liborek_

Insomnie je především psychologické drama, kriminální zápletka je až na druhém místě. O zápletku tady vlastně ani tolik nejde, protože vše je jasné už po půl hodině. To nejdůležitější je vztah detektiva Willa Dormera (Al Pacino) a vraha - průměrného pisálka Waltera Finche (Robin Williams). Je krásné sledovat tuto psychologickou hru, kde na jedné straně je v jádru čestný a výčitkami pronásledovaný polda a na druhé straně vypočitavý a morálkou ne zcela obdařený Finch, který navíc zjevně pozbyl poslední špetku soudnosti. Zcela bez skrupulí srovnává svou "nehodu" (tj. deset minut trvající mlácení bezbrané dívenky) s Dormerovým nešťastným zásahem svého parťáka. Herecké výkony všech hlavních postav (Pacino, Williams, Swank) jsou výborné, především Al Pacino dělá čest svému jménu... Film má působivou atmosféru a režie je také na vysoké úrovni. Jen bych prosil, ať pořád všichni nesrovnávají Insomnii s Mementem. Jasňočka, že Nolan v Mementu předvedl něco mimořádného, ale tenhle film je prostě o něčem jiném. Ale už dost, už se mi hrozně zavírají oči... Prosím..."Let me sleep..."

"Chladnokrevně" jsem (zatím) nečetl a Trumana Capoteho znám jen jako autora Snídaně u Tiffanyho. Těžko teda hodnotit, nakolik film odráží skutečné události. Nicméně budu opakovat už tolikrát vyřčené, že tím "nej" tohoto filmu, je geniální herecká kreace Phillipa Seymoura Hoffmana! Bohužel tady veškerá vyjímečnost filmu končí. První půlka je těžkopádná, statická a místy hodně povrchní. To nejdůležitější, tj. vztah Capote - Perry Smith, se začne trochu víc vyvíjet a osvětlovat až v druhé půlce, nicméně i zde je to podáno dost zkratkovitě. Filmařsky tohle dílko nijak nevybočuje z průměru. Závěrečné scény příprav a průběhu popravy jsou "silné" už jaksi z principu věci. Těžko se někdo při těchto scénách nezamyslí, ovšem tohle už tu bylo mockrát... Tři hvězdičky jsou sice málo, ale čtyři už moc... Dávám 3 a 1/2.

Půlnoční kovboj je v mém případě jeden z těch filmů, na které jsem schopen nekriticky pět ódy a tvrdit o nich, že mě zasáhly přímo do srdíčka (a v tomto případě je to obzvláště pravda :-)). Půlnoční kovboj je nepřekonatelný film o nesplněných snech, velkém přátelství, beznaději i doufání... Je to velmi dojemný, ale současně místy vtipný příběh, který nabourává tradiční představy o americkém snu a odhaluje v nich pouhé klišé. Skutečný život je totiž někde úplně jinde. Ratso Rizzo a Joe Buck vědí své... Málo filmů americké produkce té doby (ale opravdu jen té?) má tak neuvěřitelnou hloubku a současně skvělou formu, působivou atmosféru a dokonalé herecké výkony (Dustin Hoffman tuhle roli snad už nikdy nepřekonal). Navzdory dobovým reáliím (hippie party) jde o silný nadčasový film, který má rozhodně co říct i v dnešní době. "I'm walking here! I'm walking here! "

Závěrečný díl Andersenovy volné trilogie je žánrově úplně někde jinde, než úvodní drama Kdyby... Nemocnice Britannia je podařená komedie, která má s Kdyby... společnou pouze hlavní postavu a metaforu britské společnosti vměstnané do jediné instituce - zde státní nemocnice, která se připravuje na 500. výročí svého založení. Hlavní postava celé trilogie - Mick Travis (Malcolm McDowell) - už překvapivě není tím centrem pozornosti, jako byl v Kdyby.., ale o to víc vynikají další charaktery (ředitel nemocnice, šílený profesor Miller atd.) Britannia Hospital už možná není tak působivý film, jako předchozí části trilogie, nicméně jako satira jde o velmi výstižný a dobře udělaný film, který stojí za shlédnutí a zamyšlení. Mimochodem: Nevím proč mám ten dojem, ale profesor Miller mi v některých frankensteinovských scénách připomíná dr. Divnolásku z Kubrickova protiatomového filmu..:-)

Tak tahle romance mě moc neuchvátila... Je to jen jeden z dalších francouzských filmů 60. let ve stylu "pláště a dýky", které pobaví, ale nijak zvlášť nezaujmou. Možná kdyby rytíře Pardaillana hrál Jean Marais...:-))

Nemá smysl přidávat komentář, který by už zjevně nepřinesl žádný nový pohled, tak se omezím jen na nadšené výkřiky působivé, mrazivé, dokonalé...!! Zvlášť oceňuju fakt, že si Stanley Kramer resp. Abby Mann pro svůj příběh nezvolili ten nejznámější Normiberský proces s hlavními nacistickými pohlaváry, ale věnují se "pouze" těm, kteří (oděni do talárů) umožnili páchat všecky ty hrůzné věci. Mimochodem: Ani mi tak nevadilo, že postavu Ernsta Janninga nakonec nehrál původně zamýšlený Laurence Olivier... "Vsadím se s vámi.." "Já se nevsázím." "Gentlemanská sázka.. Za pět let, všichni, co jste odsouzdili na doživotí, budou na svobodě..."

Původně jsem myslel, že půjde o tuctový horor á la Texaský masakr, ale pár věcí mě docela překvapilo. No..Pár... Přiznám se, že horory moc nemusím a scény, kde chlápek podřízne své oběti hrdlo, ze kterého pryští krev, jako by to byla Křižíkova fontána, tak tyhle scény skoro až nesnáším. Ale je to horor a napětí je tu to nejdůležitější. Co mě ale překvapilo, byl smysl celého toho šílenství. Jak pozoruju, tak skoro každého tady zaskočil ten závěr, ale už od prvních záběrů filmu se dalo tušit (a především z Mariiny repliky "Nebyl to chlap. Byla jsem to já.To je na tom to nejstrašnější."), že se k něčemu takovému schyluje. Uvodní "Nahráváte to?" tak odstartovalo děsivou story jedné schizofrenní vysokoškolačky, která byla tak beznadějně zamilovaná do své nejlepší kamarádky, že jí to nedalo a musela si lásku vynutit..:-)) Tuhle domněnku potvrzuje scéna, kde zjevně něčím nespokojená Marie venku pokuřuje cigárko, sleduje nahou Alexii, jak se sprchuje a hned na to v pokoji zručně provádní jistou manuální činnost..:-) Něco se v ní zlomilo a zvítězily destruktivní sklony. Výtka patří některým nelogičnostem, ale tím nemyslím např. scény, kde vrah řídí dodávku a obě dívky jsou zavřené vzadu... V tomto konkrétním případě jde jen o dost pokřivený pohled pomatené dívky, který máme zrovinka možnost sledovat. Závěr: Slušný tahák nervů s překvapivým rozuzlením, ale s některými nelogickými úlety. 3x*

Delikatesy je delikátní postapokalyptická černá komedie, která oplývá takovou dávkou originality, že se to v dnešních dobách moc nevidí. Někdo tu psal něco o úletech, nepovedených experimentech, stesku po Amélii, ale to je docela chybka... Troufám si říct, že kdyby nebylo Delikates, nikdy se nebudeme rozplývat nad půvaby Amélie z Montmartru. Tento celovečerní debut dvojice Jeunet-Caro po své vizuální stránce i smyslem pro detail naprosto jasně předznamenává to, co se většině lidí na Amélii líbilo. Co na tom, že se film odehrává v jakési nespecifikované době, kde se lidi uchylují ke kanibalismu, pokoušejí se nemožným způsobem o sebevraždu a souloží sousedům do rytmu? :-) V tom je přece vtip tohoto filmu - absurdita, surreálnost, skvělá atmosféra, herci, kteří ze sebe vyšťaví všecko všecičko. Svělá zábava, u které jsem se za bříško popadal od začátku do konce! A co od komedie chtít víc?

Buster Keaton ve vrcholné formě... Už asi vím, kde se inspirovali autoři filmu V kůži Johna Malkoviche... Pamatujete: Malkovich. Malkovich? Malkovich... Malkovich!!! Malkovich...:-) Tady to prostě bylo Buster Keaton,Buster Keaton, Buster Keaton, Buster Keaton, Buster Keaton, Buster Keaton... Ale výborných scén tam bylo víc... Skvělé!

Mechanický pomeranč je i po 35 letech stále aktuální a nadmíru expresivní výpovědí o všudypřítomném a neustupujícím násilí a jeho roli ve společnosti. Jde zřejmě o nejlepší Kubrickův film a troufám si říct, že kdyby tento režisér nenatočil nic jiného, zařadil by se stejně mezi nejvýznamnější autory v dějinách kinematografie. Tohle je prostě snímek, který uchvátí nejen svým výtvarným řešením, svéráznými dialogy a naprosto dokonalým herectvím Malcolma McDowella (Alex de Large), ale Kubrick v tomhle filmu světu přináší děsivou zprávu o tom, co je násilí a jak ho vlastně většinová společnost vnímá a přijímá. Na jedné straně tu je násilnický bezskrupulozní hejsek, kterému je svatý jen Ludwig van, a na straně druhé je společnost, která se takovýchto týpků děsí a neváhá použít i tak radikálních (a vlastně násilnických) metod, aby se toho trnu v patě zbavila. Ovšem paradoxně odmítá "vyléčeného" Alexe přijmout v jeho nové roli a dopouští se na něm stejného násilí, jako kdysi on na společnosti, a současně mu bere něco, co činí člověka člověkem - volbu být takovým nebo onakým. Násilí plodí násilí a nic jiného než násilí. To je ten pravý smysl filmu a nechápu dobové reakce tisku a veřejného mínění, které obviňovaly Kubricka z podněcování násilností... Ironie osudu chtěla tomu, že potrefená husa zakejhala... Takže: Usedněte do pohodlného sofa, dejte si moloko obohacený o vellocett a nechejte se tolšokovat kapkou brutálního ultranásilí. Fantastický film!