolan si svého Temného rytíře vymazlil do podoby, která uspokojí i přísně kritické oko. Já jsem netopýrovy eskapády nikdy moc neprožíval, ale tenhle příběh je příjemně promyšlený, skvěle zahraný a disponuje i dostatečným množstvím efektům, které musí uspokojit i diváka odmítajícího přemítat nad netriviálním dějem. Sice nevlastním řidičský průkaz na skupinu A, ale další projížďku na Batmanově nabušené motorce rozhodně nehodlám odmítnout.

"Na světě je 9 milionů teroristů a já zabiju zrovna toho, kterej má menší nohu než moje sestra." S pistolí v ruce, sarkasmem v ústech a dotěrností v genech se John McClane rozhodl překazit rafinovaný obchod poctivým teroristickým obchodníkům. Tak vítej, Johne, a veselé vánoce. Rád tě kdykoli znovu uvidím - třeba na letišti, v ulicích New Yorku, v kybernetickém neznámu nebo třeba v Černobylu. Všude nám bude fajn.

"Já ti neublížím. Jenom ti vymlátím mozek z hlavy." Rodinka Torranceových potkává v opuštěném horském hotelu zástupy lidí. Že by tu něco nehrálo? Neměl bych se už začít bát? Asi ano, ale když já to moc neumím. Nicméně Torrancova proměna vyrovnaného muže toužícího po klidu v šíleného mlátiče sekerou se mi líbila tak moc, že zbytek osazenstva si u mě ani neškrtl. Tedy kromě pana Kubricka, který si u mě škrtne vždycky.