JSYSMHJF

Z touhy něco dokázat, třeba jen se stát ďáblem.

Jeden malý příběh na pozadí velkých událostí boků v Praze ke konci 2. sv. války. Zajímavá zápletka, kdy český lékař a česká sestra jdou jako výměna několika lidských životů do německými vojáky obývaného domu (školy), aby ošetřovali jejich raněné. I když fandíme samozřejmě našim a stále se blížící rudé armádě, film nezapomíná ani na psychologii prohrávajících německých vojáků. Několikrát probleskne spor zájmů a záchrany jednotlivce a většiny z pohledu známý, kamarád a cizí nikdo. Někdy trochu moc chaotického a potemnělého střílení, což ovšem kompenzují hlavní představitelé lékaře a sestry – František Němec, Jana Gýrová – milenců, kteří se už už nemohou dočkat konce války, jenže všechno je jinak. Oba s poker face a profesionalitou provádí své postavy nelehkým osudem, jen tu a tam probleskne, snad pouze cuknutím tváře či mrknutím oka hluboká emoce, což je velmi působivé. Také například Radovan Lukavský, Dana Medřická nebo Marie Brožová na malilinkatém prostoru „vyrobí“ zapamatovatelné postavy. Rudá armáda na pozadí silného příběhu snad ani nepřekáží.

Nejslabší ze série, jako by to tam ani nepatřilo, dost zmatené, nepropracované, ani herecké výkony žádná sláva.

Zaujala mě Libuše Švormová a Stanislav Zindulka, ti nezklamali, ovšem víc se mi líbila Pamětnice, z tohoto už trochu cítím kalkul, pár slavných "starých", pár bulvárem prolezlých mladých...na "starý" jsem se chytla, ačkoli by tedy pohříchu zasloužili lepší scénář, dialogy a vůbec celý vývoj příběhu je takový podivný, neucelený, ovšem cítím přes to všechno trošku lidskosti a trošku nadšení a snad i úctu k starým dobrým hercům, film nic moc, ale už kvůli nim stojí zato zhlédnout...Také sám Magnusek jako by byl v Pamětnici spontánnější, taky dřevěnější, ale přijatelnější. Nadšeně amatérský film, tak bych ho chápala se všemi klady i zápory.

Krásná krajina duše.

Škoda dobrých herců ve slabém příběhu, ale díky jim a atmosféře pro sváteční volné dny proč ne.

Kolik stojí láska?

Pomalejší rozjezd plochého střihu. Autíčko krásný. Takové to rodinné povídání u kafe. Dá se, ale klidně jde u toho škrábat brambory.

Ptákům holt nejde svázat křídla, krásně napsané, skvělý Brodský.

Zápory: místy toporné herecké výkony, nejlepší Brzobohatý, jak by taky ne, když nesleze z plátna, ale tomu jsem toho rozervaného vědce byla ochotná uvěřit, jinak dost pouhé figurky; občas podivně navazující, spíš nenavazující obrazy. Podobnost s původním Krakatitem nelze až tak vyčítat, když jde o tentýž námět. Klady: už zmíněný Brzobohatý, celkem působivě ztvárněná nervozita, roztěkanost, horečka, neutěšenost, zkáza, tentýž dojem jsem měla při četbě Krakatitu. Takže podle mě odpad určitě ne, možná bych dala i 4*, ale uznávám některé další argumenty komentujících, agitační vyznění a tak, takže 3*.