liborek_

Jestli mohl tento dokument být něčím cenný, pak tím, že by se pokusil vysvětlit přerod kdysi vynikajícího herce (Buzici, Večerní úbor atd... ) ve směšnou karikaturu sebe sama, v zapšklého, nepříjemného, chamtivého starého dědka, který už nemá co nabídnout (snad kromě potenciálu užitečného idiotství diktátorovi jedné východní říše...). Mohl, ale není... Pro čtenáře jeho autobiografických knih (Naživu!, Prostě je to tak, Ukradené dopisy) je tento dokument jen rozmělněním již známého, pro nováčky spíš jen uctivým a nekonfrontačním hlazením šedivých vlasů prořídlých lesklou tonzurkou.

Bylo to snesitelné a koukatelné. Ale jednu věc asi nikdy nepochopím: Proč film o reálných postavách, reálných historických událostech a snažící se v některých momentech o až křečovité vylíčení dobového kontextu buduje klíčové scény na zbytečných smyšlenkách? Např. Zdeněk Štěpánek neoznamoval v rozhlase přijetí Mnichovské dohody (to premiér Syrový). Jo, jsem hnidopich. Vadí mi ten nesoulad mezi křečovitou doslovností, kde postačí autorská licence, a křiklavou nepřesností, kde se diváctvu vnucuje deformace kontextu.

Následující prezident by měl svůj první vánoční či novoroční projev zahájit citací...: "Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal."

Zajímavý pokus o filmové zpracování toledského období manýristického malíře Doménikose Theotokópoulose (řečeného El Greco). Zajímavý, nikoli však vynikající. Tím nejzajímavějším je tématizování El Grecova uměleckého myšlení a jeho vztahu s církevními i světskými autoritami, které měly rigidní představy o umění, vyžadovaly konvenční náboženskou symboliku a měly problém s nezvyklou emocionalitou El Grecových pláten a přemírou malířovy imaginace. Bohužel příběh samotný je do značné míry scénáristovou (slabou) fabulací. Dvě ústřední dějové zápletky (vztah s Jerónimou de las Cuevas a vyšetřování španělskou inkvizicí) stojí v mlze historické nejistoty a jsou více domýšlením až vymýšlením než dramatizací historických faktů. Nevím, jaké poznatky byly tvůrcům filmu známy v letech 1965-66, nicméně... (SPOILER:) ...ve skutečnosti El Greco žádné problémy s inkvizicí neměl a Jerónima nezemřela během porodu syna Jorgeho v době, kdy byl malíř ve vězení (v němž ve skutečnosti nebyl). Jerónima svého milého Řeka s největší pravděpodobností přežila... (Konec spoileru). Slabiny scénáře podtrhuje nevýrazný závěr filmu, který je velmi rychlý (oproti pomalému plynutí předchozího děje) a rozbředlý (viz malířův pobyt mezi blázny). Zajímavá je ještě vizuální stránka filmu a i Mel Ferrer je v hlavní roli celkem přesvědčivý, ale Morriconeho hudba je nudná a místy rušivá.

Ve chvílích, kdy píši tyto řádky, zbývá do prezidentských voleb v USA pět dní. Favoritkou je demokratická kandidátka Hillary Rodham Clinton (např. NY Times právě teď vyčísluje její šance na vítězství s pravděpodobností 86%), soupeřem jí je milionářský synek Donald Trump a předvolební atmosféra se dá popsat slovem "úchylná"... Trumpa ponechme stranou, neboť toho se tento film netýká, a zaměřme se na MONSTRUM...___ Hillary Clinton není v USA příliš oblíbená, mnoha lidmi je dokonce nenáviděná! A šampiónem v této nenávisti je Dinesh D'Souza - evangelikálský fanatik, reaganovec, autor mnoha špatných knih a několika filmů, muž s nespornými schopnostmi a nadprůměrným intelektem, ale také s velmi diskutabilními povahovými vlastnostmi a vysokým potenciálem k pokrytectví. Tento muž byl před časem odsouzen za podvod v souvislosti s financováním volební kampaně své republikánské kámošky. Toto nezmiňuji kvůli nějaké škodolibé radosti, zmiňuji to proto, že D'Souza sám z této epizody učinil základní kostru tohoto svého filmu. Ne, důvodem není sebereflexe... D'Souza potlačil skutečné důvody svého odsouzení, věznění a nucené psychiatrické terapie a vytvořil ze svého případu politický proces (!), v němž prý byl odsouzen za uvedení kritického filmu o prezidentu Obamovi...___ Ve vězení (obklopen násilníky a vrahy) došel D'Souza k poznání "faktu", že původcem veškerého zla v USA byla a je Demokratická strana! A po úvodní amatérské inscenaci D'Souzova uvěznění se pak naplno rozjede neskutečně manipulativní demagogický mix částečně hraného pseudohistorického dokumentu, pomateného eseje a konspiračních teorií, jehož hlavní premisou je následující: Vše spojeno s Demokratickou stranou je čiré zlo, vše spojeno s Republikánskou stranou je čiré dobro; demokraté vždy byli a jsou rasističtí pokrytci, zkorumpovaní podvodníci, amorální svině a sexuální predátoři, republikáni naproti tomu vždy oplývali takřka svatostí a reprezentovali americký heroismus; jižanské otrokářství Demokratické strany stálo proti severskému abolicionismu republikánů (válka Severu proti Jihu byla vlastně válkou republikánů proti demokratům). To si nevymýšlím! Tahle stupidní nerealistická polarita je skutečně základním narativem filmu...___ Zákeřnost a manipulativnost tohoto filmu spočívá v tom, že D'Souza má v mnohém pravdu. Jenže tu úmyslně deformuje podle potřeby narativu, dezinterpretuje ji, vytrhává z kontextu, mnohé zamlčuje a sem tam přidá vyloženou lež. Tak např. velký prostor věnuje faktickému zakladateli Demokratické strany, 7. prezidentu Andrew Jacksonovi, jenž se opravdu podílel na vyvražďování indiánů a jako otrokář byl zastánce otrokářství. Ale jím páchané sexuální vykořisťování otrokyň, jak to D'Souza ve filmu barvitě inscenuje, je dle vyjádření historiků vylhané, a - což je pikantnější - politické názory tohoto prezidenta i celé jeho strany byly paradoxně velice blízké současným názorům pravičáka D'Souzy: Jacksonovští demokraté spatřovali v centralistické vládě nepřítele lidu a ohrožení lidské svobody, nevěřili na vládní intervence, odmítali jakoukoli roli státu ve věcech sociálních a lidskoprávních. Toto vše D'Souza zamlčuje, protože by mu to zničilo narativ, případně by musel zapřít sám sebe. Vskutku, Dinesh zamlčuje, že jacksonovští demokraté byli na ekonomiku orientovaní dravci s odporem k větší roli státu. Zní to povědomě? Ano! Ve skutečnosti jsou jacksonovští demokraté politicky mnohem bližší dnešním republikánům, což je důsledkem historických procesů ve 20. století, během nichž si demokraté a republikáni doslova prohodili politické platformy. Začalo to za vlády F.D. Roosevelta, mocně k tomu přispěl rozkol Demokratické strany v r. 1948, kdy bílí jižané ("dixiekraté") nejprve zformovali vnitřní opozici, aby následně houfně přešli k republikánům, a rozhodný úder tomu dalo hnutí za lidská práva v 60. letech a oportunistická "jižanská strategie" Republikánské strany navrhnutá R. Nixonem a B. Goldwaterem k nalákání bílého jižanského voliče na populistická a rasistická hesla... D'Souza tento přesun vehementně popírá, důrazně ho nazývá lží, přičemž ignoruje fakta a nenamáhá se ani s nějakým vyvracením nepříjemné pravdy. Podle D'Souzy je mezi jacksonovskými demokraty a clintonovsko-obamovskými demokraty rovnítko; šmitec, žádný historický vývoj nebo přesun nikdy nenastal.___ Příkladů D'Souzovy nečestnosti v tomto filmu je mnoho, proto jen namátkově: 1. Říká o demokratu Woodrow Wilsonovi, že byl rasista a zastánce segregace. To je sice pravda, ale D'Souza zamlčuje, že jeho předchůdce (a protikandidát) republikán Theodore Roosvelt byl v tomto naprosto stejný! (A Teddy navíc ostře vystupoval proti soukromému vlastnictví, což je neskutečně vtipné...) 2. Odsuzuje demokratku Hillary Clinton za oslavná slova na adresu bojovnice za ženská práva Margaret Sanger, která je dnes kritizována za propagaci eugeniky, ale zamlčuje, že eugeniku ve své době propagovala spousta republikánů včetně zmiňovaného Theodora Roosevelta a že eugenika není to, co na Sanger Clinton obdivuje... 3. Obviňuje demokratické prezidenty ze sexuálních skandálů, ale zamlčuje sexuální skandál republikána Warrena Hardinga, jehož server Politico označil za "nejnadrženějšího amerického prezidenta". 4. Poukazuje na korupční skandály demokratických prezidentů, ale mlčí o korupčních skandálech republikánů Benjamina Harrisona, Calvina Coolidge, Ulyssese Granta, Richarda Nixona... Atd. atd. atd. D'Souza se zkrátka důsledně drží linie "Demokrati = ZLO", "Republikání = DOBRO"; za každou cenu vytahuje na jedny jen špínu a u druhých ji zamlčuje; u jedněch mlčí o pozitivních činech, u druhých o negativních.___ Druhá půlka filmu je věnována především samotné Hillary. D'Souza nás provází jejími studentskými léty, setkáním s "odporným komunistou a zlodějem" Saulem Alinskim, fabulujue, že od začátku bylo jejím cílem prezidentství a monstrózní krádež Ameriky. Za tímto účelem prý sbalila děvkaře Billa, kterým by mohla snadno manipulovat a který jí měl (svým prezidentstvím?) umést cestu do Oválné pracovny. D'Souza vytahuje na světlo všechny domnělé i skutečné skandály Clintonových, opakuje evergreeny současné kampaně (emaily, Benghází, Clinton Foundation) a důrazně varuje před tímto ženským monstrem.___ Volby jsou za dveřmi a smysl tohoto fantasmagorického filmu je jasný. D'Souza jako odsouzený zločinec nesmí volit, přičemž volit rozhodně chce, jelikož k smrti nenávidí Obamu a Clintonovou a úpěnlivě touží po návratu reaganovské éry. Volí tímto filmem a doufá, že jím oklame spoustu váhavých voličů, kteří to nakonec hodí Trumpovi; doufá, že utvrdí "fuck you" voliče v jejich frustraci a pomůže roznést "blbou náladu", která do Oválné pracovny konečně zase dostane republikána. Jakéhokoliv! D'Souzův film je z hlediska argumentační úrovně a filmařského vkusu, jako kdyby ho natočila nějaká podivná kombinace Miloše Zemana, Jiřího Ovčáčka, Petra Robejška a Filipa Renče. Je to typický produkt exponenta post-pravdivé společnosti, jemuž jde jen o maximální účinek v bezskrupulózním boji o voliče, bez ohledu na faktickou přesnost a s maximálním důrazem na podráždění nacionalistických senzorů. Odpad, nic víc...

Volič Bernieho Sanderse, který nikdy nedal hlas Hillary Clinton, jíž zazlívá tisíc a jednu věc, došel k závěru, že Donald Trump, jemuž zazlívá milion a jednu věc, vyhraje boj o Bílý dům. Proto nelenil a rozhodl se přispět ke zvratu této zdánlivé nevyhnutelnosti, postavil se sám (obklopen fotografiemi Hillary Clinton) před publikum ve městě s vysokou podporou Donalda Trumpa a spustil vpravdě pohotovostní agitaci na podporu demokratické kandidátky. Výsledkem je tento zoufalý pokus o rozhodný apel k váhavým i "fuck you" voličům, který se však s největší pravděpodobností zcela mine účinkem a voličské preference ovlivní minimálně. Moore jako stand-up komik nedosahuje úrovně Louise CK, jeho postřehy, vtip a rétorické schopnosti nedosahují výšin Johna Olivera nebo Stephena Colberta. Sem tam se sice blýskne povedeným vtipem a jeho sdělení je postaveno na celkem pevných základech, celé představení však působí až příliš naléhavě a pateticky. Moore vsadil na přehnanou emocionalitu, spoustou detailních záběrů na souhlasně přikyvující, nevěřícně hlavou kroutící, ba někdy i plačící diváky se snaží vyvolat v divákovi filmu rozhořčení i pocit viny z křivd vůči Hillary. Tato strategie může být dobře myšlená s ohledem na spíše republikánskou cílovku (která patos, kýč a slzičky miluje), je z toho i cítit upřimná snaha něco udělat a upřimná zoufalost z vyhlídky na Trumpovo prezidentství (jež by podle něj mohlo být poslední v dějinách USA), výsledek je ale nepřesvědčivý, upachtěný, s mizivým potenciálem právě dnes něco ovlivnit a nulovým přesahem, který by byl aspoň trochu nadčasový. I kvůli tomu tento film zůstane celkem bezvýznamnou epizodou v Moorově filmografii. Přesto i tento pokus lze považovat za brilantnost samu ve srovnání s podobně zaměřenými filmy s opačnou polaritou, např. s prolhanou, nechutnou, extrémně manipulativní, argumentačně klamnou a dehonestační propagandou Hillary's America: The Secret History of the Democratic Party od pokryteckého republikánského fanatika Dineshe D'Souzy (která dnes v amerických kinech zaujímá přední místo coby filmový republikánský tahák). Letošní americké prezidentské volby jsou v mnoha ohledech úchylné. Ať dopadnou jakkoli, dopadnou v každém případě špatně. Ale snad to povede alespoň k tomu, že povolební dokumenty/pořady (ty rekapitulující prezidentství a jednu éru) budou aspoň o třídu lepší než ty předvolební... Aspoň tedy v Moorově případě.

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil...

Tento film je natolik zpolitizovaný ze strany samotného Renče a jeho příznivců (včetně současné hradní garnitury), že jakákoli kritika může z tohoto pohledu být nahlížena jako předsudečná, závistivá, nenávistná... Většinou neoprávněně. Tento film je totiž mimořádně špatný an sich (a i kritická obec se v tomto docela vzácně shoduje). Přitom film Lída Baarová má určitou (byť zcela jistě nezamýšlenou) kvalitu: Vyvolává ohlasy, na nichž se perfektně dají demonstrovat některé principy z teorií umění (nejen filmu; např. percepce uměleckého díla), psychologie či sociologie, a které věrně odrážejí aktuální atmosféru v polarizované společnosti. To by si nějakou analýzu určitě zasloužilo.___ Z hlediska mého chápání filmů je v Lídě Baarové špatně naprosto vše: Scénář, režijní pojetí, kamera, střih, herecké výkony (ale spíše režijní vedení herců), hudba.... Film v jednotlivostech i jako celek je naprosto nefunkční; úplně selháva být tím, čím podle autorů i masivní PR má být, tj. romantickým dramatem podle skutečného příběhu. Místo toho je pouze směšným nepodarkem a podobá se více internetovým parodiím než serióznímu filmu. U těch nejtrapnějších scén (soulož, sebevražda ZJ, pokus o sebevraždu LB, Goebbelsovo kňourání apod.) jsem slzel smíchy a kousal se do prstu, abych dlouhými hlasitými projevy nerušil ostatní diváky projekce (ale bylo i dost takových, kteří se smáli bez těchto ohledů).___ Podrobnou analýzu s precizní argumentací nechám na povolanějších, ale zaráží mě ta (alespoň pro divácky trochu zkušenější jedince s vyššími nároky) do očí bijící autorská nesoudnost, neschopnost určení míry, jakákoli absence citu... Tento film je učebnicí nevkusu, kýče, koncentrace klišé, přepálenosti a nevhodnosti výrazových prostředků; o neoriginalitě (až vykrádání) se není třeba příliš rozepisovat - je všudypřítomná. A to nejen kvůli základnímu dramatickému rámování v podobě staré bilancující herečky, kterého se minimálně po prvním dokumentu Heleny Třeštíkové o LB mohlo chopit opravdu jen to nejzoufalejší scénáristické nemehlo... Dabing sám o sobě není tou největší slabinou; nevadí, že "Hitler mluví česky" (zvlášť když uvážíme, kdo je nejpravděpodobnější cílovkou filmu... Cílovkou, která obecně nesnáší čtení titulků). Avšak když česky mluví Hitler s Goebbelsem, proč himbajs americký producent mluví s Baarovou anglicky a je otitulkovaný? Tato zjevná nekonzistence je naprosto příznačná pro celý film.___ Může se zdát, že historická přesnost je u takovéhoto pojetí vedlejší. Vše se prostě alibisticky svede na starou bábu, která hraje svou poslední roli a u níž se navíc kombinuje alkoholismus se senilitou. Toto alibi ale nemůže být všespásné a když dojde na stupidity typu "blížící se poprava" (bez soudu) s následnou "milostí", tak nezbývá než se smát a smát a kousat do prstu... Protože i kdyby celý příběh byl postaven na zmatené fabulaci senilní báby (a že těch "nepřesností" je tam opravdu požehnaně), film sám o sobě zmatený být nemůže a musí aspoň do minimální míry dodržovat vnitřní logiku narace.___ Tímto filmem podle mě Renč spáchal dokonalou uměleckou sebevraždu. Přiznat, že na něčem takovém pracoval 15 let a spotřeboval X desítek milionů (přičemž to financování nebylo úplně košer), a přitom předložit tuto směšnost s dovětkem, že film vypadá přesně tak, jak ho "po léta nosil v hlavě", prostě není normální a svědčí o naprosté nesoudnosti... Stejně jako není normální pozvat na pompézní premiéru prezidenta v plné polní, ministry, primátory apod. a tvrdit, že film politizuje "pražská kavárna". Těším se na velkohubá prohlášení o mimořádné divácké úspěšnosti filmu, známé to projevy neschopnosti rozlišovat návštěvnost a umělecké kvality díla.

Z celého Třeštíkové a Hejnova dokumentu o Baarové je paradoxně nejzajímavější to, co přímo o Baarové není... Málo známé záběry ze zákulisí filmového průmyslu 30. let, kamerové zkoušky, ukázky z málo známých italských filmů, dobové týdeníky, projevy... Jakmile mluví LB nebo je řeč o LB, Třeštíková lacině zvýrazňuje pouze bulvární složku jejího životního příběhu, který je navíc vyprávěn nekonzistentně, neúplně, povrchně až zkreslujícím způsobem. Pro mě osobně je její slavné milenectví s dr. Goebbelsem nezajímavé a to, co v (nejen) jeho kontextu je skutečně důležité a významné, Třeštíková ve filmu nijak nezmíní. Tedy jestli/jak byla využívána německou propagandou, jak ji vnímali filmoví diváci, jaké měly její filmy kritické ohlasy, jaká byla její společenská role, pracovní vztahy s jinými tvůrci, vliv rodinné anamnézy (častých duševních poruch v rodině) na její kariéru...atd. atd. Dobová atmosféra je naznačena díky archivním záběrům relativně dobře, ale role Baarové v jejím kontextu je prakticky zamlžena. Skoro se až chce říct, že tento film o LB je zoufale zbytečný, protože značnou část materiálu už Třeštíková publikovala před dvaceti lety a nic nového už nepřináší. Problém samozřejmě je, že LB si svůj příběh vypráví sama, přičemž celou dobu vlastně jen sledujeme starou nešťastnou ženu se silnou poruchou osobnosti a problémy s alkoholem (což Třeštíková strašně lacině zdůrazňuje dlouhým záběrem na to, jak Baarova pije becherovku přímo z lahve nebo si zapaluje cigaretu na špatném konci). Baarová v kouřovém dýmu pouze zvýrazňuje svůj talent a krásu, vypráví nedůležité historky svých mileneckých eskapád, případně odpovídá na režisérčiny banální dotazy. To je ale trochu málo, ne?

Možnost hodnotit takovýto pořad říká mnoho o úrovni csfd.cz, a to bez ohledu na fakt, že jediný aktér tohoto pořadu sprostě lže ("...velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži... to, čemu čelíme, je organizovaná invaze...").