Jara.Cimrman.jr

Dvanáct rozhněvaných mužů v uzavřené místnosti argumentačně dokazuje, že k natočení geniálně napínavého snímku není třeba astronomický rozpočet, několik trikových studií ani barevný film. Nikdy jsem neviděl tak skvělý film ze soudního prostředí, nikdy bych nevěřil ve svůj fascinovaný pohled na hádající se chlapy, do této doby jsem ještě nikdy film v půlce nevypnul, abych si ho dal hned znovu od začátku a poprvé jsem viděl, že počáteční stav 1:11 se dá za hoďku a půl bez velkých obtíží otočit. A to nehrála Barcelona s Houslicemi.

"Lidi musíte praštit palicí a pak najednou zjistíte, že jsou velmi pozorní." Tak v tom má John Doe pravdu a mě svými kousky hodně zaujal. Oni se snažili i oba detektivové, ale kukuč trpělivýho Somerseta mě chvílemi nudil a naspeedovaný Mills si zase občas zasloužil tyčí do palice. Já jsem měl jedinej problém s tím, že jsem se nikdy neprošel Dantovým Peklem a tak jsem se občas ztrácel v náznacích. A jelikož pravidelně páchám dva ze sedmi smrtelných hříchů, tak se začínám ohlížet, jestli mě nějakej pozemskej Bůh nehodlá sejmout obzvláště trýznivým způsobem. Takováto detektivka mi zkrátka chutná, ale přesto bych občas vyměnil pečlivý budování atmosféry za lehký zvýšení tempa.

"Říkají, že jsi svéprávnej. Víš, co to znamená? Povozíš se na blesku." Mám slabost pro zbabělé protekční pochcánky, takže mě strážný Percy Wetmore dost bavil. Hned bych mu nasadil svěrací kazajku a šoupnul ho do izolace. Ostatní strážní byli jen takový kompars, který se tvářil vznešeně, přihlížel zázrakům a chránil myš. Ovšem zázračný steroidový analfabet John Coffey byl úžasný. Chci ho mít doma v krabičce od sirek, až mi bude nejhůř. Ale stejně mě nakonec nejvíc bavily provokace vězně Billa Whartona, který té přípravě na popravy dodával alespoň trochu života. Jinak však musím smutně konstatovat, že i když je Zelená míle skvělý film, tak prostě nezvládám, když mě někdo chce tři hodiny v kuse dojímat.

Násilné snímky o zparchantěných mafiánech mne obvykle nechávají chladnými, ale tenhle má skvělou atmosféru, disponuje skvěle šeptajícím cappem di tutti capi a proměna usměvavého vojáčka v zakaboněného bosse rozhodně stojí za zkouknutí. Přesto se nehodlám stát pravidelným účastníkem oslav úspěchů organizovaného zločinu.

Dle zdejších komentářů se jedná o brilantně zrežírovanou perlu světové kinematografie, s čímž sice mohu souhlasit, ale pocitu nudy jsem se nezbavil ani po několika koukacích pokusech, jejichž smyslem bylo plnohodnotné docenění snímku. Možná je to tím, že už jsem mladý příliš dlouho na to, abych stavěl rebelii nad řád, ale spíše je to potvrzením skutečnosti, že u Formanových filmů jsem nikdy žádný umělecký orgasmus nezažil.

"Sterne, pokud tato továrna kdy vyrobí nábojnici skutečně vhodnou k střelbě, budu hrubě nespokojen." Sledovat tříhodinové černobílé drámo takřka bez známek jakéhokoli odlehčení, tak to skutečně není nic pro mne. Zvlášť, když to celé pojednává o týpkovi spokojeném s levnou pracovní silou, kterého se Spielberg rozhodl, v rámci nekompromisního tažení za Oscarem, obléct do oděvu svatého.

"Jmenuju se Forrest Gump a říkají mi Forrest Gump." Forrest Gump, geniální idiot s nekonečným fyzickým fondem, je pro mne nejdokonalejší postavou v dějinách filmu. Jeho klikatá cesta životem, doprovázená jedinečným soundtrackem, dokáže rozesmát v dojemných chvílích i dojmout uprostřed smíchu. Kdoví, kde by se svět v současné době potácel, nebýt Forrestových nevědomých zásahů do historie. Škoda, že jsme se nepotkali dříve a já jsem s ním nezainvestoval do nějaké ovocnářské firmy, co prodává nakousnutá jablka.

"Tvoje duše patří Bohu, tvoje prdel mě." Tak to by se mé zadnici asi nelíbilo, zejména když by si na ni dělaly nárok taky Sestřičky. Navíc to není spravedlivé, protože ve věznici Shawshank sedí jen nevinní. A jeden z nich Andy Dufresne mě hodně zaujal. Kdybych do podobného prostředí někdy zabloudil, tak chci taky dělat bachařům daně, otravovat instituce kvůli knihovně, šimrat nádvoří geologickým kladívkem a hlavně chci mít na cele plakát Raquel Welch z filmu Milion let před Kristem. Kdyby nebyl k dostání, tak z Bandolera nebo ze 100 pušek. Díky za inspiraci, protože tohle mě bavilo.

Chceš změnit svůj život k lepšímu pravidelným zaváděním sajrajtu do žil? Ano? Tak si nejdřív pusť Pavučinu a pak mi odpověz znovu. Nepohne-li tento syrový snímek s tvým názorem, tak si pomyslím něco o debilech, ale budu plně respektovat tvé svobodné rozhodnutí stát se troskou. Domů si tě ale zvát nebudu.

"Proč nás nezabijete hned? - Nezapomínejte, že je třeba se bavit." Zábava mi jako divákovi byla neustále zdůrazňována, ale tak nějak se nedostavovala. Místo toho přicházel psychický i fyzický teror rodiny, který sice byl nepříjemný, avšak dalo se mu několikrát bez větších problémů zabránit. Nevzrušeně jsem snímek dokoukal do konce, ale jediný jeho přínos vidím v tom, že až mi u dveří zazvoní dva zdvořilí sympaťáci v gumových rukavicích, tak budu střlet dřív, než mě stačí požádat o vejce.